Nová střecha začíná projektem a končí okapem

Krov je kostrou každé šikmé střechy

Krov sice není na první pohled vidět, je zakryt střešní krytinou, dává však střeše tvar a spoluvytváří tedy dojem ze stavby, její architektury. Jeho řešení je závislé na půdorysu stavby, druhu konstrukce a výšce budovy – nesmíme zapomenout, že krov je především funkčním nosným prvkem budov. Tvar šikmé střechy a tedy řešení krovu jsou závislé na klimatu lokality, zeměpisné poloze, použitém materiálu, tradicích v lokalitě (hovoříme o stavebně technických tradicích) a způsobu užívání domu. Střecha chrání budovu před působením klimatických vlivů (dešťové a sněhové srážky, …), zabraňuje tepelným ztrátám, musí dostatečně izolovat hluk zvenčí a navíc musí splňovat i požadavky požární ochrany.
Zásadním kritériem je pro mnohé stavebníky i finanční úspora, pak volí co nejjednodušší tvar krovu. Komplikované tvary střech vyžadují zvýšené náklady na řešení stavebních detailů. Praktičtější jsou tedy co největší souvislé střešní plochy s co nejméně prvky, které je narušují. V případě podkrovního (půdního) bytu je však tento požadavek většinou iluzí, do bytu potřebujeme dostat přirozené denní světlo a okna ve štítech většinou nestačí. Střešní plášť je pak narušen střešními okny, mansardami či arkýři.

Nejčastěji se používají dřevěné konstrukce krovů, v případě rodinných domů se šikmými střechami pak téměř výhradně. Používáme dřevo smrkové, jedlové či borové, z listnáčů pak dub či akát. Na výrobu dřevěných kotevních prvků se používá dub, buk či akát.

Krovy konstruované ze dřeva umožňují poměrně velké rozpony, různé tvary střech, dřevo je snadno opracovatelný materiál, přitom ale dostatečně pevný. Abychom ale dosáhli dostatečně únosné a tuhé konstrukce s co nejdelší životností, musíme vyjít z dobře zpracované projektové dokumentace (minimalizuje prostoje na stavbě), použít kvalitní dřevo a to dobře připravit. Krov nelze vyrábět „na koleni,“ vyžaduje řemeslnou zručnost a zkušenost. Své může do projektu krovu říci i statik (statický výpočet konstrukce krovu).

Nejčastěji se setkáme s krokvovou (prostá krokvová nebo hambalková) či vaznicovou soustavou (se stojatou či ležatou stolicí) krovu. Prostá krokvová soustava je nejjednodušším řešením krovu a je určena pro sedlové střechy, které jsou u nás nakonec i nejčastějším řešením, a to i z historického hlediska. Dvě krokve jsou na vrcholu vždy spojené a kotvíme je do nosné stěny (respektive stropnice). Krokve tak přenášejí zatížení střechy přímo do obvodových nosných stěn. Z vnitřní strany jsou krokve vyztužené kříži nebo latěmi, z vnější latěmi. Ideální sklon střechy je u této konstrukce 45^o, rozpon by neměl přesáhnout 6 metrů.

Hambalková soustava je o poznání složitější. Vzniká vložením spojky (hambálku) mezi dvě krokve v jejich horní třetině (trojúhelníková soustava). Tato soustava umožňuje rozpony až 8 metrů. Počet hambalků je daný rozponem střechy, nejčastěji se trojúhelníkové soustavy opakují po 0,9 až 1,2 metru. Prostorovou tuhost zajišťují kříže, šikmo nabité desky nebo diagonální celoplošný záklop. 

Vaznicová soustava je ideální pro překlenutí větších rozponů (6 až 16 metrů), kde bychom museli krokve podpírat. Princip vaznicové soustavy je v tom, že se krokve opírají o vodorovně uložený hranol. Používají se vaznice hřebenové (vrcholové), středové a okrajové. Stojatá stolice má pod vaznicemi kolmé sloupy, ležatá nakloněné. Nejlevnějším řešením vaznicové soustavy jsou sbíjené vazníky, pro tento účel se nepoužívají hranoly, ale fošny a prkna, čímž uspoříme na materiálu.

