Litá anhydritová podlaha, ideální řešení nejen pro teplovodní podlahové topení

Anhydrit se od tradičního betonu zásadně liší. Anhydritová směs se vyrábí ve stavu vysoké tekutosti (konzistence F6) a je takzvaně samozhutnitelná, díky čemuž najdeme v materiálu po jeho vytvrdnutí jen minimum vzduchu. Pevnost anhydritových podlah je oproti betonovým, které se vyrábí z cementu, kameniva a vody, mnohem vyšší, jelikož anhydrit se jako pojivo na rozdíl od cementu při reakci s vodou nesmršťuje.

Takzvaný termický anhydrit se získává tepelným zpracováním energosádrovce, syntetický anhydrit je pro změnu vedlejším produktem při výrobě kyseliny a třetí možností je anhydrit přírodní. Anhydrit, tedy vlastně síran vápenatý (CaSO₄), je však jen jednou ze složek anhydritových směsí, dalšími složkami je voda, písek frakce 0/4 (zrno o velikosti 0 až 4 mm) a blíže nespecifikovaná chemie, která usnadňuje roztékání namíchané směsi. Jeden krychlový metr anhydritové lité podlahy váží po vyschnutí přibližně 2100 kg, což je v mokrém stavu cca 2400 kg.

Lití anhydritové podlahy je vhodné pro novostavby i rekonstrukce, navíc tímto materiálem snadno vyrovnáme nerovné podlahy ze zavlhlých směsí (nerovné tradiční betony). Anhydrit můžeme ukládat třeba i na původní dlažbu. Vyloženě ideální jsou pak anhydritové podlahy na teplovodní podlahové topení. Materiál dokonale obteče topné rozvody, má vysokou tepelnou vodivost a není třeba dilatovat topné okruhy, což je u cementových podlah nezbytné.

Častým mýtem je tvrzení, že betonové podlahy lépe akumulují teplo než anhydrit, není to ale pravda. Proč? Objemová hmotnost anhydritové podlahy je nejméně 2 000 kg/m³, zatímco u zavlhlých betonových směsí je to cca 1 500 až 1 800 kg/m³. A materiály s vysokou objemovou hmotností a dobrou vodivostí tepla (anhydritové směsi) dokážou teplo akumulovat lépe než materiály s menší objemovou hmotností a horší tepelnou vodivostí (betonové směsi).

Navíc se uspoří i materiál, jelikož anhydritové podlahy se v praxi realizují v menších vrstvách než podlahy betonové. Jsou totiž pevnější v ohybu a nejsou při svém zrání vystavené objemovým změnám. A zde je jádro onoho mýtu. Ano, o dost silnější betonová vrstva dosáhne vyšší akumulace tepla, ale za cenu o dost vyšší hmotnosti. Anhydritová podlaha tloušťky 60 mm a hmotnosti cca 120 kg/m² dosahuje nižší akumulace tepla oproti betonové podlaze tloušťky 100 mm a hmotnosti cca 175 kg/m². Jenže v praxi se betonové podlahy realizují v menších tloušťkách (cca 70 mm). Pokud navíc chceme zlepšit akumulaci tepla v podlaze, doporučuje se použít anhydritovou podlahu o tloušťce alespoň 80 mm a tedy hmotnosti 160 kg/m². Výsledná podlaha bude navíc pevnější než betonová, odolnější a rozdíl v ceně oproti slabšímu anhydritu bude nízký.

Dalším mýtem je varování před rychlým chladnutím anhydritu. V praxi podléhá uvolňování tepla z podlahy tepelným ztrátám objektu. Pokud si budova drží teplo a má nízké tepelnou ztráty, teplo se z podlahy vždy uvolňuje postupně, nikoli naráz, což nahrazuje tepelnou ztrátu. U anhydritu přitom dochází k rychlejšímu vychladnutí v místech s vyšší tepelnou ztrátou, například při větrání dovede anhydritová podlaha uvolnit teplo rychleji. To je však naopak výhoda.

• Vysoká tepelná vodivost, ideální materiál pro podlahové topení
• Vysoká pevnost v tlaku i ohybu (min. 4 MPa, což je ideální pro stlačitelný podklad (eps)), samozřejmostí je dokonce garance mechanických vlastností anhydritových podlah
• Nepotřebujeme žádné výztuže (kari sítě apod.)
• Podlahy v celém domě lze realizovat za jeden den (jedna pracovní četa může realizovat až cca1500 m² podlah denně s ohledem na členitost stavby)
• Vysoká rovinnost (2 mm/2 m), dosažení rovinnosti je snadnější díky samonivelaci, které je u anhydritu dosaženo především vodou spolu s chemickými příměsmi, které usnadňují rozlévání
• Anhydritové podlahy jsou bezespáré (až 600 m² anhydritových podlah lze realizovat bez dilatací v ploše, u anhydritových podlah je hodnota smršťování materiálu až několikanásobně nižší než u cementových)
• Výrazná úspora finančních prostředků (montáž betonové podlahy může být dražší až o 250% především kvůli mnohem větší pracnosti a delší době realizace, navíc je třeba nakoupit kari sítě)
• Čistota realizace (výroba, doprava, čerpání i samotné uložení anhydritu nezanechá na stavbě nepořádek)
• Technologie anhydritových litých podlah je šetrná k životnímu prostředí
• Možnost zeštíhlit podlahy, tedy realizovat menší tloušťky podlah
• Již po 48 hodinách od realizace je anhydritová podlaha pochozí a můžeme ji lehce zatěžovat, po týdnu pak snese maximální zátěž

Jedinou stinnou stránkou anhydritových podlah je jejich reakce na vodu. Anhydritová podlaha ztrácí po namočení část své pevnosti. Po opakovaném vysušení se nám ale vrátí původní pevnost anhydritové podlahy! Navíc nejde o reakci na vodu při běžných nehodách, problematické by bylo pravidelné zatékání do podlahy, havárie a záplavy. To však platí pro jakékoli podlahové vrstvy a například betonová podlaha koupelny by měla bez hydroizolace životnost jen cca 10 až 15 let.

Díky letité zkušenosti s realizacemi podlah firma Jaroslav Zelinger – ANHYTOP provádí anhydritové podlahy ve špičkové kvalitě. Navíc často zachraňuje podlahy staveb se špatnou přípravou či chybami v projekci.