Jedy patřily mezi osvědčené prostředky řešení problémů, také však léčí

Lidé se trávili a tráví odedávna. Nejčastěji byly jedy zprvu používány jako zbraně, nesmazatelnou stopu však mají i v kriminální historii, nezanechávají po pachateli stopy, nikde žádná krev, v dobách, kdy byla lékařská věda spolu s chemií v plenkách, byly jedy často i těžko prokazatelné. Jedy přitom kdysi prioritně sloužily k usmrcení či omráčení lovené kořisti, případně nepřátel v boji. Spolu s využíváním jedů byly vyvíjeny i prostředky, které měly jedy nést a vpravit do těla. Na začátku bylo máčení hrotů šípů a oštěpů do jedovatých roztoků, na hrotech se objevovaly drážky, aby se zde udrželo jedu co nejvíce, to však již později nestačilo. Spolu s jedy byly navíc objevovány i účinné protijedy.

Historie jedů, to je ve značné míře i historie zneužívání jedovatých rostlin. Ne výhradně, ne vždy, ale velice často. Pro jedovaté rostliny je typické, že obsahují kromě látek společných všem rostlinám a nutných pro jejich život také takzvané sekundární metabolity, které často působí škodlivě na živé organismy. Některé jsou charakteristické pro konkrétní rostlinný druh, jiné najdeme u více rostlinných druhů, dokonce i celých rodů. Jed může být v konkrétní rostlině zastoupen jedinou látkou, případně rovnou několika látkami zároveň. Z nich pak rozlišujeme takzvané základní jedy, které jsou pro otravy podstatné, vedle nich pak látky průvodní anebo vedlejší. Ty se otrav účastní jen menší měrou. Některé sekundární metabolity jsou dokonce bez účinné látky a jedy jsou jimi pouze znečištěny. Hovoříme o takzvaných látkách balastních.

Každý sekundární metabolit, účinný i balastní, má konkrétní chemické složení, podle kterého jedy třídíme. Některé rostliny pak najdeme i ve více skupinách, pokud obsahují více chemicky navzájem odlišných účinných látek. Vědci přitom vychází z účinků čerstvých rostlin, jelikož sušením a tepelnými úpravami ztrácí mnohé rostlinné jedy účinnosti. Přestávají být jedovaté, částečně i zcela. Někdy se také stává, že vlastní účinná látka je součástí látky komplexní (např. u některých silic je účinná určitá ketonická látka, alkohol, či aldehyd).

Rozlišujeme 8 základních skupin látek, které jsou nejčastějšími účinnými látkami jedovatých rostlin. Patří mezi ně alkaloidy, glykosidy, silice, terpeny, polyacetylované sloučeniny, proteiny a peptidy, toxické aminokyseliny a rostlinné kyseliny. Působením rostlinných jedů jsou přitom nejčastěji zasažena následující lidská ústrojí: nervový systém, dýchací ústrojí, srdce, krev, játra, trávicí trakt a ledviny. Dále mohou některé jedy způsobovat alergie a fotosenzibilizace (zcitlivění organismu vůči slunečnímu světlu po styku s určitými látkami).

• Skočec obecný (Ricinus communis), jedovatý je ricin, smrtelných je 15–20 semen u dospělých, 3–5 semen u dětí, smrt nastává do týdne, MNOHA ZDROJI UVÁDĚN JAKO NEJJEDOVATĚJŠÍ ROSTLINA SVĚTA!, v našich zahradách je přesto zcela běžný
• Rulík zlomocný (Atropa belladonna), jedovatý je atropin, L-hyoscyamin, smrtelných je 10–12 plodů u dospělých, 3–4 plody u dětí, otrava končí nejčastěji kómatem

• Sotorek obecný (Abrus precatorius), jedovatý je abrin, smrtelné jsou 3 μg jedu požitím nebo vdechnutím, smrt nastává do do 3–4 dnů
• Rozpuk skvrnitý (Cicuta maculata), nejde ale o oficiální české jméno, to nebylo stanoveno, jedovatý je cikutoxin, smrtelné jsou 2 gramy kořene, smrt nastává do 24 hodin

• Oleandr obecný (Nerium oleander), jedovatý je oleandrin a neriin, smrtelné jsou 2 listy u dospělých, 1 list u dětí, smrt nastává do několika hodin
• Bolehlav plamatý (Conium maculatum), jedovatý je koniin, smrtelných je 0,15 g (obsaženo v 20 g rostliny), k úmrtí dochází obrnou svalstva do několika desítek minut

