Relaxace v přírodním koupacím jezírku

Stavební zákon č.186/2006 nám říká, že zahradní jezírko může být považované za terénní úpravu. Ta pak podléhá pouze ohlášení, které nepodléhá stavebnímu povolení. Nesmí ale jezírko zabrat větší plochu jak 300 m2 a být hlubší jak 1,5 metru. Pokud tato 2 kritéria splníme, vyhneme se stavebnímu povolení, nikoli už však souhlasu sousedů. Obejít sousedy a požádat je o svolení se v případě stavby jezírka jednoznačně vyplatí. Případné udání souseda a následné soudní popotahovačky za ušetření času na několika minutách rozhovoru a získání podpisu skutečně nestojí. Máme-li vše v pořádku, začneme od vyhloubení budoucí vodní plochy a terénních úprav, kdy využijeme těžkou stavební techniku.

Jakákoli vodní nádrž na zahradě vždy zlepší klima. Nejenže si zde odpočineme a v případě koupacího jezírka v sezóně i zaplaveme, ale naše okolí také bude příjemně prosycené vodními parami a vůní vody vůbec. Taková vodní nádrž navíc hostí mnoho organismů, jak živočichů, tak rostlin a my je můžeme pozorovat, aniž by nám jakkoli škodili, ba naopak.

Před zahájením budování jezírka, oslovením sousedů a ohláškou musíme nejprve zvolit vhodné místo. U novostaveb je ideální začít zároveň s finálními terénními úpravami pozemku. Jsme tak modeláři, kteří si svůj budoucí ráj rozvrhnou i zrealizují. Od věci však není ani oslovení zahradního architekta. Jezírko nestavíme u rušné komunikace ani těsně u domu. Také musí vzít v úvahu, že je důležité, aby na vodní plochu v sezóně po větší část dne svítilo slunce, jinak se voda dostatečně neohřeje.

A podstatný je samozřejmě právě zdroj vody a jeho umístění a také materiál, který po vyhrabání budoucí vodní plochy těžkou technikou a zarovnání terénu kolem použijeme jako základ našeho budoucího koupacího jezírka. Volit můžeme mezi betonem, kameny, nepropustnou fólií a plastovou nádrží. Pro volbu správného umístění i velikosti jezírka je vždy vhodné poradit se s odborníky, přičemž je velmi důležitá i vegetace, která bude jeho součástí, či která se vyskytuje v nejbližším okolí.

Nemá smysl naslepo projektovat jen jezírko, nýbrž vytvořit koncept celé zahrady, který pak vodní plocha doplní a v ideálním případě podtrhne. Také bychom si měli naplánovat styl, o jaký nám jde a který musí navazovat i na samotný dům. Ideálního řešení pak dosáhneme, pokud lze dům s opodál vyhloubenou vodní plochou spojit terasou a provázat vhodně řešenými pěšinami s hlavními komunikačními uzly pozemku. Od věci není ani malý můstek a případný miniaturní vodopád, který nám kromě svého estetického a psychoterapeutického účinku poskytne další příjemnou formu osvěžení. Přitom nemusí být při dnešní technice příliš vysoká ani spotřeba energie nezbytné na přečerpávání vody.

Koupací jezírko však můžeme sami a bezplatně i ohřívat. Při vhodně zvolené ploše slunečního kolektoru tak budeme schopni vodu dostatečně prohřát i pokud nemůže být jezírko celodenně na plném slunci či před sezónou i po ní. Prodloužíme si tak příjemné chvíle ve vodním živlu trávené.

Přírodní (uměle vybudovaná) koupací jezírka jsou vlastně přirozeným konkurentem běžných bazénů. Neobsahují chlorovanou vodu a poskytují biotop živým organismům a my se tak koupeme v přírodě, i když na svém pozemku, u jehož úprav stál na počátku bagr, UNC či buldozer.

Přitom samotné rostliny, které do takového jezírka zasadíme, ve svém vegetačním období v bazénech částečně zastoupí jinak nezbytné chemikálie. Větších nečistot se pak zbavíme ručně (sběrem) či pomocí takzvaných skimmerů, které vsávají nečistoty z hladiny a jsou vybavené síty a filtry.