Klíčem ke správné funkci jakékoli soustavy krovu jsou vhodně zvolené konstrukční spoje a detaily. Dříve se používaly zásadně spoje tesařské, dnes používáme především kovové spojovací materiály. 

Volba střešní krytiny, čepice domu

Při výběru střešní krytiny se rozhodujeme podle estetických požadavků stavby, výpočtů statika (hmotnosti krytiny), vlastností konkrétního materiálu, typu střechy, klimatické oblasti a poskytované záruky na krytinu.

Vybrat můžeme mezi pálenou keramickou krytinou, krytinou betonovou, asfaltovým šindelem či pásy, bitumenovou vlnitou krytinou, vápnocementovou krytinou a krytinou plechovou včetně bezúdržbové (ocel chráněná vrstvami polyuretanu).

Tradiční je však u nás právě pálená keramika. Pálené keramické tašky se vyrábí z hlín a jílů a vypalují se při vysokých teplotách. Vypalováním se zvyšuje odolnost vůči UV záření, kyselým dešťům, ale i mechanické námaze (sníh, led, krupobití). Pálená taška je díky způsobu své výroby stálobarevná. Pořídit můžeme tašky režné, vyrobené přímo výpalem hlíny, bez další povrchové úpravy, engobované (barevná matná až pololesklá povrchová úprava) a nebo glazované (lesklý až vysoce lesklý povrch). Engobované a glazované tašky jsou odolné vůči ulpívání nečistot, mechů a lišejníků na svém povrchu. Pálené keramické tašky jsou nehořlavé, žáruvzdorné, mrazuvzdorné a odolné vůči mechanickému namáhání (tlak ledu a sněhu, krupobití). Bezpečný sklon pro jejich použití je 22 - 30 stupňů (v závislosti na druhu tašky) a jejich hmotnost se pohybuje od 40 do 70 kg/m². Životnost je prokázána i více jak 100 let. 

Betonové tašky jsou vyráběné z kvalitního křemičitého písku, cementu a barevných pigmentů na bázi oxidu železa. Jejich možná barevnost je poměrně široká (šedá, cihlově červená, višňová, tmavohnědá, černá, …). Mohou být na povrchu opatřené až pětivrstvým akrylátovým nástřikem. Betonové tašky zaručují stálost svého tvaru, nízkou nasákavost a tedy vysokou mrazuvzdornost, rozměrovou přesnost a vysokou pevnost. Jejich hmotnost je od 38 do 77 kg/m² a životnost je prokázána stejně jako u keramiky i více jak 100 let. Oproti keramice však překvapí nižší cenou.

S plechovou střešní krytinou se nejčastěji setkáme tam, kde je požadována nízká hmotnost krytiny (cca 6 kg/m²). Nabízené jsou nejčastěji velkoformátové taškové tabule nebo trapézové profilované plechy (tloušťka 0,5 - 1 mm, šířka cca 1 m, délka až 6 m). Co se týká materiálů, nabídka je široká: pozinkovaný plech, který může být na povrchu chráněn polyesterovým lakem, měď, titanzinek. Další předností plechových krytin je jejich možné použití i při velmi nízkých sklonech střech. Životnost moderních materiálů je uváděna 50 až 70 let. Například Lindab uvádí i 100 let (ocelový plech je pokryt vrstvami polyuretanu a materiál je tak navíc prakticky bezúdržbový).

Střešní doplňky

Většinou nepostradatelnou součástí střech jsou okapy (okapové systémy), sněhové zábrany, výlezy, oplechování a izolace komína a dalších prostupů, ale i speciální tašky pro kotvení hromosvodu, samotný hromosvod a další prvky. Teprve střešní doplňky, nejčastěji v podobě klempířských prací střechu „dotáhnou“ do zdárného konce, „vyšperkují,“ ale také zajistí její bezpečnost (sněhové zábrany, vyhřívání okapových žlabů, izolace prostupů, …).