Rozhodnutí je vždy na nás a vždy platí, že jsme limitováni možnostmi naší nemovitosti (například byt nemá komín, na komín v rodinném domě už není možné připojit krbová kamna či krb a podobně), svými finančními možnostmi, dostupností paliva v určité lokalitě (určitě je nepraktické topit v centru Prahy dřevem, nelze topit plynem v obci, kam není zaveden plyn a investice do nádrží na plyn je příliš vysoká, …) a provozními náklady vytápění.
Plynové kondenzační kotle se zásobníkem a kotle klasické plynové
Plynové kondenzační kotle se zásobníkem fungují spolehlivě a ekonomicky. Zajistí komfortní a bezpracné vytápění zároveň s ohřevem užitkové vody. Voda je ohřívána v zásobníku či průtokově. Vhodné jsou v kombinaci se solárními kolektory. Pokud je výkon kolektorů slabý, zvýší se výkon kondenzačního kotle a naopak. V zásadě ale platí, že nelze říci, jaký způsob vytápění je ideální. Kritériem je však i cena paliva. Kdo chce uspořit na nákladech za vytápění, určitě bude topení plynem kombinovat s jiným zdrojem a svůj dům zateplí. Ohromnou výhodou kotlů na zemní plyn je i odvod spalin, v podstatě nepotřebujeme klasický vyvložkovaný komín.Klasické plynové kotle se používají stále. Spalování plynu je vůbec považováno za ekologický způsob vytápění, jelikož do ovzduší vypouštíme minimum škodlivých zplodin. Bez připojení k vedení plynu v dané lokalitě však plynem vytápět nelze. Je zde sice ještě jedna alternetiva – zásobníky na propan-butan, ta je však velmi drahá a ve srovnání s tímto způsobem vytápění vedou drahá tepelná čerpadla země – voda či voda – voda, která nevyžadují přísun paliva, pouze spotřebovávají malé množství elektrické energie. Zásobník na propan-butan navíc vyžaduje dostatečně velký pozemek.
U plynových kotlů kondenzačních i klasických nakonec hraje zásadní roli plynulá automatická regulace výkonu. A ta je vlastně třeba u naprosté většiny moderních způsobů vytápění.