Půdokryvné rostliny z rodu Saxifraga (lomikámen) jsou nízké, kompaktní, dobře se rozrůstají a kvetou podle druhu od časného jara až do pozdního léta. A co víc, vybrat si můžeme z více jak 300 druhů. Některé jsou si velmi podobné, jiné nikoli, ovšem všechny mají společné mechovité bochánky, ze kterých vyrůstá mnoho drobných hvězdicovitých květů. Květy nesou především barvy bílou, růžovou, žlutou, červenou a purpurovou barvu.
Pokud dokonce ani nemáte žádnou zahrádku, můžete si lomikámen pěstovat na balkóně či na okně v miniaturní nádobové skalce či samostatný v kameninové nádobě. Existují i vzácné druhy lomikamene, ovšem ty není třeba loupit v přírodě tuzemské i exotické, či draze platit jako nový exponát do své pěstitelské sbírky, jelikož i tak je z čeho vybírat.
Lomikámen (Saxifraga) je rod vyšších dvouděložných rostlin z čeledi lomikamenovité (Saxifragaceae). Jsou to většinou vytrvalé byliny s jednoduchými listy a pětičetnými květy. V Evropě, Asii, severní Africe, Severní Americe a jihoamerických Andách najdeme cca 450 druhů lomikamenů. Většina druhů se vyskytuje v horách a arktických oblastech. V České republice roste ve volné přírodě 6 druhů lomikamenů. Lomikámen je celý léčivý, ovšem jeho kyselá chuť odpuzuje zvířata, proto na lukách rostoucí lomikámen nechutná pasoucímu se dobytku.
Kde se vzalo jméno Lomikámen?
České jméno lomikámen si tyto rostliny vysloužily pro svůj obvyklý růst na místech geologických zlomů, kde svými kořeny „lámou skálu.“ Ovšem důvod je ještě jeden a to méně známé léčivé vlastnosti lomikamenu – nať se používá jako podpůrný léčebný prostředek při močových a ledvinových kamenech, tyto kameny rozpouští a tedy opět „láme.“ Hovoříme o vlastnostech u nás původního druhu lomikamenu trsnatého (Saxifraga granulata), který najdeme v Českém středohoří a Českém krasu, přičemž v teplejších oblastech roste na loukách lomikámen zrnatý kvetoucí během léta. A i jeho léčebné účinky jsou obdobné.
Saxifraga cochlearis
Saxifraga aizoides
Saxifraga bryoides
Saxifraga biflora
Saxifraga hirculus
Lomikámen v miniaturní květníkové skalce
Jak pěstovat lomikámen
Většina lomikamenů roste bez problémů, aniž by vyžadovali zvláštní péči. Vyhovuje jim světlé stanoviště, příliš zastíněným rostlinám se deformují listové růžice. Milují mírné vlhko u kořenů, čehož dosáhneme drenáží pod kořeny, na které je nasypána jemnější zemina, která vlhkost udrží. Větší vlhkosti dobře odolávají žlutě kvetoucí druhy, ovšem i jim zachutná drenáž. Dobře simuluje přirozené podmínky v přírodě. Na škodu není ani drenáž z jemných kamínků okolo kořenového krčku. Lomikámen výborně přežívá i tuhé zimy, aniž by potřeboval přikrývku. Pokud chcete, aby se lomikamenům opravdu dařilo, dopřejte jim porézní tufové kameny, nebo alespoň drobný štěrk, který nasypte do výsadbového koryta z keramiky, kameniny a nebo umělého kamene (betonu). Obzvláštní péči lomikameny nevyžadují ani co se týká zálivky a hnojení, prostě si jich též všimněte, když ošetřujete celou skalku.
Jak množit lomikámen
Lomikameny množíme řízkováním již brzy zjara. Oddělíme růžici se zdřevnatělou částí, namočíme ji do stimulátoru a zapíchneme do substrátu. Do dvou měsíců se objeví kořínky. Můžeme ale též dělit trsy, což je ještě jednodušší řešení. Staré trsy můžeme dělit kdykoli kromě období nejvyšších teplot! Dělíme obzvláště staré trsy lomikamene, jelikož ty za několik let od středu hynou a vůbec nevypadají zdravě. Všechny části trsu je poté třeba vysadit do podobných podmínek, jaké byly na původním stanovišti. Velice obtížné je rozmnožování lomikamene semeny, navíc nedosáhneme geneticky identické rostliny.
Saxifraga aphylla
Saxifraga Rudolphiana
Vyznejte se v lomikamenech
Mezi lomikameny si můžete vybrat podle oblastí a tedy nároků na stanoviště, podle čehož jsou tyto rostliny děleny do několika skupin. Druhy patřící do jedné skupiny se pak výborně kombinují při výsadbě resp. Sesazování. Výška lomikamene je počítána i s vyvinutými květními stvoly, přičemž samotná rostlina je obvykle vysoká okolo 5 cm.
Skalničkové lomikameny jsou vhodné pro náročnější pěstitele. Některé druhy rozkvétají dokonce již od února až března, přičemž se u jednotlivých druhů mohou lišit nároky na půdu a světlo. Mívají pěkné mechové podušky a některé kvetou velmi bohatě.
Mechovité lomikameny tvoří nízké, sytě zelené a bohatě kvetoucí koberce. Vyhovuje jim humózní, kyprá půda, snesou i polostín a naopak naopak jim nevyhovuje přímý sluneční úpal. Jsou vhodné do skalek, květinových zídek a mobilních nádob. Velmi dobře budou vypadat na hrobě pod vysokými stromy, které poskytují dostatek stínu.
Lomikameny s kožovitými listy jsou stálezelené, nenáročné, vhodné pro polostinná, vlhčí stanoviště. Jejich květy jsou rozložené v jemných latách a listové růžice tuhé. Tyto lomikameny se hodí jako obruby trvalkových záhonů, lemování cest, ale i do nádob.
Lomikameny se shluky listových růžic kvetou bohatě (nejčastěji bíle) a mají tuhé kožovité listy s bělavě vroubeným okrajem. Daří se jim v chudé, kamenité zemině a na plném slunci.
Plazivé lomikameny patří mezi vysokohorské druhy rostlin. Mají drobné listy a daří se jim ve spárách mezi kameny a ve vlhčí kamenité půdě. Stanou se nádhernými ozdobami skalek.
