Dobrý den,
asi před rokem jsme zateplili náš rodinný dům. Dům byl tehdy zateplen ze 3 stran polystyrenem EPS160mm zároveň byly vyměněny okna (plast trojskla), dalo se na čísi radu, že dům by se měl nechat z jedné strany "dýchat" tzn. nezateplit. Dnes jsem si víceméně jistý, že tato rada byla z těch rad, které je lepší neuposlechnout. V některých místnostech v domě, na nezateplené stěně, se objevila plíseň. Vzhledem k tomu, že fasáda je dokončená, nebyl bych schopen na ní nějak esteticky navázat a dodělat polystyrén, ale mám možnost provést nějakou úpravu (rozšíření, zateplení stěny) z vnitřní strany. Tady chci poprosit o radu, jaký materiál a jakou tloušťku bych měl použít, preferoval bych něco vyzdít, postačí YTONG a nebo použít např. nějaké zateplené cihly, popřípadě nezdít a použít extrudovaný polystyren?
Děkuji za rady s pozdravem
Huňař
Odpověď
Dobrý den,
děkuji za Váš dotaz.
Máte pravdu v tom, že mnohé rady jsou velmi na škodu. Ve skutečnosti není naplněno ani přání, aby dům dýchal. Vlhkost produkovaná v budově je z 90% odváděna větráním, přirozenou difúzí obvodovými konstrukcemi se uvádí max. 10% produkce vlhkosti, takže v případě jedné stěny se jedná o naprosto zanedbatelné opatření. Moderní okna s trojskly těsní, výměnu vzduchu nutno tedy zajisti buď manuálním a pravidelným větráním, nebo automaticky vzduchotechnickým zařízením.
Nemusíme připomínat, že plíseň přináší rizika všelijakých zdravotních komplikací, nehledě na to, že pokud již někde rozbují, je velmi obtížné ji 100% odstranit.
Váš dům, neuvádíte sice z jakého materiálu je postaven, byl zateplen 160 mm běžného izolantu. Tudíž byly určitě splněny podmínky platné normy ČSN 73 0540-2 Tepelná ochrana budov – požadavky. Norma stanovuje a doporučuje v jaké kvalitě stavět a zateplit, řeší samozřejmě i kondenzaci v konstrukci a tepelné vazby (řekněme tepelný most). Pokud jde o zateplení. Norma stanovuje tři hodnoty pro stanovení potřebné tepelné izolace – požadovanou, doporučenou a cílovou pro nízkoenergetickou výstavbu. Jedná se o hodnoty U (součinitel prostupu tepla, jednotkou je W/m2.K) pro jednotlivé ohraničující konstrukce domu. Pro součinitel prostupu tepla U platí, že čím nižší jeho hodnota je, tím lepší tepelně izolační vlastnosti konstrukce má (na rozdíl od dříve užívané hodnoty R - tepelný odpor). Požadovaná minimální hodnota součinitele prostupu tepla U (W/m2.K) je pro obvodovou stěnu vnější 0,30 (W/m2.K). Doporučená hodnota je 0,25 (W/m2.K). Pro nízkoenergetickou výstavbu je U 0,15 až 0,10 (W/m2.K).
Ve vašem případě jsou zateplené stěny bezpochyby na úrovni doporučené hodnoty.
Nikoli tak již ohledně požadavků na řešení tepelných vazeb. Tam byla ČSN zcela ignorována. A jsou to právě ta místa, kde se patrně objevuje problém. Například: pouze z jedné strany zateplené nároží domu znamená velkou deformaci průběhu teploty v konstrukci s tím, že mnohdy znamená výraznější pokles povrchové teploty než bez jakéhokoli zateplení.
První rada je, velmi zvážit možnosti provedení zateplení z exteriéru. To je totiž jediná možnost, jak tepelné vazby a mosty ošetřit dobře. Je zřejmé, že nějaké rozdílné návaznosti finálních omítek budou patrné, lze to ale vždy nějak ošetřit, aby to nebylo nápadné - barevné řešení, přiznané rozdělení ploch spárou (nikoli skrz naskrz) apod.
Druhou možností je provést zateplení studené stěny alespoň zevnitř. To bude mít všechny nevýhody vnitřního zateplení a ty jsou:
Po vnitřním obvodu stěny zůstanou tepelné mosty z důvodu navazujících konstrukcí příček a příčných stěn a rovněž stropní konstrukce. I přesto lze vnitřní zateplení zrealizovat lépe, ovšem s tím, že se vnitřní zateplení cca do 1,0 m přetáhne na navazující konstrukce. To vytváří v interiéru nehezké detaily.
Dále se ukrojí z užitné plochy.
