Morisie dvoučlánková roste na Kostarice a v Sardinii, kde tvoří kobercové porosty výšky 5 až 10 centimetrů. Najdeme ji na chudých, propustných a suchých půdách slunných stanovišť. V našich podmínkách ji můžeme pěstovat jako skalničku, kterou je třeba na zimu zakrývat sklem, často vymrzá.
Endemit francouzské Korsiky a italské Sardinie
Morisie dvoučlánková (Morisia monanthos) patří do čeledi brukvovité (Brassicaceae) a jde o mediteránní druh, endemit francouzské Korsiky a italské Sardinie. Roste zde na chudých písčitých stanovištích a na kamenitých svazích. Kvete od března do července. Ve Francii jde o zákonem chráněný druh.
Monotypický rod
Rod Morisia je monotypický, zahrnuje jen jediný druh morisie dvoučlánková (Morisia monanthos). Tato nízká vytrvalá bylina se silným dřevnatým kořenem je bezlodyžná a celá je jemně chlupatá až olysalá. Morisie dvoučlánková potřebuje pro svou prosperitu minimum živin a plné slunce.
Listy a květy
Rostlina tvoří přízemní listové růžice, listy jsou lichozpeřené, podlouhle kopinaté, přitisknuté k zemi, zelené, s lesklými úkrojky a krátce vejčitě trojúhelníkovité se špičkou. Úkrojky listů jsou kožovité. Kvete žlutými samostatnými květy se stopkami dlouhými 5 až 25 mm, stopky jsou později dlouhé až 60 mm a skloněné k zemi. Květy jsou čtyřčetné a mají průměr až 1,5 cm. Kališní lístky jsou vystoupavé až přímé, odstále chlupaté, korunní lístky obvejčité a žluté.
Plod morisie je geokarpický
Plodem je zaškrcovaný struk (některé zdroje uvádějí šešulku, což je typický znak brukvovitých) dlouhý 0,4 až 1cm. Plod je tvořen dvěma články a vrchol má zakončen zobánkem. Plody se postupně prodlužují a sklání k zemi, dokonce se do země až zavrtávají, kde teprve semena dozrávají (tzv. geokarpie). S geokarpií se setkáme například i u bramboříků. Uvnitř plodu najdeme 3 až 5 (výjimečně až 12) semen.
Jak pěstovat morisii dvoučlánkovou
V našich podmínkách můžeme tuto subtropickou rostlinu pěstovat jako skalničku. Množit ji můžeme semeny, řízky anebo dělením trsů (na začátku března). Na zimu je třeba morisii přikrývat sklem, čímž ji ochráníme před vymrznutím. Naprosto ideální je pak ji na zimu přemístit do zimního skleníčku, kde snese mráz i -5 oC, musíme však zamezit přístupu zimní vlhkosti. Na skalce musíme rostlinu vysadit na slunné stanoviště a do propustného písčitého substrátu neutrálního pH.
Čeleď brukvovité
Čeleď brukvovité (Brassicaceae) zahrnuje přibližně 380 rodů a 3200 druhů, které se vyskytují od polárních oblastí až po tropy, především pak na severní polokouli. Brukvovité rostliny jsou jednoleté, dvouleté i vytrvalé, nejčastěji jsou to byliny, méně často keře nebo popínavé rostliny.
Listy brukvovitých jsou obvykle střídavé a s velkou rozmanitostí tvarů řapíku. V rodu se nevyskytují palisty. Obvyklým květenstvím je chocholík, hrozen nebo klasu, v rodu však najdeme i rostliny kvetoucí samostatnými květy. Brukvovité kvetou oboupohlavně a květy mají obvykle 4 okvětní lístky nejčastěji barvy žluté a bílé. Plodem bývá šešule.
Zdroj: wikipedia.org, atlasbotani.eu, botany.cz, rostliny.net