Vchodová stříška je především vysoce funkční prvek, navíc i dobře vypadá, pokud se pěkně udělá, ale to první je nejdůležitější. Alespoň částečně nás chrání před výkyvy počasí, když vstupujeme do domu a vycházíme ven. Můžeme si proto v klidu odemknout, otevřít či zavřít deštník apod.
Jako pohledové prvky staveb mohou vypadat vchodové stříšky velmi pěkně a lze je dokonce dodatečně navrhnout a instalovat i na starší budovy, nejen jako součást ucelené architektury novostaveb. Tvar vchodové stříšky musí být samozřejmě vždy v souladu s architekturou budovy, konstrukčně pak lze použít různé materiály. U rodinných domů patří mezi nejoblíbenější dřevo.
Pokud bychom chtěli vchodovou stříšku definovat, jde o doplňkovou střechu menších rozměrů, která chrání prostor před vstupními dveřmi před počasím (déšť, sníh, kroupy), tedy shora. A pokud má stříška i ochranu z boků, chrání nás i před větrem.
Některé vchodové stříšky mají dokonce takové rozměry, že pod ně lze umístit lavičku. Jejich obdobou jsou pak přesahy střech a nebo třeba pergoly. Pergoly se však obvykle umisťují z druhé strany domu, nikoli té vchodové, často severní, případně jinam v zahradě.
Vchodové stříšky mohou stát na vlastních sloupcích, přesto jsou však i v tomto případě obvykle kotvené na stěnu. Nosné konstrukce vchodových stříšek jsou z různých materiálů. Pro stříšky kotvené na stěny se pro nosné konstrukce používá dřevo, hliník a ocel. Hliník a ocel pak mají zajímavé možnosti tvarování.
Do ocelových či hliníkových rámů se jako výplň resp. střešní krytina používá polykarbonát, plexisklo a nebo speciální sklo, ke dřevěným konstrukcím se více hodí střešní krytina, která byla použita k zastřešení celého domu. Ovšem vchodové stříšky z průsvitných materiálů mají právě schopnost osvětlovat lépe vchod do domu. Stříšky kotvené do obvodové stěny navíc nepotřebují žádné nosné sloupky, které by je vynášely.
Vchodové stříšky s podpůrnými sloupky mohou, ale nemusí být kotvené i ke stěně. A nebo jsou k ní kotvené jen částečně. Záleží na konkrétním řešení. Nejvhodnější je takové řešení s dřevěnými sloupky, mohou však být také zděné a právě tyto sloupky dosahují vysoké stability a pokud sladíme obkladový materiál s obkladem fasády, vypadá celek báječně. Nakonec lze zdící materiál sloupků i přiznat.
V případě dřevěných sloupků se používají ocelové patky, které lze kotvit na zemní vruty a nebo uložit do betonu (stabilnější řešení). Sloupky jsou často zdobené a natřené barvou. V každém případě ale sloupky především vynáší vlastní konstrukci přístřešku. Ta je v případě dřevěných sloupků taktéž ze dřeva, které tak drží tvar stříšky.
Jestliže nám zastřešení vchodu stíní shora, ale často i z boků, je třeba v každém případě doplnit osvětlení nade dveřmi. A nabízí se ještě jedno praktické řešení, kombinovat zastřešení vchodu s venkovním zádveřím, kam nakonec můžeme například odstavit dočasně jízdní kolo.
Použít lze také sloupky betonové, v tomto případě ale každopádně doporučujeme jejich obklad. K málokterým budovám se hodí takové sloupky přiznané. Navíc si přímo říkají stejně jako sloupky zděné o boční výplňové stěny.
Tvary stříšek pak mohou být opravdu různé, počínaje klasikou sedlovou, stanovou a pultovou, mohou pak být i ploché a nebo obloukové apod. Vždy však půjde o individuální návrh, který je třeba řešit citlivě. Velikost stříšky pak vždy odpovídá účelu, velikosti dveří a budovy.
Ze střešních krytin lze zvolit prakticky cokoli, co trh nabízí včetně například plechu, ale i cihlovou a betonovou klasiku apod. Vůbec nejdůmyslnějším řešením je navazování střechy domu na vchodovou stříšku. Tedy v tomto případě nejde o přesah střechy ve své pravé podobě, ale opravdu o důmyslnou konstrukci.
U stříšek se většinou neřeší pro jejich malé plochy odvádění dešťové vody, ale maximálně decentní žlábek s vyvedením mimo zpevněné plochy. Ani by ucelený okapový systém nevypadal na této menší konstrukci pěkně, nezapadl by esteticky. Výjimky však potvrzují pravidlo. Zajímavým řešením však mohou být například řetízky svedené ze žlábků až k zemi, po kterých voda stéká dolů. Třeba do štěrku.