Lícové zdivo nabízí neskýtané možnosti

Požadavky na co největší tepelný odpor zdiva dnes vede projektanty a stavitele k navrhování a budování vrstveného obvodového zdiva s kvalitní tepelně izolační vrstvou.
Vnitřní, nejlépe cihlové zdivo, tvoří vlastní nosnou konstrukci stavby nebo při použití skeletu u větších objektů tvoří výplňové zdivo. I vnitřní zdivo má svoji tepelnou funkci. Od vnitřního zdiva, kromě jiného, požadujeme, aby bylo schopno tepelnou energii přijímat, akumulovat ji a podle potřeby uvolňovat.
Speciální tepelná izolace - vrstva tloušťky 5 až 12 cm při použití kvalitních tepelně izolačních materiálů (PPS, PUR, minerální rohože) chrání před pronikáním chladu do budovy o zimních měsících, ale i před působením sluneční energie v letních měsících - interiér izoluje před vnějšími vlivy počasí.
Režné zdivo zhotovené z kvalitní ostře pálených cihel chrání celý objekt, celou stavbu před všemi povětrnostními vlivy počasí.

Režné zdivo má vlastnosti, které nemá žádná jiná fasáda
Stavba z režného zdiva neustále přirozeně dýchá - vždyť je to přírodní materiál. A navíc jednoduše vytvořený systém odvětrávání zdiva pomocí kanálků a mezer zaručuje podstatně delší trvanlivost všech materiálů použitých pro stavbu. Tím se hlavně prodlouží životnost celé stavby a úplně odpadá údržba fasády. Nakonec stačí se podívat kolem sebe na otlučené a oprýskané fasády.

Režné zdivo je odolné proti všem povětrnostním vlivům. Je velice odolné vůči změnám počasí, vůči účinkům mrazu a zejména chrání vnější stěnu před přijímáním vlhkosti. Režné zdivo zaručí, že ostatní materiály použité v obvodovém plášti budou mít podstatně větší životnost, a zejména použité tepelně izolační materiály budou chráněny před přijímáním vlhkosti.
Tím bude zaručeno, že tepelný odpor navrženého obvodového pláště bude konstantní, že se nebude snižovat vlivem zvýšené vlhkosti stěny. Problémem není ani řešení difuse vodních par.

Stavební materiály pro režné zdivo
Základem kvalitního režného zdiva je ostře pálená cihla. Lícové cihly VANDE MOORTEL mají 5 lícových ploch a vyrábějí se v mnoha barevných provedeních.
Při zdění a spárování lícových cihel je třeba zásadně používat průmyslově vyráběné malty osvědčených výrobců, malty které jsou jednoznačně určeny pro zdění a spárování. Tyto malty mají kratší doby tuhnutí než běžné malty a umožňují kvalitní zpracování zdiva.
Pokud nezvolíme jednokrokové zdění a spárování, zásadně doporučujeme spárovat nejdříve po 3-5 dnech po vyzdění a používat nejprve zdící a potom spárovací maltu.

Samozřejmostí je, že stejně jako lícová cihla dodávána s dokladem o kvalitě výrobku (certifikátem), tak i dodavatelé malt by měli doložit jakost svých výrobků.
Dokladem o kvalitě projektanta je však především správně navržená a dimenzovaná lícová zeď a především nejmodernější stavební prvek - správně navržená a dimenzovaná dvouplášťová větraná stěna s tepelně izolační vrstvou.


Jednoplášťová cihlová lícová zeď
U jednoplášťové cihlové lícové zdi lze využít pro přenášení zatížení celý průřez zdi. Pro dovolené namáhání je směrodatná nejnižší třída pevnosti cihel použitých v průřezu. Cihly vnější strany musí být mrazuvzdorné. Tloušťka vnějších zdí musí být nejméně 375 mm.

Dvouplášťové cihlové lícové zdivo větrané
Při dimenzování uvažujeme jenom tloušťku vnitřního zdiva. Stropy smějí být ukládány jen na tuto stranu. Tloušťku vnitřního zdiva volíme zpravidla 240 mm (po případě 300 mm).

Vzduchová mezera má být nejméně šířky 60 a nejvíce 150 mm. Mezeru je třeba chránit před zapadáním zdící maltou. Pokud zdící maltu, na straně vzduchové mezery stíráme, může její šířka být i 40 mm.

Takto široké vnější pláště je nutno podepírat po výškových odstupech asi 12 m. Tato vzdálenost může být i větší, je-li prokázána stabilita a s přihlédnutím k různému přetvoření plášťů. Je-li podepření z oceli, je nutno použít antikorozní materiál. Není-li vnější plášť vyšší než dvě podlaží nebo je-li v této výšce podepřen, může být přesah lícového zdiva do 20 mm šířky lícové cihly.

Oba pláště tj. vnitřní a lícovou zeď je nutno spojit drátěnými sponami z nerezavějící oceli. Četnost kotvení musí být ve svislém směru alespoň 500 mm a ve vodorovném alespoň 750 mm. První vrstvu spon uložíme co nejníže. Spony ukládáme zpravidla do ložných spár při zdění vnitřního pláště a opravíme ohnutím podle výkresu.

V případě že neukládáme spony do ložných spár a zvolíme jiný způsob kotvení, je třeba prokázat, že takovéto kotvení přenese sílu minimálně 1 kN prokluzu na každou sponu. V opačném případě musíme počet spon přiměřeně znásobit.

Minimální počet a průměr drátěných spon na 1 m² fasády   kusů/m průměr mm nejméně pokud nejde o řádky 2 a 3 5 3 úsek fasády vyšší než 12 m nebo mezera mezi plášti 70 – 120 mm 5 4 mezera mezi plášti 121 – 150 mm 7
5 4
5

Vnitřní plášť a stropy podlaží je třeba chránit proti vlhkosti u paty mezery mezi plášti. Izolace se provede ve spádu směrem ven v prostoru vzduchové mezery a také nad okny, dveřními překlady a pod římsami parapetu. Izolace musí být navržena tak, aby po něm nemohl sklouznout vnější plášť - musí se vložit do maltové lože.

Vnější plášť by měl být dole a nahoře opatřen větracími otvory, např. ve formě volných styčných spár. Celkový průřez větracích otvorů by měl činit asi 75 cm² na 20 m² plochy fasády včetně oken a dveří.
Nad izolací paty vnějšího pláště vynecháme v první vrstvě cihel volné styčné spáry, které umožňují případný odtok kondenzátu.

Ve vnějším plášti nezapomeneme navrhnout svislé dilatační spáry v souladu s členěním fasády. S různým přetvořením vnějšího a vnitřního pláště je třeba počítat zejména u budov s více podlažími. Při tuhém uchycení překladu k nosné konstrukci je nutno navrhnout vodorovné dilatační spáry s pružným utěsněním. Svislé dilatační spáry mohou zůstat bez výplně v případě ochrany tepelně izolační vrstvy např. překrytím folií.