Pojem "ideální část" věci (např. domu)

Pojem „ideální část“ není v právních předpisech definován. Je to však pojem obecně užívaný, a to i v oblasti právní. Vztahuje se ke spoluvlastnictví a vyjadřuje, že spoluvlastník (resp. spoluvlastníci) má právo k věci jako celku za současné existence obdobného práva druhého (všech) spoluvlastníků. Např. vlastník ideální poloviny domu není vlastníkem pravé části domu (a druhý spoluvlastník stejně tak není vlastníkem části levé), nýbrž jejich „ideální“ podíl (část) pouze vyjadřuje míru, jakou se podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví domu jako celku. V praxi to znamená, že by měli např. dům užívat tak, aby z toho měli oba stejný užitek (např. každý bude užívat jeden byt v domě) a rovněž na provozních nákladech, opravách apod. se budou podílet stejnou měrou (pakliže jsou jejich podíly stejné). Při různé výši podílů se tomu odpovídajícím způsobem změní i rozsah užívání a rozsah hrazení nákladů provozu domu (stejně to bude platit o jakékoliv jiné věci ve spoluvlastnictví).

V praxi se můžete setkat též s pojmem „reálné“ části věci (třeba domu), což vyjadřuje, že ač věc (např. dům) se navenek jeví jako celistvá, právně je tvořena dvěma či několika samostatnými částmi, z nichž každá má svého vlastníka (nejde tedy o jejich spoluvlastnictví). Sluší se připomenout, že každá taková „reálná část“ domu musí být funkčně nezávislá na ostatních částech, z čehož vyplývá, že stavbu nelze reálně rozdělit podle jednotlivých podlaží, neboť pak by vlastník vyššího podlaží zasahoval do práv vlastníka podlaží pod ním (např. by používal jeho vchod, schodiště apod.).