• Durman obecný (Datura stramonium), jedovatý je skopolamin, atropin a hyoscyamin, smrtelných je 50 mg, což představuje semena z jedné až dvou tobolek
• Ocún jesenní (Colchicum autumnale), jedovatý je kolchicin, smrtelných je 20–40 mg (5–10 semen)

• Oměj šalamounek (Aconitum plicatum), jedovatý je akonitin, otrava se projevuje již při 0,2 mg jedu, smrtelných je 3 až 6 mg jedu, v 1 gramu rostlinné hmoty může být 2 až 20 mg akonitinu
• Náprstník červený (Digitalis purpurea), jedovaté jsou purpureaglykosidy, smrtelné jsou 2 až 3 listy
• Tis červený (Taxus baccata), jedovatý je taxin, v 1 kg rostlinné hmoty najdeme 3 mg jedu, smrtelných je 50 g jehličí, smrt nastane za několik desítek minut

Další jedovaté rostliny: Adenium, bez černý, blín bílý, blín černý, bolševník Sosnowského, bolševník obecný, bolševník perský, bolševník velkolepý, buk lesní, břečťan popínavý, cesmína ostrolistá, cykasy, cypřišek Lawsonův, čemeřice, hlaváček, jalovec chvojka, janovec metlatý, jedovatec kořenující, jerlín japonský, jinan dvoulaločný, koniklec velkokvětý, konvalinka vonná, kopřivák morušovitý, kosatec žlutý, lilek brambor, lilek potměchuť, lilek černý, lýkovec jedovatý, mandragora, mák polní, mák setý, náprstník velkokvětý, orsej jarní, Pachypodium, podbílek šupinatý, pryšec, rododendron, rozpuk jízlivý, sněženka podsněžník, upolín evropský, vlaštovičník větší, vraní oko čtyřlisté, wistárie, zerav západní, zimolez černý a zimostráz vždyzelený. Je jich však ještě mnohem více, například v domácnostech o Vánocích běžný brambořík.

Skutečným průkopníkem travičství a zároveň hledání účinných protijedů byl již starověk. Lze samozřejmě předpokládat, že třeba šípové jedy se používaly již dříve, ale my se zaměříme na civilizaci. V tomto ohledu se první cíleně zneužívané jedy objevily již někdy okolo roku 4500 př. n. l., alespoň to říkají analýzy archeologických nálezů. Teprve ale až cca okolo roku 330 př. n. l. se objevil fenomén otrávených jídel a nápojů. Na scénu přišli ochutnávači pokrmů a nápojů, přičemž strach z otravy byl u vládnoucích elit často až paranoidní. Archeologickým důkazům se pak zcela vymyká starověký Egypt, jelikož první záznamy o používání jedů pochází až z roku 300 př. n. l. od alchymisty Agathodiamona. Je ale více než jistým předpokladem, že takto vyspělá civilizace znala jedy a travičství o mnoho déle. A jedy prý studoval a používal již faraon Meni, který žil okolo roku 3000 př. n. l. Obzvláště proslulý byl ve zneužívání jedů ve starověku Řím, například císař Nero si najímal vlastního traviče dokonce i proti svým příbuzným a rodině.

Doslova zlatou érou travičství se pak stal středověk a období renesance. Lidstvo v těch dobách prohlubovalo své již tak nemalé znalosti, přičemž se ve středověku začaly ve městech objevovat lékárny. A zdaleka zde nebyly míchány pouze léčivé preparáty. Středověké jedy ale byly převážně jednosložkové, zato jedy renesanční byly připravovány i z 10 až 15 složek. Sledovalo se přitom, aby účinky směsí věrně napodobovaly příznaky konkrétní nemoci. Diagnostické možnosti medicíny byly v těch dobách minimální a prokazování jedů prakticky nemožné. Často dokonce nešlo ani o otravy s cílem úmrtí, nýbrž třeba stačilo, když po požití jedu vypadaly konkurentce milenky zuby, případně došlo k jinému fyzickému znetvoření. Jedy se objevovaly například i v rtěnkách, parukách či rukavicích.

Až okolo roku 1515 řekl lékař jménem Paracelsus, že jedovatost nějaké substance závisí jen a jen na množství. Že látka, která je velice nebezpečná, může člověku zároveň prospívat, a látka, která je považována za bezpečnou, může člověka i zahubit.

V novověku sice klesá počet jednotlivých obětí travičů, objevuje se ale nový fenomén v podobě otrav hromadných. A to trvá až dodnes. Nemusí přitom jít prioritně ani o úmysl, k otravám dochází v důsledku ekologických katastrof, čili úniků jedovatých látek do životního prostředí. Špičkou ledovce je pak například až cca 6 milionů lidských obětí otrávených v nacistických koncentračních táborech kyanovodíkem (Zyklon B byla granulovaná křemelina nasycená kyanovodíkem, ze které se po otevření obalu začal uvolňovat plynný kyanovodík (HCN)).

