Výběr kotle už vlastně začíná projektem otopné soustavy. Ten vychází z energetické bilance domu čili bilance energie, tepelných ztrát domu, tepelného příkonu, spotřeby paliva a přípojných hodnot. Je tak určen potřebný tepelný výkon zdroje tepla a celého topného systému. Bez tohoto údaje se neobejdeme. Poté hodnotíme cenu zařízení odpovídajícího výkonu a jeho životnost, cenu a dostupnost paliva a pracnost vytápění. Dalším kritériem může být i možnost získání dotací na pořízení konkrétního způsobu vytápění (třeba na obnovitelné zdroje energie).
Pro vypracování projektu otopné soustavy projektant potřebuje znát klimatické podmínky lokality, dispozice domu (místnosti, podlaží, podlahové plochy, výšky stropů, …), orientaci vůči světovým stranám, tepelně technické vlastnosti jednotlivých stavebních materiálů, počet obyvatel domu a vůbec požadavky na množství tepelné energie pro vytápění domu i přípravu teplé užitkové vody.
Kritéria výběru kotle
způsob jeho umístění (stacionární – stojí na zemi nebo závěsný – zavěšen na stěně)
palivo – zemní plyn, elektřina, propan-butan, topný olej, uhlí, brikety, koks, konkrétní druh biomasy včetně dřeva, …
způsob přikládání ruční, poloautomatické, automatické
přívod vzduchu - otevřený, uzavřený, zvláštní přívod vzduchu
odvod spalin – spalovací komora je otevřená nebo uzavřená
způsob předávání tepla – nejčastěji do vodotrubného systému ústředního vytápění
Většina kotlů určených k vytápění domů v našich klimatických podmínkách dosahuje výkonů od 50 do 70 kW, spalovat přitom můžeme plynná, pevná i kapalná paliva, záleží jen na typu kotle. Kromě kotlů určených k vytápění budov jsou velmi praktické kotle kombinované, které zároveň ohřívají užitkovou vodu. Princip vytápění je jednoduchý – energii paliva měníme jeho spalováním na teplo, které předáváme teplonosné látce (nejčastěji destilované vodě v radiátorech). Potrubím ústředního vytápění je teplá voda přiváděna do topných těles.
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Kotel závěsný či stacionární
Závěsné kotle osazujeme na stěny. Tyto kotle lze v zásadě zavěsit na jakoukoli stěnu kterékoli místnosti, důležitý je však přísun vzduchu do místnosti, respektive ke kotli. Všechny závěsné kotle spalují výhradně paliva plynná (nejčastěji zemní plyn). Určené jsou jen pro ohřev topné vody v soustavě ústředního vytápění (klasické i kondenzační plynové kotle) a případně i ohřev teplé užitkové vody (plynové kotle kondenzační).
Všechny ostatní typy kotlů včetně některých kotlů na plyn jsou stacionární, stojí tedy na pevné podlaze v jim vyhrazeném prostoru. Nejčastěji je osazujeme na podstavec v technické místnosti domu a kvůli odvodu spalin připojujeme ke komínu. I stacionární kotle jsou určené k ohřevu topné a užitkové vody.
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Ilustrační foto (www.shutterstock.com)
Typy kotlů
Vybrat si můžeme mezi kotli na tuhá paliva (od uhlí až po dřevo a jinou biomasu, třeba pelety, konkértně kotle na dřevo pak mohou být dřevozplynující), paliva plynná (zemní plyn či propan – butan, který je uchováván v nádrži), případně paliva kapalná (např. lehké a těžké topné oleje). U kotlů na pevná paliva je běžná i kombinace paliv. Například kotle na uhlí i dřevo. Známá je i kombinace kotle na dřevo a elektrického vytápění. Dalším typem kotlů jsou kotle elektrické, pro příliš vysokou cenu i spotřebu elektřiny jsou ale v domácnostech na ústupu, disponují výkony od 8 do 20 kW. Výhodou je u některých kotlů na tuhá paliva automatické přikládání (například zásobníky kotlů na pelety).
Kritéria místění kotle
rozměry místnosti musí být alespoň 0,8 m3 pro každý kW výkonu
místnost musí být suchá se snadným větráním, bez prachu
okna a dveře nesmíme pevně utěsnit
v prostoru kotelny nesmí být umístěn hořlavý materiál
kotel nemsí být k hořlavým předmětům blíže jak 20 cm
před kotlem potřebujeme manipulační prostor alespoň 80 cm
)
)
)
)
)
)
