Dotaz: Mám podkroví v domě podbito palubkami ( vata, folie, palubky). Nyní se mně obložení po několika letech už moc nelíbí (žloutne). Chtěl bych na něj nalepit fasádní polystyrén + perlinku+ stěrku a natáhnout fajnovou omítku. Stejně tak jak se dělá venkovní fasáda. Je toto řešení vhodné? Hrozí nějaké negativní vlivy ? Jaké materiály použít a jaký postup dodržet? Děkuji Vladík Karel
Toto řešení není úplně obvyklé, zpravidla se nedělá, není ani příliš doporučované. Slyšel jsem ale již o několika realizacích tímto způsobem, patrně nedošlo k nějakým problémům.
Ve skladbách střešního pláště podkroví se nedoporučuje kombinovat materiály výrazně odlišných fyzikálních vlastností a polystyrén se v klasických skladbách zateplení mezi a pod krokve prakticky nepoužívá. To je jednak z důvodů montážních, je nepraktické přiřezávat polystyrén na rozteče nosného roštu, ale i proto, že tuhé desky nevyplní dobře prostor, zůstávají mezery, kterými pod vnitřní obklad proudí studený vzduch. Polystyrén je materiálem velmi málo propustným pro vodní páry. Ve skladbě při špatné pozici může způsobovat nežádoucí kondenzaci.
Obecné doporučení říká, že v řazení vrstev složené skladby z různých materiálů se má ve směru z interiéru do exteriéru zvyšovat propustnost pro vodní páry. Skladba by měla být difúzně otevřená. To je v případě Vašeho řešení do jisté míry dodrženo. Polystyrénové desky na vnitřním líci mohou suplovat funkci parozábrany. Bylo by možná vhodné přelepit vzduchotěsnou páskou jejich spoje, aby mezerami vodní páry neprostupovaly dál. Za palubkovým obkladem je osazena, patrně na vnitřním líci krokví fólie jako parozábrana. Ta se již nebude nacházet na vnitřním líci jako nyní, ale v hloubce konstrukce, kde bude po zateplení interiéru již výrazně nižší teplota. Především v místě krokví, kde izolace patrně není. Je tedy určité riziko, že by ke kondenzaci mohlo docházet na původní parozábraně. Výpočet kondenzace vodní páry lze samozřejmě provést, ale jeho výsledek lze brát spíše jako orientační. Je totiž velmi obtížné najít takové fyzikální parametry použitých i starších materiálů, které by co nejpřesněji vystihovaly reálné vlastnosti. Z hlediska stability nalepení – podkladní konstrukce z palubek může hodně měnit svůj objem. To se dá překonat mechanickým kotvením.
Správnějším postupem z hlediska stavební tepelné techniky by bylo sejmutí palubek a parozábrany, vytvoření dalšího roštu, přidání klasické izolace, vložení parozábrany na vnitřní líc a pak následné provedení vnitřního obkladu. Je vhodné provést mezi parozábranou a obkladem instalační mezeru pro vedení instalací, které pak skrz parozábranu neprostupují, nesnižuje se tím účinnost jejího provedení. Doporučená tloušťka izolací se dle současné normy pro podkroví blíží 30 cm.
Rozhodně je potřeba zmínit ještě jeden důvod, proč tyto konstrukce nejsou navrhovány. Jsou to důvody požární. U běžného rodinného domu je minimální požadavek pro požární odolnost na líci skladby se zateplením střešního pláště 15 minut. To zpravidla splňují všechny používané sádrokartonové desky v tloušťkách od 12,5 mm. Skladba s polystyrénem a běžnou perlinkou však tomuto nevyhoví. V každém případě zde dochází k nárůstu požárního zatížení, EPS zde znamená v případě požáru značná rizika. Jednak – i když se deklaruje jako nesnadno hořlavý, hořlavý je. Co je horší, má jedovaté zplodiny hoření.
Dobrý den pane Vladíku, děkuji za Váš dotaz.