Nikdy se také nedosáhne doporučených hodnot dle zmíněné ČSN, neboť zateplení větší tloušťky je do jisté míry kontraproduktivní.
Hlavní nepříjemnost spočívá v tom, že v konstrukci zateplené zevnitř dochází ke kondenzaci, což má neblahý vliv. Předejít tomu lze pouze tím, že na vnitřním líci bude dobrá funkční parozábrana. Její provedení není nikdy dokonalé.
Jedinou výhodu snad lze spatřit v tom, že náklady nemusí být až tak velké. Záleží však na volbě materiálů a technologií, kvalitnější řešení zadarmo také není.
Od nejjednodušších variant: zateplení polystyrénem v tloušťce cca 5 cm určitě pomůže. Volil bych extrudovaný, XPS (λD 0,034 W/m.K) například 4 cm + povrchová úprava.
Existují i jiné materiálové možnosti. Například systémové tepelně izolační interiérové fenolické desky (např. Kingspan). V tloušťce 50 mm (tepelná vodivost λD 0,021 W/m.K + SDK 12,5 mm, uvnitř je hliníková fólie, která tvoří integrovanou parozábranu a chrání tedy konstrukci před kondenzací. Tento systém se patrně nejvíce hodí. Desky lze nalepit přímo na zeď a sádrokarton stačí vytmelit a nabílit.
Variantou může být například přizdívka z desek Multipor. Tepelná vodivost λD 0,044 W/m.K je ale 2x horší než u fenolických desek, takže izoluje podstatně méně. Zde je to bez parozábrany, kondenzac nutno ověřit výpočtem.
Další možnosti jsou materiály na bázi dřevité vlny, určené pro vnitřní zateplení (Hofatex, Steico), jedná se rovněž o systémová řešení s vnitřní omítkou.
Situaci by patrně zlepšila i tepelně izolační omítka, ale tepelná vodivost těchto omítek je kolem 0,12 W/m.K, tedy ze všech výše uvedených variant nejhorší schopnost izolace a to i při tloušťce 4 cm.
Lze využít i některou firmu, která se na vnitřní zateplení specializuje. Používají speciální materiály, které jsou schopny dočasně absorbovat část vlhkosti a teprve při „příznivějších“ podmínkách odvést (například Pura desky, Redstone apod.) Tam je součástí dodávky i přesnější a sofistikovaný výpočet kondenzace. Tato řešení nepočítají s parozábranou, ponechávají difúzní otevřenost.
Pak existují termoizolační nátěry nebo stěrky, které jsou založené na tom, že obsahují přísady, které jsou schopné odrážet část tepelného záření z interiéru, a tím je dosaženo vyšší teploty na povrchu. Jejich použití v tomto případě nemusí vést k žádnému výsledku. Mohou fungovat tam, kde problém je velmi zanedbatelný.
S pozdravem
Ing. Jiří Veselý
Energy Centre České Budějovice
děkuji za Váš dotaz.
Máte pravdu v tom, že mnohé rady jsou velmi na škodu. Ve skutečnosti není naplněno ani přání, aby dům dýchal. Vlhkost produkovaná v budově je z 90% odváděna větráním, přirozenou difúzí obvodovými konstrukcemi se uvádí max. 10% produkce vlhkosti, takže v případě jedné stěny se jedná o naprosto zanedbatelné opatření. Moderní okna s trojskly těsní, výměnu vzduchu nutno tedy zajisti buď manuálním a pravidelným větráním, nebo automaticky vzduchotechnickým zařízením.
Nemusíme připomínat, že plíseň přináší rizika všelijakých zdravotních komplikací, nehledě na to, že pokud již někde rozbují, je velmi obtížné ji 100% odstranit.
Váš dům, neuvádíte sice z jakého materiálu je postaven, byl zateplen 160 mm běžného izolantu. Tudíž byly určitě splněny podmínky platné normy ČSN 73 0540-2 Tepelná ochrana budov – požadavky. Norma stanovuje a doporučuje v jaké kvalitě stavět a zateplit, řeší samozřejmě i kondenzaci v konstrukci a tepelné vazby (řekněme tepelný most). Pokud jde o zateplení. Norma stanovuje tři hodnoty pro stanovení potřebné tepelné izolace – požadovanou, doporučenou a cílovou pro nízkoenergetickou výstavbu. Jedná se o hodnoty U (součinitel prostupu tepla, jednotkou je W/m2.K) pro jednotlivé ohraničující konstrukce domu. Pro součinitel prostupu tepla U platí, že čím nižší jeho hodnota je, tím lepší tepelně izolační vlastnosti konstrukce má (na rozdíl od dříve užívané hodnoty R - tepelný odpor). Požadovaná minimální hodnota součinitele prostupu tepla U (W/m2.K) je pro obvodovou stěnu vnější 0,30 (W/m2.K). Doporučená hodnota je 0,25 (W/m2.K). Pro nízkoenergetickou výstavbu je U 0,15 až 0,10 (W/m2.K).