Na druhou stranu se ale v novověku dramaticky zlepšily diagnostické i léčebné možnosti otrav. A to počínaje rokem 1836, kdy James Marsh vymyslel jednoduchou a přesnou zkoušku, která s jistotou odhalila tehdy nejčastější jed oxid arzenitý. Říkalo se mu lidově utrejch, otruch anebo otrušík. Tímto vynálezem byly položeny základy moderní toxikologie a v současné době lze určit v jakémkoli vzorku jakýkoli známý jed. Oxid arzenitý je bílý prášek bez chuti a zápachu, který je dobře rozpustný ve vodě i alkoholu, je velmi snadno dostupný a těžko se dokazoval. Pozor však, první toxikologická učebnice vyšla již v roce 1813. Sepsal ji španělský lékař Mateu Orfila a popsal v ní účinky některých typických jedů.

A ještě jedna zajímavost, jedy se určitě používaly již v pravěku. A slovo toxicita má svůj původ u prastarých kultur z oblasti Apeninského poloostrova nebo Mezopotámie. Zřejmě pochází od výrazu pro luk (toxon) a šíp (toxikon). Luky i šípy se tehdy vyráběly z tisového dřeva (tis = latinsky Taxus baccata). Později se špičky šípů začaly trávit vývarem z kůry a jehlic právě tisu červeného. V názvu se nám tedy spojuje materiál pro výrobu luku a šípů se synonymem pro jed.

Až tedy půjdete po své zahradě a na podzim vám vykvete vaše oblíbená oměj podzimní, navlékněte si před jakoukoli manipulací s ní rukavice. Pokud máte malé děti, raději zlikvidujte skočec a zapomeňte třeba na zlatý déšť, vistárii, rulík, konvalinky a jiné jedovky. Před řezem tisů nezapomeňte, že mléko způsobuje nepříjemné dermatitidy a semena obsažená v lákavých červených bobulích jsou smrtelně jedovatá. Všechny byť jen trochu nebezpečné látky doma ukrývejte mimo dosah dětí a obaly s těmito chemikáliemi opatřujte hodně odpudivou lebkou s hnáty. A vyloženě smrtelné jedy držte pod zámkem a nebo se doma jejich vlastnictví z dobrých důvodů zcela zřekněte. A než si nějaké květiny uříznete do vázy, zvažte, zda jsou vůbec bezpečné. Stejně tak uvažujte i o pořizovaných pokojových rostlinách. A také dávejte pozor při sběru hub, raději nesbírejte ty, které neznáte. Některé jedovaté houby jsou nebezpečnější anebo nejméně stejně nebezpečné jako nejjedovatější z rostlin.

