Už se nám v zahradě kedlubny nalévají a zatím se zdá, že nepraskají. Nezaléváme, o zálivku se starají deště a vodu si drží humózní substrát. Pokud ale chcete mít jistotu minimálního praskání kedluben, je třeba začít již výběrem odrůdy. Prodávají se takové, které jsou vůči praskání bulev odolné, přesto je ale třeba dodržovat především správnou zálivku, pokud zrovna neprší.
Kedlubny jsou po ředkvičkách, jarní cibuli a listové zelenině jednou z prvních zelenin začínajícího léta. Když ale začneme s kedlubnami již v předjaří rychlením sazenic, první sklizně mohou být jarní. Jak dosáhnout krásných a nepoškozených (nepopraskaných) bulev kedluben?
Problémy se zálivkou na prvním místě
Nejhorší je pro kedlubny vystavení suchu, kdy navíc dřevnatí, a poté prudká a nadměrná zálivka, kvůli které právě popraskají. Kedlubny tedy nesnáší nerovnoměrný příjem vody, čili zálivku nepravidelnou, na druhém místě neduhů je zálivka nadměrná. Nejčastěji praská slupka kedluben, mohou však popraskat i celé bulvy.
)
Při nadměrné zálivce kedlubny mohou absorbovat příliš mnoho vody, což povede k nadměrnému růstu. A pokud rychle narůstající rostlina nemá dostatečně silnou vnější ochrannou vrstvu, tlak způsobený vnitřním růstem může vést k prasknutí bulev. V případě nedostatku vody, pokud jím rostliny trpí, je pak opět problémem nadměrná zálivka. Náhlý přísun vody opět způsobí zrychlení růstu bulev a tím i riziko popraskání.
Kedlubny potřebují dostatek místa
Důležité je také nechat kedlubnám dostatek místa. Musíme mezi nimi dodržovat správný rozestup, aby rostliny měly dostatek prostoru pro svůj růst, netísnily se navzájem. A pokud chcete více kedluben, je prostě třeba osázet větší plochu. Kedlubna potřebuje poměrně dost prostoru okolo sebe, i když se to nemusí na první pohled zdát. Pokud kedlubny vysadíme blíže jak 25 cm u sebe, živiny nemusí všem rostlinám stačit a ty pak budou strádat. Následkem může být nakonec i praskání bulev.
Nadměrné hnojení, především dusíkem
Dalším problémem je nadměrné hnojení, především pak hnojivy s vysokým obsahem dusíku. Opět se příliš zrychlí růst rostlin včetně bulev a nedostatečně vyvinutá vnější ochranná vrstva kedlubny (slupka) může prasknout.
)
Nepříjemný krytonosec
Problematický je také škůdce krytonosec čtyřzubý (Ceutorhynchus pallidactylus) a krytonosec řepkový (Ceutorhynchus napi), což jsou šedočerní brouci přezimující v půdě v hloubce přibližně 5 cm. Tito škůdci se vyskytují častěji za teplejšího počasí. Jedinou ochranou je důsledné střídání plodin, přičemž nikdy nesmíme na stejném místě jako kedluben pěstovat brukvovitou zeleninu, na kterou se specializuje právě krytonosec čtyřzubý.
)
)
Brouci vylézají z půdy na jaře při teplotě 9 °C a vykusují v listech rostlin okrouhlé otvory, na lodyhách jamky. Samičky kladou vajíčka do řapíků listů a pletiv pod vegetačním vrcholem. Vajíčka vylučují enzymy, které způsobují nejprve zbytnění pletiv, později až pukání bulev. Na řezu lodyhou najdeme v dřeni pod vegetačním vrcholem chodbičky s larvami.
Shrnutí
K pukání bulev kedluben dochází především u rychle rostoucích raných odrůd. Důvody jsou buďto fyziologické, nebo jde o následek poškození škůdci. Fyziologické pukání bulev je následkem nerovnoměrného růstu rostlin, především jde o reakci na přebytek vláhy po období sucha, na nárazové vysoké dávky dusíkatých hnojiv nebo na dlouhé jarní období chladu, které zpomaluje růst bulev. Ze škůdců jsou nežádoucí především krytonosci.
Zdroj: eagri.cz, zahrada.cz, dumazahrada.cz, nasezahrada.com, Wikipedia, syngenta.cz, agromanual.cz
