Na konci zimy patří lýkovce mezi první kvetoucí otužilce. Tyto keříky přitom rostou i v naší přírodě, ale pouze v počtu dvou druhů. A dlužno dodat, že jsou všechny lýkovce nebezpečně jedovaté. Obzvláště dětem hrozí velké nebezpečí v podobě lákavých červených bobulí.
95 ve světě, 18 evropských druhů lýkovců
Lýkovec (Daphne) je rostlinný rod z čeledi vrabečnicovité (Thymelaeaceae), který čítá cca 95 druhů. Nejčastěji jde o malé keříky (keře až polokeře, jen výjimečně stromy) a na našem území najdeme v přírodě lýkovec jedovatý nebo též obecný (Daphne mezereum) a lýkovec vonný (Daphne cneorum), který je vázán na teplejší oblasti, proto je jeho výskyt vzácnější. Jiné druhy jsou však pěstovány v zahradách a parcích jako okrasné, dokonce jako skalničky. Lýkovce jsou rozšířeny v přírodě Evropy, na severu Afriky a v Asii (na východ až po Japonsko a Malajsii. V Evropě roste 18 druhů lýkovců a mnohé z nich jsou evropskými endemity. Nejvíce druhů pak roste na jihovýchodě Evropy.
)
Kdysi se lýkovcům říkalo vlčí lýko, hadí třešeň a vlčí nebo divoký pepř, jlikož plody lýkovců jsou podobné plodům pepře. Slovo Daphne pak znamená lesklé, svítící.
)
V teplejších oblastech Evropy najdeme lýkovec vavřínový (Daphne laureola) a lýkovce Daphne gnidium a Daphne oleoides. Až do alpínského stupně vystupuje v Alpách lýkovec pruhovaný (Daphne striata), do subalpínského stupně pak lýkovec skalní (Daphne petraea), lýkovec vonný (Daphne cneorum) a lýkovec alpský (Daphne alpina). Lýkovec slovenský (Daphne arbuscula) roste jako endemický druh, jde o vzácný třetihorní relikt na slovenské Muráňské planině. Dalšími známými lýkovci jsou lýkovec altajský (Daphne altaica), lýkovec Burkwoodův (Daphne × burkwoodii) a lýkovec pruhovaný (Daphne striata). V českých botanických zahradách je pěstován především lýkovec jedovatý (včetně bělokvěté formy 'Alba'), lýkovec Burkwoodův a lýkovec vonný.
)
Opadavé i stálezelené keříky
Některé lýkovce jsou opadavé, jiné stálezelené. Nejčastěji střídavé listy jsou nahloučené na koncích větviček, výjimečně jsou téměř vstřícné. Větvičky jsou pevné a ohebné, lysé, ale i ochlupené. Květy jedno i oboupohlavné, čtyř nebo pětičetné a uspořádané ve vrcholových či úžlabních hlávkách, případně hroznech (řidčeji v latách či klasech). Květy mohou mít barvu bílou, růžovou a nebo žlutou. Výjimečně je možné i jiné zbarvení. Kalich je tvořen válcovitou, zvonkovitou až nálevkovitou kališní trubkou a čtyřmi nebo pěti cípy. Koruna květům zcela chybí. Plodem je dužnatá a nebo kožovitá, většinou červená a nebo žlutá peckovice. Uváděna je také jako bobule.
Okrasné rostliny, v naší přírodě však chráněné
Jako okrasné rostliny jsou lýkovce ceněné pro své květy i plody, lýkovce se vysazují solitérně i ve skupinách. Z přírody si však domů lýkovce nenoste, patří u nás k chráněným druhům. A co víc, přesazení by se vám zřejmě nepovedlo, protože jsou tyto rostliny velice citlivé na poškození kořenů. V zahradnictvích si pořídíte kontejnerované a bohatě kvetoucí kultivary včetně zakrslých kříženců. Pomalý růst lýkovců dokonce umožňuje jejich pěstování do podoby bonsají. Horší je to však již se snášenlivostí řezu, ten provádíme především kvůli odstranění poškozených nebo odumřelých větviček. Možné jsou i drobnější úpravy tvaru, nikdy však nesmíme provádět řez zmlazovací, lýkovec by již neobnovil svůj růst. Platí též, že po jakémkoli řezu lýkovce nenasadí na květ. Při pěstování do podoby bonsají se však tato fakta obrátí ve výhodu.
