Střešní okna přinesla světlo do podkroví

Zásadním problémem je při instalaci střešních oken neporušení hydroizolačních a tepelně izolačních vlastností střešního pláště. Střešní okna jsou přínosem teprve posledních desetiletí. Rozmach a vývoj střešních oken souvisí s poptávkou po výstavbě obytných prostor pod šikmými střechami, respektive přestavbami půdních prostor na obytné. Moderní střešní okna jsou řešena tak, aby dostatečně těsnila vlhkost (dešťovou vodu a sněhové srážky), nedovolila pronikání prachu zvenčí, ani tepelné úniky z vytápěného podkroví. Tato okna bývají vybavena meziskelními či vnitřními žaluziemi, případně venkovními roletami, bránícími přehřívání interiéru v létě a jsou otevíratelná kvůli možnosti větrání. Navíc zlepšují využití prostoru, pokud nejsou umístěna příliš nízko nad podlahou, nebrání totiž možnosti postavit na kterémkoli místě podkroví nábytek.

Co nejvíce světla do podkroví? Žádný problém!

Střešními okny můžeme pokrýt i velkou část střechy pomocí jejich „sdružování.“ Více světla přitom získáme umístěním střešních oken blíž k hřebeni střechy, okna budou dál od podlahy a dopadající světlo se více rozptýlí. Světelným kouzlem střešních oken je principiálně úhel, ve kterém jsou instalována. Svírají s oblohou zásadně menší úhel, než svisle umístěná okna ve štítech či mansardách. Podkrovní interiér je tak prosvětlen mnohem lépe i při menší ploše prosklení (Hovoříme dokonce až o dvojnásobku oproti svislým oknům a trojnásobku oproti vikýřům při stejné světlé ploše). Střešní okna jsou prostě ideálně nastavena vůči zdroji světla. 

Méně účinné alternativy střešních oken

Co se týká architektury osvětlení půdních prostor, jsou arkýře, vikýře a mansardy zajímavé a v mnohých případech neodmyslitelné, obzvláště u historicky cenných budov, kde bývají památkáři požadovány. V případě neobydlených půd se mnohdy používají průhledné střešní tašky, v jejichž případě nahradil sklo plast (hrozilo nabezpečí požárů). Ve všech případech však jde o méně účinné způsoby osvětlení půdních prostor.

Typy střešních oken

Střešní okna rozlišujeme především podle způsobu otevírání na kyvná, výsuvně kyvná, výklopná (vyklápěcí – výklopná vzhůru, odklápěcí – výklopná do stran) a okrajově s výsuvem do stran. Existují i okna výklopně kyvná a výklopně překlopná. Bez ohledu na způsob otevírání střešních oken platí, že můžeme pohodlně mýt i jejich vnější část, aniž bychom riskovali pád, jak tomu často bývá u některých oken svislých. Křídla střešních oken lze otočit na ose až o 190°, záleží jen na typu a značce. Moderní střešní okna lze přitom aretovat v libovolné poloze.

V případě kyvných střešních oken se okenní křídlo otáčí po horizontální ose, která je umístěna ve středu výšky rámu. Kyvná okna se hodí pro naprostou většinu šikmých střech, do sklonu až 30^o, proto jsou neoblíbenější. Madlo bývá umístěné v horní části okenního křídla (okno neotevřou děti, nedosáhnou na madlo). Stinnou stránkou je možné riziko úrazu za plného otevření křídla, jehož část pak ční do interiéru. Záleží však na výšce, ve kreré je střešního okno umístěné, respektive jeho středová osa.

Výsuvně kyvná okna ovládáme nejčastěji držadlem ve spodní části křídla či olivou. Křídlo se pohybuje na nosných kovových ramenech, připevněných ve středové části okenního křídla pro kyvnou funkci a v horní části okenního rámu pro funkci výsuvnou. Při otevírání křídlo nejprve vysuneme na ramenech ven a poté je vychýlíme na středové ose točivým pohybem. Okno pak po otevření nepřekáží v místnosti. Výsuvně kyvná okna se proto hodí do nižších podkroví, stejně jako okna výklopná, kdy se celé křídlo vyklopí z interiéru pomocí závěsů v horní části okenního rámu. Výklopná okna jsou ideální pro střechy s nižšími sklony.

Konstrukce střešních oken

Střešní okna jsou konstruována z lepených dřevěných profilů (eurookna), plastu i hliníku. Nejčastějším řešením pak bývají právě lepené dřevěné profily, jejichž vnitřní dřevěná pohledová část působí v interiéru příjemně, zatímco vnější část je opláštěna, čímž je chráněna před vnějšími vlivy počasí. V interiérové části dřevěných střešních oken nejčastěji vyniká přírodní odstín dřeva, případně alespoň jeho struktura. Přírodní vzhled harmonizuje s přiznanými trámy podkroví či palubkovými obklady, v případě sádrokartonových povrchů zase příjemně a nenásilně kontrastuje a pro změnu doplňuje podlahové krytiny.

Kromě opláštění bývá venkovní část okenního rámu dřevěných střešních oken ošetřena polyuretanovými laky. Častější je však oplechování, ošetřené na povrchu lakem či potažené plastem. K oplechování se používá i měděný či titanzinkový plech. Oplechovává se vnější část rámu i okenního křídla. 

Nezbytnou součástí konstrukce střešních oken je jejich vodotěsné osazení do střešního pláště. K tomu se používá lemování, manžety z pojistné hydroizolační fólie, parotěsné fólie a izolační rám. Vodotěsná pak musí být střešní okna i při zavření, tedy zaklapnutí křídla do rámu.

Podle čeho střešní okna vybírat?

Střešní okna vybíráme podle sklonu a typu střechy, potřebném množství osvětlení vnitřních prostor i povrchových úprav interiéru podkroví. Sklon střechy je důležitý kvůli výběru způsobu otevírání okna a jeho potřebné délce (musíme z okna dobře vidět v sedě i vestoje, proto vyžaduje menší sklon střechy delší okna). Výběr pak ovlivňuje i způsob ovládání oken, který preferujeme (manuálně, automaticky s pohonem), tepelně izolační schopnosti konkrétních oken a jejich výplně, případně způsob větrání či volba zastínění (žaluzie a rolety, vnitřní i venkovní).

Chcete-li umístit okna vysoko v podhledu, kam nedosáhnete, abyste je mohli ovládat rukou, musíte počítat s manipulací pomocí tyče (i teleskopické) se speciálním nástavcem, nebo s elektrickým, dálkově ovládaným motorem. Jím se pak obsluhují i zastiňovací prostředky.