Nezbytné je, aby mělo přírodní koupací jezírko svou část, kde se lze koupat (hlubinnou, s hloubkou 1,5 až 2 metry) a část příbřežní, kam vysázíme vodní rostliny. Ty vodě dodávají kyslík a filtrují ji a zčásti i čistí. Část pro koupání a část příbřežní od sebe oddělíme mělčinou, přitom potřebné hloubky části příbřežní se mohou lišit podle nároků konkrétních druhů rostlin, které sem chceme vysázet.

Příbřežní oblast nakonec vysypeme subtrátem, nezbytným pro zakořenění rostlin. Vespod bude jemný substrát z jemných zrn, který dělá dobře nezbytným baktériím. Až teprve na povrch nasypeme větší zrna a třeba je i promísíme s oblázky. V koupací zóně pak nesmíme zapomenout ani na přístup k vodě. Spojení vodní plochy s domem přistavěnou teráskou, případně molo, nebo přístupové schůdky, nám náš pobyt u vody jen zpříjemní. Samotný přístup do vody však může být tvořen i uměle vybudovanými schody, přetaženými geotextilií a fólií.

Pro izolaci vody se používají hydroizolační fólie. Ty jsou většinou z PVC a jsou buď jednovrstvé či dvouvrstvé. Tyto fólie se rozrolují a jednotlivé pruhy k sobě přivaří. Vznikne tak nepropustná plocha, která brání úniku vody z našeho jezírka průsakem. Musíme však dát dobrý pozor na jakékoli poškození fólie. Proto pod fólii pokládáme takzvanou geotextilii. Ta se nám ale hodí i na povrch fólie před uložením subtrátu do příbřežní části jezírka. Lze použít i rozličné technické textilie a vůbec není od věci celý povrch budoucího jezírka ještě před položením textilie vysypat vhodně tlustou vrstvou jemného písku.

Vykukují-li pak z vyhloubené plochy ostré kameny, které nelze vyhrabat, jelikož jsou součástí skalního podloží, můžeme tyto ostré výčnělky nejprve vyspravit maltou a až potom celý povrch zasypat pískem. Důležité je si uvědomit, že dno může být rozličně členité a zvlněné a nemusíme tedy vyhloubit jen pravidelný geometrický útvar ani půdorysně ani co do vertikální členitosti dna.

Nakonec nesmíme zapomenout na takzvanou překrývací vrstvu. Ta zakryje a zapraví obvodové hrany, kolmé stěny a přechod mezi vodní plochou a trávníkem. Nejčastěji se přes hranu nádrže vytáhne zásyp z valounů (tzv. kačírek) a ten pak navazuje na okolní zeminu či trávník. Přitom trávník kolem jezírka je samozřejmě nejvhodnějším řešením. Lze však vsadit třeba i na kamennou dlažbu. Ta pak obzvlášť vhodně doplní kamenné solitéry, umocňující atmosféru jezírka a jeho okolí svou členitostí a originalitou každého kusu přírodního kamene.

Máme-li již jezírko připravené, stačí příbřežní zónu osázet rostlinami. Každá rostlina má jiné požadavky na substrát, hloubu zakořenění, hloubku vodní plochy, množství slunečního světla atd. Též je i důležitá schopnost rostlin zimovat a proto raději vsadíme na rostliny tuzemské či ty z exotických, které v zimách mírného klimatického pásu ideálně odolávají. Přehradíme-li pak (oddělíme) koupací a příbřežní zónu po celé délce i výšce vodního sloupu jemným sítem, je možné do příbřežní zóny vysadit i ryby. Do koupací už pak ne, protože tam se přece chceme především koupat. Stav vysazených ryb přísně sledujeme a ryby přikrmujeme, jelikož trvá velmi dlouho, než by se biotop přizpůsobil jejich potřebám a takové jezírko pak už často ani nebývá vhodné právě ke koupání. A my přece především chceme koupací jezírko a nikoli rybník určený k chovu ryb.