V běžném civilním soukromém prostoru se s uměleckými prvky z kamene většina z nás moc často nesetká. O to víc však kamenné řemeslo a umění zdobí běžný veřejný prostor a samozřejmě také historická jádra měst a jejich památky. Kamenné sochy, ale i další umělecky zpracované prvky jsou mnohdy historicky cenným dědictvím minulosti, ale i současným uměním.
Kamenictví (kameník) je řemeslným oborem, jehož náplní je opracovávání kamene vytváření výrobků z kamene. Kámen je kameníky rozměřován a řezán, respektive upravován do podoby kamenných výrobků běžného užití: náhrobních kamenů, hrubých a čistých kamenných kvádrů, chodníkových obrub, provádění nápisů a zdobení v kameni, ale i práce při obnovách kamenných prvků památek (snímání kamenných celků, čištění, konzervace, zpětná montáž, tmelení, …). Kameníci též vyrábějí náročné kamenické výrobky stavební, slohové, figurální a monumentální. To však již hovoříme o kamenictví uměleckém, které balancuje na hraně spolu s kamenosochařstvím. Kamenické práce jsou typické vysokou prašností a hlukem. Kameník potřebuje kromě výučního listu zručnost, estetické cítění, vynalézavost a tvůrčí schopnosti, trpělivost a také fyzickou zdatnost. Nejpoužívanějšími pracovními prostředky jsou kladiva, sekáče, štípací, leštící a permlovací stroje a vrtací soupravy.
Umělecký kameník vytváří sochařská díla podle předloh, respektive návrhů výtvarníků. Realizuje též kopie kamenosochařských prací podle historických originálů, restauruje historicky cenná sochařská nebo architektonická díla. Umělecký kameník pracuje s ručními pracovními prostředky. Umělecký kameník, ale i kamenosochař provádí kopie výtvarných děl provedených v kameni, soch, reliéfů, emblémů, hlavic s ornamentálními i rostlinnými motivy, výzdobu paláců, kostelů, kašen, portálů dle dodaných modelů, ale i realizace originálních nových návrhů.
Kamenosochař je tvůrčí umělec ztvárňující předměty, postavy, jevy a své umělecké představy do prostorového kamenného objektu. Kamenosochař tedy uplatňuje v praxi svou tvořivost a vynalézavost. Kamenosochařství se od ostatních oborů sochařství postupně osamostatnilo. Pracovní prostředí kamenosochaře klade poměrně vysoké nároky na prostor a také na technické vybavení. Sochař by měl mít kromě řemeslných a profesních předpokladů uměleckého kameníka také dobrou orientaci v dějinách výtvarného umění, v historii technologických postupů a jejich využití. Důležitý je též smysl pro detail, prostorové vidění, smysl pro rytmus objemů a také pro skladbu hmot. Sochař musí absolvovat vysokou školu výtvarných umění v oboru sochařství.
Umělecký kameník vytváří sochařská díla podle předloh, respektive návrhů výtvarníků. Realizuje též kopie kamenosochařských prací podle historických originálů, restauruje historicky cenná sochařská nebo architektonická díla. Umělecký kameník pracuje s ručními pracovními prostředky. Umělecký kameník, ale i kamenosochař provádí kopie výtvarných děl provedených v kameni, soch, reliéfů, emblémů, hlavic s ornamentálními i rostlinnými motivy, výzdobu paláců, kostelů, kašen, portálů dle dodaných modelů, ale i realizace originálních nových návrhů.
Kamenosochař je tvůrčí umělec ztvárňující předměty, postavy, jevy a své umělecké představy do prostorového kamenného objektu. Kamenosochař tedy uplatňuje v praxi svou tvořivost a vynalézavost. Kamenosochařství se od ostatních oborů sochařství postupně osamostatnilo. Pracovní prostředí kamenosochaře klade poměrně vysoké nároky na prostor a také na technické vybavení. Sochař by měl mít kromě řemeslných a profesních předpokladů uměleckého kameníka také dobrou orientaci v dějinách výtvarného umění, v historii technologických postupů a jejich využití. Důležitý je též smysl pro detail, prostorové vidění, smysl pro rytmus objemů a také pro skladbu hmot. Sochař musí absolvovat vysokou školu výtvarných umění v oboru sochařství.
Restaurátorské kamenické práce
Týkají se veškerých architektonických prvků i celých objektů z kamene, zpevňování kamene, konzervace a hydrofobizace, zlacení, stříbření, …. Kamenné architektonické prvky mohou být sejmuty, restaurovány a opět instalovány na své místo. Samostatným odvětvím restaurátorských prací jsou práce slohové, které jsou potřebné při při renovacích hradů, zámků, klášterů, kostelů, kaplí, paláců, historických domů, balustrád, portálů, památníků a podobně. Používají se zde různé druhy kamene dle konkrétní potřeby, mnohdy je třeba vyhledat původní lom, ve kterém byl kámen kdysi těžen. Například pískovce, opuky, mramory, vápence či žuly.Historická tradice kamenosochařů s příjmením Pánek
Kamenický rod Pánků je historicky řazen až do 14. (některé zdroje uvádějí 16.) století. Určitě však pracovali Jan Šimon Pánek a jeho syn Jan koncem 17. století na chrámu sv. Jakuba na Starém Městě pražském. Po nich následuje nepřetržitá řada kameníků a kamenosochařů s příjmením Pánek. Tento rod zanechal svou stopu v kamenné kráse pražských a jiných českých chrámů, domů, kašen, pomníků, zahradní i hřbitovní architektury. Pánkové nás obohatili o klasické kamenosochařské, v dnešní době však i o restaurované kamenné objekty a práce slohové. Zajímavostí je, že od roku 1720 do roku 1920 pracoval tento kamenický rod na katedrále sv. Víta. Poté se na toto místo vrátili a ještě v 90. letech minulého století zde Pánkové pracovali. Předtím to byl Vladislavský sál, tereziánské křídlo a románské podzemí a koncem 90. let minulého století Starý palác, Purkrabství a opět katedrála. S dílem Pánků se však setkáme i jinde v Praze a na území ČR.Slovy spisovatele Adolfa Branalda (napsal před 24 lety): „…muž jménem Pánek, který tak důvěrně zná těla bohyň, anatomii andělských křídel a plastiku obřích svalů, že stačí položit dlaň – a jako by se představili: Žehrovice. Já jsem Pánek. A postava z kamene hned ví své – i když pravděpodobně neví, který Pánek. Teplo, hebkost i puls jí neomylně říká totéž co včera – a včera může být i dvě stě i tři sta let. Tak daleko je k mistru kamenické hutě Janu Šimonu Pánkovi, který dával dohromady svatého Jakuba po velkém požáru v 17. století. Mezi Šimonem z roku 1689 a Bohumilem z dneška klade dlaň na kámen nepřetržitá řada otců, synů a vnuků, cítí jemné chvění pod povrchem, milují se s kamenem, žijí s kamenem, a protože neznají větší rozkoš pod sluncem, odevzdávají jeden druhému pocit, nářadí a život.“
Více informací o historii a tvorbě kamenosochařského rodu Pánků najdete ZDE.