Těšíte se, že miminku zařídíte ještě před jeho narozením krásný pokojíček se stylovými tapetami a spoustou hraček? Pak pro vás máme špatnou zprávu. To je to poslední, co vaše miminko potřebuje.
Pro některé z vás bude následující článek možná tak trochu kontroverzím. Zkuste se na chvilku oprostit od křičících reklam a doporučení výrobců potřeb pro děti, kteří vám potřebují prodat své výrobky. Opravdu musíte utrácet desetitisíce za věci, které miminko šťastným neudělají? Jediné, co totiž ten malý tvoreček potřebuje, jste vy!
A ještě jedno upozornění než se pustíte do čtení samotného článku. Prosím, berte jej jako inspiraci, ze které můžete čerpat, nikoli jako dogmaticky předkládaná fakta. Každý má na výchovu svůj pohled a rozhodně nemám v plánu vám vnucovat ten svůj (možná tak trochu alternativní).
Zbytečnost číslo jedna: POSTÝLKA
Děti, které nechtějí ležet ve vlastních postýlkách, bývají někdy považována za „zlobivá.“ Jaká absurdita! Vždyť kdo by chtěl sám ležet v posteli, aniž by mohl odejít nebo cokoliv říct, a tupě hledět na laťky postýlky či stále na stejný barevný kolotoč!? Děti se chtějí učit, poznávat svět a cítit lidské teplo a postýlka pro miminko tuto potřebu nenaplňuje.
Pokud si o to miminko „neřekne“, neměli byste ho nudit ležet samo v postýlce. A až na pár výjimek, děti si „své vlastní postýlky“ příliš neužívají. Dokonce se dá říct, že z určitého úhlu pohledu jim brání v rozvoji a otupují jejich vnímavost vůči okolnímu světu.
„Dej miminko do postýlky, nebo ho rozmazlíš,“ tak zní časté doporučení našeho okolí. Je tu ale jedna „průlomovou novinka“: miminko do určitého věku prostě rozmazlit nelze! V tom, kdy mezník „rozmazlitelnosti“ nastává, se různé zdroje rozcházejí (některé hovoří o věku tří měsíců, jiné až o dvou letech). A hlavně, jsou úplně jiné věci, jakými miminko rozmazlíte. Takže pokud vám někdo doporučí, abyste miminko přes jeho vůli dávali do postýlky, je to stejné, jako kdyby těhotné ženě někdo řekl: „No tak, vyndej ho na chvilku z břicha, nebo ho rozmazlíš!“
Spaní v jedné posteli
Nejčastější argumenty proti spaní ve společné posteli bývají v podstatě dva: strach ze zalehnutí a obava ze ztráty intimního prostoru pro rodiče. Pojďme si to rozebrat. Strach ze zalehnutí je zcela zbytečný. Matka má přirozené reflexy, které jí zkrátka dítě zalehnout nedovolí. A obava ze ztráty soukromí? Miminku je opravdu úplně jedno, co se vedle něj v posteli děje, navíc vždy máte možnost odejít do obývacího pokoje, koupelny či kamkoli jinam v bytě.
TIP: Trochu "jistoty" při spaní ve společné posteli vám může dodat pořízení hnízda pro miminko.
A teď nesporné klady spaní v jedné v posteli: pokud jste v roli matky, usnadní vám společné spaní snadné kojení dítěte, navíc když se miminko v noci probudí a vy ho začnete kojit, snadněji opět usne. Přirozená blízkost rodičů kladně ovlivňuje rozvoj jeho nervového systému a pomáhá mu získat sebedůvěru pro další život. Teorii o praxi spaní v jedné posteli bychom se mohli věnovat mnoho hodin, proto se nyní omezím na jednu zásadní otázku, která mluví za vše: „Kdo spí rád sám?“
Upozornění: miminko by nemělo spát mezi rodiči. Z psychologického i fyzického pohledu to partnery rozděluje a staví dítě mezi ně. A to pak i nejen ve spaní, ale i v běžném životě. Proto byste vašeho drobečka měli pokládat na kraj postele, většinou vedle matky. Samozřejmě ale nic nebrání tomu, aby si ho na svou stranu brával i tatínek.
Zbytečnost číslo tři: KOČÁREK, nahraďte ho šátkem
Bez téhle věci už se obejdou asi jen ti „odvážnější“ z vás. Zastánci a odpůrci nošení dětí se dělí na dva tábory a každý má své argumenty. Zlatou střední cestou je používat oboje, tedy střídat šátek (nebo nosítko) a kočárek.
