zobrazit 9 fotek
Nepodléhejte předsudkům a mýtům. Moderní dřevostavby jsou dnes nejčastěji budované podle typových projektů, nemusí to však být pravidlem. Ze dřeva můžeme postavit i luxusní reprezentativní dům. I typový projekt je navíc vždy možné přizpůsobit konkrétnímu zákazníkovi, a to tak, že dispozice interiéru domu zcela změní svůj původní charakter. Zásadními výhodami dřevostaveb jsou vedle nízkoenergetického až pasivního standardu (kvalitní izolace a neprůvzdušnost) rychlost výstavby, možnost stavět i v zimě (stavíme suchou cestou), garance záruky (vždy záleží na dodavateli), obvykle nižší cena a lepší využití zastavěné plochy (tenčí stěny).
Těžbou dřeva škodíme přírodě?
Proč se mnozí stavebníci vyhýbají nadměrnému užívání dřeva? Myslí, že tak ublíží stromům, respektive našemu životnímu prostředí? „Stromy přece musíme kácet a rostou dlouho,“ můžete znít argument. Proto jsou však ve světě, i u nás, pěstované šlechtěné kultury. Například smrk roste velmi rychle a mnozí z nás přitom nevědí, že třeba Šumava byla původně listnatá a jehličnany zde byly vysazovány uměle právě pro svou rychlejší obnovu a tedy i rychlejší výtěžnost.
Například vynálezce lodního šroubu českého původu, ale s nečeským příjmením (pocházel z česko-německé rodiny), pan Josef Ressel, byl povoláním lesník a kromě mnoha svých vynálezů se proslavil právě i šlechtěním dřevin.
Navíc je známo, že strom spotřebuje za svůj život tolik CO2, kolik vyprodukujeme spálením jeho vyschlého dřeva. Strom je vlastně takové přírodní perpetuum mobile, které navíc vyrábí kyslík. Přesto u nás dnes domy ze dřeva nepředstavují ani jedno procento z celkové výstavby.
Například v USA ale činí 60% a třeba ve Skandinávii procent 70. Našim poměrům je však bližší Rakousko, kde dřevostavby představují 10% veškeré výstavby. Je nasnadě zamyslet se, zda by nebylo dobré hledat rezervy tam, kde jsou a nikoli tam, kde nejsou.
Dřevostavba podlehne při požáru okamžité zkáze?
Proč jsou konstrukce ze dřeva ve skutečnosti, respektive podle norem, požárně odolné? Na povrchu například ohořelých trámů totiž vzniká zuhelnatělá vrstva, která brání dalšímu prohoření. Postupování požáru se tak zpomalí. U všech domů navíc platí, že největší riziko představuje vzplanutí vybavení interiéru (vadné elektrospotřebiče, textilie, nábytek, …).
Hoření dřeva lze navíc předvídat, dřevo se tedy při hoření nechová nepředvídatelně a snazší je i hašení takového požáru a únik z hořící stavby. Současné dřevěné konstrukce ze sendvičových desek jsou navíc vůči požáru velmi odolné.
Dřevěný dům nic nevydrží?
Jako bychom byli slepí a neviděli kolem sebe, že mnohé dřevěné stavby vydržely již staletí, že součástí rekonstrukcí památkově chráněných objektů bývají i staletí staré dřevěné trámy, nebo že dodnes vydržela mnohá ze dřeva vyřezávaná gotická umělecká díla. Důkazů je všude kolem nás dostatek, zatímco se bortí stěny mnohých starých staveb z kamene a pálených cihel.
O každou stavbu a každý materiál je prostě nutné pečovat. Vhodnou údržbou se u dřevostaveb bráníme i působení dřevokazných hub, červotočů, plísní i klimatických vlivů. Každá moderní dřevostavba přitom musí splňovat požadavky norem na životnost, stabilitu a pevnost.
Dřevěný dům neudrží teplo?
Toto rčení může platit leda u nezateplených chat a srubů, určených k sezónní rekreaci. I zde však jejich majitelé při nárazové zimní návštěvě ocení rychlost, s jakou se interiér na rozdíl od delší dobu nevytápěného zděného domu vytopí. To samozřejmě platí i pro dřevostavby, které navíc toto teplo díky účinné tepelné izolaci obvodobých stěn i udrží.
Konstrukci dřevostaveb charakterizuje dřevěný rám, který je vyplněn právě tepelnou izolací. Záleží pouze na důslednosti realizační firmy při zateplování a na důsledném řešení konstrukčních detailů. Teplo se nám u dřevostavby neukládá nejprve do těžkých konstrukčních prvků (obvodového zdiva, betonového stropu, …), ale rovnou vyhřívá prostor, respektive vzduch uvnitř.
Horší je u dřevostaveb pouze „schopnost akumulace tepla,“ tu však lze zajistit tak, že vložíme například zděnou část (třeba 2 stěny v obývacím pokoji zevnitř obložíme lícovými cihlami, které ukotvíme do konstrukce dřevostavby).
Nebudu přece bydlet v nějaké chýši nebo papundeklu!
Pod pojmem dřevostavba vám dnes žádná stavební firma a projekční kancelář nepředloží návrhy srubů či chat. Dřevostavby vypadjí zvenčí i zevnitř jako běžné zděné domy. Další negativní signál k dnešním stavebníkům vysílaly a mnohdy ještě vysílají staré okály. Synonymem takové stavby se pak stal výraz přetvořený z cizího jazyka – papundekl, stejně nevábné slovo jako třeba bakelit.
Okál je opravdu formou konstrukce dřevostavby, ovšem zastaralou a již dávno nepoužívanou. Je logické, že pokud před desítkami let někdo investoval do okálu, bude tento dům stát ještě dnes. Současné dřevostavby se samozřejmě posunuly výrazně dál jak v použitých materiálech a technologiích, tak v samotné konstrukci. Například v USA, Kanadě či Skandinávii jsou jako dřevostavby budované i velké objekty pro veřejnost (sport, administrativa, obchod, …).