• Císař Claudius zemřel s největší pravděpodobností na následky požití hub obsahujících jedovatý alkaloid muskarin.
• První prokázanou obětí arzenem byl syn císaře Claudia, který zemřel v roce 55 jako třináctiletý na následky požití látky, kterou mu do pokrmu zřejmě nechal přimíchat jeho nevlastní bratr Nero.
• Mithridatés VI., král Pontský (žil v letech 132 př. n. l. – 63 př. n. l.), měl panickou hrůzu z otravy jedem. Věnoval se hledání protijedů, které testoval na vězních. Z paranoii dokonce každý den pojídal malé množství jedů, aby se vůči nim stal imunní. Objevil kombinaci malých porcí desítek nejznámějších bylinných prostředků jako protijedů. Pojmenoval ji Mithridatum a držel ji v tajnosti až do vpádu Pompeia. Ten nechal Mithridata zabít, jeho zápisky si přivlastnil a odvezl do Říma, kde byly přeloženy do latiny.
• Čánakja, poradce prvního vládce Maurjovské říše Čandragupty, navrhl možnosti použití zbraní a jedů k politickému prospěchu. Navrhl též opatření proti smrti ochutnavačů jídla. Jedy se v té době používaly k popravám lidí, kteří porušili královský zákon.
• Egyptská vládkyně Kleopatra se otrávila poté, co obdržela zprávu o smrti Marca Antonia. Před svou smrtí experimentovala s jedy na zvířatech. Legenda však praví, že se nechala uštknout kobrou.
• Filosof a učenec Sokrates byl odsouzen k smrti vypitím číše bolehlavu.
• Skotský král Macbeth, reálná předloha slavné Shakespearovy literární postavy, prý nechal v roce 1040 extraktem z rulíku otrávit svého rivala, anglického krále Harolda I.
• Jana Aragonská byla pravděpodobně otrávena Kateřinou Medicejskou. Ta jí zřejmě věnovala rukavice napuštěné prudkým jedem.
• V roce 1966 řešili detektivové v americkém státě New Jersey případ neobvykle vysokého počtu úmrtí pacientů v jedné soukromé nemocnici. Obviněn byl Maria Jaskalevitche, že smrt 13 lidí zavinil úmyslně, v jeho pracovním stolu se totiž našlo 18 prázdných ampulek s kurare. A právě většina podezřelých úmrtí byla způsobena náhlou zástavou dechu. Jaskalevitch se hájil, že jed používal při pokusech na psech a nakonec byl zproštěn obžaloby.
• Georgi Markov, bulharský básník, novinář a nadšený komunista, se stal obětí politické vraždy inscenované tajnou službou. Po své emigraci a působení na vlnách BBC World Service, Radio Free Europe a německé Deutsche Welle prohlásil tehdejší komunistický bulharský vůdce Todor Živkov, že chce Markova navždy umlčet. 7. září 1978 byl Markov bodnut agentem tajné služby speciálně upraveným deštníkem do stehna. Dávka jedovatého ricinu usmrtila Markova až po několika dnech. Časová prodleva umožnila vrahovi zmizet a ten je dosud neznámý.
• V roce 2013 se jedna zdravotní sestra ze Šumperka rozhodla spoléhat na syntetické kurare, aby jím odstranila svého manžela. Jed mu aplikovala injekčně pod záminkou, že jde o očkování proti tetanu. Naštěstí ale neodhadla správné množství, muž přežil a pachatelka nakonec vyvázla jen s podmínečným trestem.
• Skripal a Novičok, známá aféra nedávných let. První z novičoků byl vyvinut během studené války v roce 1975. Zasažení novičokem způsobuje trvalé a devastující zdravotní potíže v celém těle, počínaje ochrnutím svalů a konče cirhózou jater. I v případě přežití pak nejsou vyhlídky otráveného růžové. Novičok (týpek, nováček) je moderním syntetickým jedem 20. století.
• Vraždy radioaktivním poloniem se dočkal Alexandr Litviněnko, který přešel od FSB k britské MI6. Uveřejnil obrovské množství kompromitujících materiálů na špičky ruského režimu, za což byl potrestán vzácným a velice nestabilním poloniem, konkrétně izotopem polonia-210 vyrobeným zřejmě v ruském městě Sarov. Nemoc z ozáření se v akutním stadiu nedá léčit a přesně to se stalo A. Litviněnkovi.
• Wadía Haddád, známý také jako Abú Hání, byl otevřeným nepřítelem řady států. Šlo o mezinárodního teroristu, který organizoval únosy letadel a vraždy civilistů. Zemřel na otravu a následné selhání vnitřních orgánů 30. března 1978 v jedné z nemocnic tehdejší Německé demokratické republiky. Stíny podezření padly na Saddáma Husajna, ve skutečnosti se však dostal na seznam smrti izraelských tajných služeb. Operace Boží hněv je označení pro mimosoudní popravy lidí, kteří se podíleli na mnichovském masakru izraelských sportovců. Wadía Haddád zemřel na nervový jed, kterým byly kontaminovány jeho milované pralinky.
• Nervový jed VX je bez zápachu, bez chuti a má konzistenci motorového oleje. OSN tento jed označila za zbraň masového ničení. Jed je stonásobně jedovatější než sarin, kterým Saddám Husajn otrávil kurdské civilisty nebo který byl japonskými teroristy použit v tokijském metru. A spekuluje se, že tímto jedem byl zavražděn Kim Čong-nam, bratr severokorejského vůdce Kim Čong-una. Na malajsijském letišti v Kuala Lumpuru jej přepadly dvě ženy a jedna z nich mu do obličeje nastříkala neznámou látku. Muž zemřel při převozu do nemocnice a malajsijské úřady během vyšetřování potvrdily, že na jeho tvářích a očích našly stopy VX.
• Existoval plán CIA, jak usmrtit Fidela Castra pomocí otrávených doutníků.
• V roce 1957 zavraždil Ukrajinec Bohdan Nikolajevič Stašinskij exilového politika Lva Rebeta a o dva roky později vůdce Organizace ukrajinských nacionalistů Stepana Banderu (byl zasažen kyanidem do obličeje). KGB naverbovala Stašinského v roce 1951.

Zdroj: wikipedia.org, biotox.cz, iprima.cz, stoplusjednicka.cz, prirodovedci.cz, rozhlas.cz