Ve vašem případě jsou zateplené stěny bezpochyby na úrovni doporučené hodnoty.
Nikoli tak již ohledně požadavků na řešení tepelných vazeb. Tam byla ČSN zcela ignorována. A jsou to právě ta místa, kde se patrně objevuje problém. Například: pouze z jedné strany zateplené nároží domu znamená velkou deformaci průběhu teploty v konstrukci s tím, že mnohdy znamená výraznější pokles povrchové teploty než bez jakéhokoli zateplení.
První rada je, velmi zvážit možnosti provedení zateplení z exteriéru. To je totiž jediná možnost, jak tepelné vazby a mosty ošetřit dobře. Je zřejmé, že nějaké rozdílné návaznosti finálních omítek budou patrné, lze to ale vždy nějak ošetřit, aby to nebylo nápadné - barevné řešení, přiznané rozdělení ploch spárou (nikoli skrz naskrz) apod.
Druhou možností je provést zateplení studené stěny alespoň zevnitř. To bude mít všechny nevýhody vnitřního zateplení a ty jsou:
Po vnitřním obvodu stěny zůstanou tepelné mosty z důvodu navazujících konstrukcí příček a příčných stěn a rovněž stropní konstrukce. I přesto lze vnitřní zateplení zrealizovat lépe, ovšem s tím, že se vnitřní zateplení cca do 1,0 m přetáhne na navazující konstrukce. To vytváří v interiéru nehezké detaily.
Dále se ukrojí z užitné plochy.
Nikdy se také nedosáhne doporučených hodnot dle zmíněné ČSN, neboť zateplení větší tloušťky je do jisté míry kontraproduktivní.
Hlavní nepříjemnost spočívá v tom, že v konstrukci zateplené zevnitř dochází ke kondenzaci, což má neblahý vliv. Předejít tomu lze pouze tím, že na vnitřním líci bude dobrá funkční parozábrana. Její provedení není nikdy dokonalé.
Jedinou výhodu snad lze spatřit v tom, že náklady nemusí být až tak velké. Záleží však na volbě materiálů a technologií, kvalitnější řešení zadarmo také není.
Od nejjednodušších variant: zateplení polystyrénem v tloušťce cca 5 cm určitě pomůže. Volil bych extrudovaný, XPS (λD 0,034 W/m.K) například 4 cm + povrchová úprava.
Existují i jiné materiálové možnosti. Například systémové tepelně izolační interiérové fenolické desky (např. Kingspan). V tloušťce 50 mm (tepelná vodivost λD 0,021 W/m.K + SDK 12,5 mm, uvnitř je hliníková fólie, která tvoří integrovanou parozábranu a chrání tedy konstrukci před kondenzací. Tento systém se patrně nejvíce hodí. Desky lze nalepit přímo na zeď a sádrokarton stačí vytmelit a nabílit.
Variantou může být například přizdívka z desek Multipor. Tepelná vodivost λD 0,044 W/m.K je ale 2x horší než u fenolických desek, takže izoluje podstatně méně. Zde je to bez parozábrany, kondenzac nutno ověřit výpočtem.
Další možnosti jsou materiály na bázi dřevité vlny, určené pro vnitřní zateplení (Hofatex, Steico), jedná se rovněž o systémová řešení s vnitřní omítkou.
Situaci by patrně zlepšila i tepelně izolační omítka, ale tepelná vodivost těchto omítek je kolem 0,12 W/m.K, tedy ze všech výše uvedených variant nejhorší schopnost izolace a to i při tloušťce 4 cm.
Lze využít i některou firmu, která se na vnitřní zateplení specializuje. Používají speciální materiály, které jsou schopny dočasně absorbovat část vlhkosti a teprve při „příznivějších“ podmínkách odvést (například Pura desky, Redstone apod.) Tam je součástí dodávky i přesnější a sofistikovaný výpočet kondenzace. Tato řešení nepočítají s parozábranou, ponechávají difúzní otevřenost.
Pak existují termoizolační nátěry nebo stěrky, které jsou založené na tom, že obsahují přísady, které jsou schopné odrážet část tepelného záření z interiéru, a tím je dosaženo vyšší teploty na povrchu. Jejich použití v tomto případě nemusí vést k žádnému výsledku. Mohou fungovat tam, kde problém je velmi zanedbatelný.
S pozdravem
Ing. Jiří Veselý