Biometrické přístupové systémy jsou praktické, rychlé a přesné. Navíc jsou naprosto bezpečné, jelikož nepracují s žádnými přenosnými identifikačními prvky. Identifikace osob probíhá vždy přímo – sejmutím otisku prstu, geometrie ruky či oční duhovky.
Biometrické přístupové systémy jsou nejmodernějšími a nejspolehlivějšími metodami kontroly vstupu, respektive především otevírání a zavírání dveří a bran. Osoby jsou identifikovány podle jedinečných biologických znaků. Biometrické přístupové systémy jsou spolehlivé, bezpečné a komfortní. Rozlišujeme biometrické přístupové systémy fyzické a nefyzické vstupy do systému.
Fyzické a nefyzické přístupové systémy
Fyzické přístupové systémy zabezpečují fyzické přístupy do střežených objektů či prostor v objektech. Vždy je důležitý stupeň požadované zabezpečení, kterému odpovídají možné negativní důsledky z případného nežádoucího proniknutí. Pokud by případné ztráty mohly být značné, je třeba ignorovat výši vynaložených nákladů a použít co nejefektivnější biometrickou metodu – v tomto případě zkoumání očí. Pokud by případné ztráty byly nízké, postačí využití geometrie ruky. Tato metoda je rychlá, jednoduchá a poměrně levná.
Pro vstupy do systémů (nikoli tedy fyzický pohyb osoby) je nejvhodnější kombinace více bezpečnostních prvků – hesla, biometrické verifikace a přenosné karty. Na kartě jsou uvedeny údaje včetně těch biometrických, které jsou srovnávané s přiloženým vzorkem – otiskem prstu, rukou, … Hovoříme tedy o několikastupňovém zabezpečení v podobě hesla a biometrik.
Otisk prstu nebo dlaně
Kartové systémy jsou již dávno překonané, stále se však hojně používají
Zapomeňte na klíče
Co je biometrie
Pojem biometrie pochází z řečtiny. Je to složenina dvou slov: bio = život a metric = míra či měření. Lze tedy nepřesně říci, že biometrie vyjadřuje měření vlastností živých organismů. Přesněji můžeme biometrii definovat jako soubor vědních poznatků, jejichž předmětem je zkoumání a praktické využití měřitelných jedinečných charakteristik živých organismů s cílem jednoznačné identifikace či verifikace. A biometricky je nejčastěji zkoumán právě člověk. Biometrické přístupové systémy jsou pak pouze jedním malým odvětvím biometrie. A pozor, nepleťme si pojmy biometrie a biometrika: biometrika je konkrétní jedinečná charakteristika živého organismu, kterou snímáme a podle které identifikujeme či verifikujeme (například otisk prstu). Zatímco pojem biometrie charakterizuje celý vědní obor. Rozpoznávání osob pomocí biometrik se v praxi dělí na dva procesy – identifikaci a verifikaci (potvrzení teoretické identity).
Biometrická autentizace
Biometrická autentizace je dnes nejsofistikovanějším bezpečnostním opatřením. Je založena na automatizovaném zjišťování a porovnávání jedinečných biologických vlastností (charakteristik) osob, respektive uživatelů přístupových systémů. V praxi se používají biologické charakteristiky anatomicko-fyziologické a behaviorální. Anatomické charakteristiky má každý z nás vrozené a jejich hodnoty nelze jakkoli ovlivnit – nejčastěji jde o otisky prstů, geometrii ruky, oční duhovku, oční sítnici, ale také DNA. Behaviorální charakteristiky vycházejí z chování jedince, konkrétně se využívají poznatky o hlase a pohybu těla, nejčastěji se pak využívá ověření podpisu. U behaviorálních charakteristik však dochází k poměrně značné chybovosti a proto se příliš nevyužívají.
Biometrická autentizace je v praxi aplikována pomocí výpočetní techniky. Identifikační proces je tak automatizován. Anatomicko-fyziologické znaky jsou nepřenositelné, nezaměnitelné a náklady na jejich pořízení jsou nulové – s rukama a očima se prostě už rodíme.
Snímání očí je nejbezpečnější biometrická metoda
Biometrické přístupové systémy v praxi
Biometrické přístupové systémy mají dvě základní funkce: přesnou kontrolu přístupů a docházkový systém (přesné zaznamenání průchodů kontrolními místy). Pokud porovnáme tradiční zabezpečovací systémy a systémy biometrické, najdeme ve druhém případě řadu výhod. Nemusíme si pamatovat vstupní hesla v podobě písmen či číselných kombinací, nemusíme hledat zapomenuté klíče nebo čipové karty (vůbec je nepotřebujeme), nemusíme řešit pravidelné bezpečnostní změny kódů. Přitom se výrazně zvýší stupeň bezpečnosti. Biometrické systémy se od dob svého pionýrského využívání v nejvíce střežených ptrostorách postupně probíjejí až do soukromých firem a k soukromým osobám.
Jak biometrický přístupový systém funguje
Speciální skener snímá charakteristický znak, například otisk prstu. Hovoříme o biometrickém klíči – otisk prstu je tedy biometrickým klíčem, stačí se pouze dotknout, přiložit prst na dané místo. Otisky prstů příslušných osob se nejprve naskenují a uloží do systému. Ten pak už zcela automaticky rozeznává povolané a nepovolané osoby. Souhlasí-li skenované znaky s uloženými daty, systém umožní vstup oprávněné osobě. Je zde naprosto vyloučena možnost falšování údajů. Tedy – s jedinou výjimkou – teoreticky je možné použít useknutou ruku. Naprosto nejbezpečnější je tedy snímání očí. Skenery jsou instalovány optické, ultrazvukové a kapacitní. Optické skenery fungují na principu laseru, který osvětlí přiložený prst či ruku a zkoumán je odraz a rozptyl světla. Kapacitní snímače vyhodnocují kapacitní odpor v místě dotyku se snímací plochou. Snadno si poradí i s lehce zašpiněným prstem. Přidávání či odebírání uživatelů z databáze je snadné a rychlé, systém se snadno instaluje. Biometrické zámky se instalují buď jako hlavní zámek s klikou, nebo jako doplněk klasických zámkových systémů. Kvůli nezávislosti na elektrické sítí a tedy maximální bezpečnosti systému je zařízení většinou napájeno bateriemi.
