Pro jahodníky platí, že péče není nikdy dost. Pokud bychom na ně neměli čas, nemá vůbec smysl se jejich pěstováním zabývat. A platí to od výsadby až do odplození. Pak totiž začíná další etapa života jahodníků. A pro nás také další práce. Pokud se však budeme o jahodníky starat správně, odmění se nám každoročně bohatou úrodou.
Lehká humózní půda, dostatek vláhy a mírně kyselé pH
Jahodníky vyžadují lehkou, ale humózní půdu a dostatek vláhy. Platí též, že se jahodníkům daří nejlépe v půdách s mírně kyselou reakcí. Je proto třeba připravit dobré podmínky i v tomto směru. A každý rok pak obnovujeme přibližně čtvrtinu plochy. Příprava půdy a její následné udržování jsou klíčové. Nepřítelem jahod jsou nejen ptáci, slimáci a jiná „havěť“, ale také plísně a choroby. A že je jich dost. Pokud pak úrodu v daném roce sklidíme (a nebo někdo jiný za nás), je třeba o jahodníky dál pečovat. Nestačí jen čekat do dalšího roku. Předně je třeba vědět, jak dlouho jahodníky plodí a v kterých letech plodí nejvíce.
)
Tip: Přečtěte si, jak na jahodovou pyramidu.
Kdy jahodníky plodí
Jahodníky plodí nejvíce druhým a třetím rokem a ještě čtvrtým rokem je můžeme nechat, ale úroda již bude o něco slabší. V každém případě platí, že pokud máme v zahradě dostatek místa, nesázíme jahody po jahodách, ale na stejné místo je vrátíme nejdříve za čtyři roky. Stejně tak čtvrtým rokem po sklizni zlikvidujeme nejstarší řádky (a nebo lépe třetím) a vysadíme jahodníky nové.
Čili v případě čtyř řádků jahodníků by měl být jeden jednoletý, druhý dvouletý, třetí tříletý a čtvrtý čtyřletý (mnozí staré jahodníky likvidují již třetím rokem po sklizni). A pokud dobře počítáme, budeme řádků (prostor na další řádky) potřebovat 8. Ve čtvrtém roce čtvrtý řádek vyprázdníme a vysadíme pátý.
V dalším roce vyprázdníme třetí atd. Pěstování jahod je tedy dokonce i o počtech, nikoli jen o péči. Určitě je pak lepší mít k dispozici dva záhony a nové jahodiště budovat rok po roku na druhém záhonu, zatímco na řádcích vyprázdněných po jahodách pěstujeme něco jiného. Eliminujeme tak frekvenci postřiků, prostě chemické péče a zvyšujeme úrodu i kondici rostlin.
)
Klasika versus druhy stáleplodící
Dále je důležité, zda pěstujeme jahody stáleplodící a nebo nám plodí jen v červnu až červenci a na konci (resp. po půlce) července je třeba zasáhnout. U stáleplodících odrůd se dočkáme postupně plodů od jara až do podzimu v závislosti na počasí. Novou výsadbu proto provádíme až na podzim po sklizni. U měsíčních jahod navíc můžeme pod odplození ještě pokračovat se sběrem semen, v případě klasických jednou plodících jahodníků je pak třeba po půlce července začít připravovat půdu na novou výsadbu.
)
Začneme odřezávání šlahounů
Červencovou péči po odplození začínáme tak, že od jahodníků odřezáváme šlahouny, čímž zamezíme oslabování trsů a z odřezaných šlahounů si zároveň připravujeme novou sadbu. Ze šlahounů vybíráme pouze zdravé a silné sazenice, ostatní likvidujeme. Nikdy k výsadbě nevyužíváme poslední výhony na konci šlahounu, ty jsou nejslabší.
)
Odřezáváním šlahounů nově získané sazenice jsou určené pro předpěstování na záhonu ve sponu 8 x 8 cm, případně v mobilních nádobách, které zakopeme po sezóně např. ve skleníku a nebo necháme v chladné místnosti. Do záhonu před výsadbou sazenic nejprve přidáme rašelinu. Až na konci července či v srpnu pak vysazujeme předpěstované sazenice na nový, nejlépe dobře vyhnojený záhon. Počkat však můžeme i do jara, pokud máme sazeničky v mobilkách. Záleží na přístupu i možnostech.
Listy jahodníků nikdy nesežínáme, jelikož rostliny je využívají pro asimilaci. Sežínáním listů bychom trsy jahodníků zbytečně oslabovali. Odstraňování listů je doporučováno jen v případě viditelných listových chorob, s čímž obvykle souvisí i následný postřik.
A pozor, jahodníky vždy vysazujeme tak, aby jejich srdéčko zůstalo nad zemí. Jinak by za vlhkého počasí brzy zahnívalo, což je předzvěst odumření celé sazenice.
)
Kypření a hnojení půdy po sklizni
Půdu po sklizni jahod vždy zkypříme a pohnojíme například Cereritem, případně speciálním hnojivem určeným pro jahody. Hnojení NPK je zásadní obzvláště v chudších a kamenitých půdách. Nesmíme však zapomínat ani na organická hnojiva (hnůj a jiná). Rašelina je potom důležitá (a nebo kvalitní kompost) i kvůli pH. Prostě hnojit vydatně, jen v době plození vynechat hnojiva anorganická.
)
Těžké a podmáčené půdy jsou problémem
A ještě jednou pozor, jahodníky jsou obzvláště citlivé na soli v půdě a také na chlór (zalévat zásadně dešťovkou). A protože se jahodníkům daří nejlépe v lehkých půdách, musíme ty těžké vylehčit. Na těžkých půdách jahodníky trpí především nádorovitostí kořenů, o podmáčených půdách nemluvě. Zálivku ano, ale ne přemokření. Vlhkost, která trvale vzlíná z půdy, ohrožuje plody jahodníků plísněmi a srdéčko trsu uhnívá. Lehká půda se navíc dříve prohřeje a jahodníky se pak po zimě lépe a dříve obnovují a začínají kvést.
U vlhkých půd si však lze pomoci pěstováním na černé fólii, případně vydatným podkládáním jahodníků suchým materiálem. Třeba slámou. Pěstování na slámě je navíc vhodné i kvůli eliminaci plísní na plodech. Plody jsou pak i čisté, nejsou ušpiněné hlínou.
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz
)
