Proč anhydritové podlahy a kam?

Anhydritový podlahový potěr je směsí na bázi síranu vápenatého se samonivelačním účinkem. Je určen pro vnitřní podlahy v rodinných domech, administrativních budovách i průmyslových objektech.

Zaměření anhydritových podlah

Vlastnímu lití předchází pečlivé přípravy. Přesně se stanoví výšky budoucích potěrů a vše se zapisuje do zaměřovacího protokolu. Zaměřuje se pomocí laserové techniky horizontálně i vertikálně. Jen tak lze vyhovět i nejnáročnějším požadavkům zákazníků na ideálně rovnou podlahu.

Anhydritové hmoty jsou perfektní volbou i pokud uvažujeme o podlahovém vytápění. Hmota se rovnoměrně rozlévá a dokonale vyplní všechny prostory kolem trubek topení. Díky použité technologii nevznikají ve vylitém materiálu žádné vzduchové dutinky. Tím také dochází k minimálním tepelným ztrátám při přenášení tepla z podlahového vytápění do vytápěných prostor. Topení můžeme spustit po 4 dnech od položení podlahy.

Přednosti anhydritových podlah

Především rychlá aplikace, plochu 100 m² je možno pokrýt za 45 minut. Tato doba je výrazně kratší než u pokládky betonových potěrů. Za den lze položit až 1000 m² podlahy. Anhydrit se nanáší v menších vrstvách než beton a u vícepatrových budov zatěžuje daleko méně stropní konstrukce.

Objednáváme pouze tolik směsi, kolik spotřebujeme a tím vznikne úspora materiálu až 20% oproti klasickým potěrům na cementové bázi. Po podlaze můžeme chodit již po 48 hodinách. Po 5 dnech ji pak lze plně zatížit. Podlahy vykazují vysokou pevnost v tahu za ohybu a v tlaku.

Rovný a hladký povrch anhydritové podlahy eliminuje potřebu dalších vyrovnávacích vrstev a dodatečného stěrkování (běžného u betonových potěrů). Na plochy do 250 m² přitom není třeba používat dilataci.

Anhydritovou směs lze dovézt v domíchávači přímo z betonárny, nepotřebujeme tak vodní přípojku ani přívod elektrické energie. Materiál lze vhánět na určené místo hadicemi o délce až 160 metrů, poháněnými šnekovým dieselovým čerpadlem.

Anhydrit je možno zpracovávat při venkovních teplotách až do -5 °C. V těchto případech míchá betonárna směs s teplou vodou. Pokud pokládáme směs v objektech s upraveným okolím (zahrada, park apod.), nehrozí poškození.

Nevýhody anhydritových podlah 

Anhydritové podlahy nejsou vhodné pro venkovní prostředí a trvale mokré provozy (tím se ale nevylučuje použití v domácím sektoru s vyšší vlhkostí – WC, koupelny nebo kuchyně). Mají menší pevnost v tlaku a mechanická odolnost je také menší než u podlah betonových. 

V místnostech, kde anhydrit rozléváme, nesmí být kvůli rovnoměrnému tuhnutí směsi průvan. Vlhkost vzduchu při pokládce vzroste až na 80% a proto se musí provádět nárazové odvětrání nadměrného množství vody ve vzduchu.

Anhydritovou podlahu musí provádět odborná firma, na rozdíl od betonu, se kterým mohou pracovat i lidé se zakladními stavebními zkušenostmi. Ceny anhydritových podlah jsou přitom vyšší, což je však vyváženo maximální rovinností.

Kam se anhydrit hodí?

Anhydritové podlahy budujeme všude tam, kde jsou kladeny vysoké nároky na bezvadně rovnou podlahu. Jsou vhodné do novostaveb i při rekonstrukci starší zástavby. Z výše uvedených výhod a nevýhod je ale jasné, že ne vždy je tato podlaha nejvhodnějším řešením. Pokud se rozhodujeme o typu podlahy právě pro náš dům, měli bychom se poradit s odbornou firmou.