O výhodách nošení v šátku bychom mohli hovořit dlouhé hodiny. Z praktického hlediska: v domácnosti i na zahradě můžete všechnu práci udělat, když je miminko vzhůru a nemusíte čekat, až usne. Navíc, nošená miminka pláčou naprosto minimálně, což přispěje rodinné pohodě. S miminkem v šátku si s trochou vynalézavosti můžete užívat stejného života, jaký jste vedli před narozením potomka. A v neposlední řadě, u šátkovaných miminek se rychleji vyvíjí nervový systém, dříve začínají lézt a chodit a také mívají prý i vyšší IQ.
Dnes již existuje obrovské množství kurzů o nošení dětí v šátku. Stejně tak YouTube vám pomůže naučit se vázat miminko do šátku na všemožné způsoby. Určitě stojí za to si o nošení něco zjistit a následně se rozhodnout, zda je vhodné i pro vás.
Zbytečnost číslo čtyři: VŠECHNO V BYTĚ, CO MUSÍTE MIMINKU ZAKAZOVAT. NEJVHODNĚJŠÍ JE HOLOBYT
Hned jak se začne miminko plazit, zatočte se všemi lákadly, které by mohla způsobit „hádky“ mezi vámi a miminkem. Ještě nerozumí tomu, proč něco nesmí. Je přirozeně zvídavé a chce se učit. Všimněte si, že dětem mnoho let zakazujeme, aby se učili, tím, že jim na všechno říkáme „to nesmíš.“ A najednou, ve věku šesti let, po nich chceme, aby se učili, to co chceme my. Že by jeden z důvodů, proč většina dětí nerada chodí do školy?
Čím méně příležitostí ke sporům dáte, tím méně jich vznikne. Při troše štěstí vytvořením holobytu zajistíte snadné překonání období vzdoru. To přichází tehdy, když se dítě chce oprostit od zákazů. Jednoduše, kde nejsou zákazy a omezení, tam nepřichází ani vzdor.
Jediné, co opravdu nelze odstranit, jsou elektrické zásuvky. U těch, které si vaše miminko obzvláště oblíbí, je záslepka na místě.
Vytvoření holobytu doporučuje také Milan Studnička. Podívejte se na jeho inspirativní video:
Zbytečnost číslo pět: HRACÍ PODLOŽKY, STOLEČKY, HRAZDIČKY…
Prakticky každý rodič řekne, že jeho miminko zajímá všechno možné, jen ne hračky. Když už ale nákupu lákavých hraček neodoláte, zkuste je pořídit z druhé ruky, aby vás pak výdaj nemrzel.
A co VANIČKA?
Nejlépe uděláte, pokud se budete koupat s miminkem společně. Umyjete sebe i miminko a zabijete tak dvě mouchy jednou ranou. Jestli máte doma jen sprchu, můžete požádat partnera, aby vám miminko do sprchy podal a pak jej zase od vás vzal a zabalil do osušky. Jestli nemáte vanu, může být vanička příjemnou věcí, ale až pro sedící děti, které si v ní mohou hrát s vodou.
Knihy o miminkách
Velké množství příruček o péči o miminko vůbec nemá smysl otevírat. Všechno, co v nich najdete, jsou mnohdy protichůdná a nesmyslná doporučení, která vycházejí z naprosto nevhodné praxe předcházejících generací.
Jedna kniha ale opravdu stojí za přečtení. Nese název Koncept Kontinua a napsala ji francouzská autorka Jean Liedloffová. Popisuje v ní, proč děti určitého kmene indiánů, mezi kterými žila, nepláčou a vyrůstají z nich šťastní a sebevědomí dospělí.
Nejen při zařizování domácnosti: Vždy věřte jen sobě a svému miminku!
„Chytré hlavy“minulých dob i současnosti přinášejí tolik protichůdných doporučení. Nikdy se vám ale nepodaří vyhovět všem. V návalu informací jsme ztratili vnímavost vůči tomu, co nám říká naše přirozenost. Řiďte se proto podle toho, co sami cítíte. Nevěřte dokonce ani tomuto článku. Vy jediní jste odborníkem na své miminko a miminko jediné je odborníkem na to, co je pro něj dobré. Naslouchejte mu a řiďte se podle toho, co vám říká. Samo vám ukáže cestu, jak jej udělat šťastným.