)
Prudce jedovaté lýkovce
Co se týká jejich jedovatosti, hlavními účinnými látkami jsou dafnin, dafnetoxin a mezerein. Jsou obsaženy v plodech i ve vegetativních částech (listech, kůře atd.). Otravy se projevují pálením v ústech, sliněním, bolestmi břicha, zvracením, průjmy a krvavou močí. V konečném stádiu otravy se objevuje slabost, křeče, těžký dech a následuje kolaps. Prognóza bývá vážná a dokonce i při lehčích otravách dochází k dlouho trvajícímu poškození ledvin. Otravy jsou smrtelné již při požití 10 až 12 plodů lýkovce jedovatého. A pozor, k otravě může dojít i vstřebáním účinných látek pokožkou. Dojde k zánětlivé reakci, všechny pěstitelské práce proto musíme provádět s rukavicemi a dlouhým rukávem. Podobné látky jsou obsažené i v ostatních druzích lýkovců. Dobrou zprávou je, že k otravám zvířat dochází pouze zřídka pro velice hořkou chuť.
)
Lýkovec obecný čili jedovatý
Lýkovec obecný čili lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) najdeme na většině našeho území. Tento opadavý keřík dorůstá běžně výšky 50 až 70 cm, staré rostliny však mohou být i dvakrát vyšší. Jeho listy jsou světle zelené, podlouhlé až kopinaté, na koncích větviček tvoří shluky. Ovšem ještě před vyrašením listů se tento lýkovec obalí květy růžově zbarvené a omamně vonící. Pozor však, vdechování vůně může způsobit bolest hlavy. Dozrálé peckovice jsou karmínově červené, pořídit si můžeme i bíle kvetoucí odrůdu ‘Alba’ se smetanově bílými květy a plody v žluté barvě slunce. Velmi pěkně vypadá i po odkvětu světle růžově kvetoucí odrůda ‘Variegata’ díky bíle žíhaným listům. Tento druh je ideální pro horské podmínky, je vysoce odolný vůči mrazu a jeho větve se pod tíhou sněhu nelámou. Pro bohaté kvetení vyžaduje pohyblivý stín a nebo mírný polostín. Půdu preferuje vlhkou, dobře propustnou, neutrální až zásaditou a bohatou na humus.
)
Lýkovec vonný
Lýkovec vonný (Daphne cneorum) dosahuje jen nízkého vzrůstu a bohatě kvete. I tento druh najdeme v naší přírodě, ale v teplejších oblastech a proto je vzácnější, dokonce kriticky ohrožený. Roste ve světlých a suchých listnatých lesích, v zahradách se pěkně vyjímá na skalkách. Celoročního efektu pak dosahují kultivary s panašovanými listy. Kvetou bíle, růžově a nebo nafialověle a silně voní. Květy se objevují již v lednu, prorážejí ze sněhové pokrývky. Vyžaduje slunné stanoviště, ale snese i částečný stín. Půdu preferuje sušší, propustnou a bohatou na živiny. Mrazuvzdorný je až do –34 °C. Na osluněné a sušší skalky ideální exemplář.
)
Další druhy lýkovců
Zajímavou skalničkou je také nízce rostoucí lýkovec slovenský (Daphne arbuscula). Jeho neopadavé listy tvoří růžice, květy má růžové, vzácněji i bílé a uspořádané v trsech. Vykvétá až v dubnu a květnu. Na skalky se hodí také suchomilný a opadavý lýkovec alpský (Daphne alpina). Má pokroucené větvičky, díky čemuž je zdobný i po opadu listů. Kvete bíle od dubna do června.
)
)
)
)
Stálezelený lýkovec vavřínový (Daphne laureola) kvete od března do května hrozny žlutozelených a na okrajích nafialovělých květů. Tvoří jej pouze jeden málo větvený výhon a dorůstá výšky až 120 cm. Dozrávající plody jsou na podzim modročerné. Lýkovec Burkwoodův (Daphne × burkwoodii) má listy přisedlé, kopinaté, podlouhlé a nebo čárkovité, barvy šedozelené s bělavě krémovým olemováním. Kvete růžovými nebo bílými vonnými květy, které raší dříve než listy. Vyloženě potřebuje plné slunce a půdu kamenitou či hlinitou, dobře propustnou a zásaditější. Snese však i neutrální pH.
)
)
)
)
Lýkovec libovonný (Daphne odora) je stálezelený keř dosahující výšky 0,5 až 1,5 metru. Listy má zelené a některé odrůdy mohou mít i světlé okraje listů. Masité vonné květy jsou uspořádané do hustých svazečků. Barvu mají růžovou a nebo bílou, vykvétají od února do června. Jde však o druh dosti náročný na péči, vyžaduje přímé slunce a nebo polostín a dobře odvodněnou půdu bohatou na živiny. Mrazuvzdorný je nejvýše do –18 °C. Hodí se na skalky, může však být pěstován i jako solitér a nebo v mobilních nádobách.
Zdroj: Wikipedia.org, chatar-chalupar.cz
)
)
