Na stránkách www.ceskestavby.cz jsem četl Vaše odpovědi týkající se mobilnosti "zařízení". Zmíněno bylo: "o „mobilní“ zařízení by se jednalo pouze v případě, pokud by tyto byly opatřeny nápravami s koly a ojemi a bylo by je možné po vlastní ose přemisťovat..." Protože stavební úřad se mnou v současné době vede spor o to, je-li „Mobilheim“ mobilní nebo není (já tvrdím, že ano, mj. protože odpovídá normě EN 1647, SÚ tvrdí, že ne, protože není způsobilý pro provoz na pozemních komunikacích - nemá technicky průkaz), rád bych se Vás zeptal, čerpáte-li svou odpověď z nějakeho předpisu, normy nebo používáte-li "selský rozum", se kterým, bohužel, u stavebního úřadu neobstojím? Děkuji za každý podnět.
Ministerstvo pro místní rozvoj ČR vydalo v roce 2010 ve 2. čísle „Stavební správní praxe“ (kterou vydává pro orgány územního plánování a stavebního řádu) vysvětlivku k problematice mobilních domů. V té je uvedeno, že svým charakterem spadá mobilní dům do kategorie výrobků plnících funkci stavby ve smyslu ustanovení § 108 stavebního zákona a tudíž je nutné, aby jeho umístění a jeho realizace byly schváleny stavebním úřadem ve smyslu stavebního zákona. Umístění tohoto výrobku na pozemku tedy podléhá vydání územního rozhodnutí (posuzuje se podle ustanovení § 90 stavebního zákona), které je možné v některých případech nahradit územním souhlasem (podle ustanovení § 96 stavebního zákona). Realizace (osazení) tohoto výrobku potom podléhá (v souladu s ustanovením § 104 odst. 2 písm. k) stavebního zákona) ohlášení stavebnímu úřadu. Užívání mobilního domu nevyžaduje kolaudaci. Je zřejmé, že se za prezentací „mobility“ těchto domů, které slouží ke stejné funkci jako rodinné domy nebo jako stavby pro rekreaci, skrývá snaha obejít schvalovací proces podle stavebního zákona. Úřady se evidentně obávají případů, kdy by došlo k obcházení procesů povolení staveb podle stavebního zákona a tím by bylo umožněno tyto výrobky umísťovat prakticky kdekoliv, tedy i na pozemcích, které nejsou určeny k zastavění. De facto by tyto výrobky nepodléhaly posouzení podle některých platných zákonných předpisů, včetně územního plánu obce. Proto stavební úřady musejí citlivě odlišovat mezi skutečně „mobilním“ vozidlem typu např. funkční mobilní maringotky a výrobkem plnícím funkci stavby. Ve sporných případech, např. při výkonech státních dozorů u těchto jím neschválených staveb, si může k posouzení přizvat i oprávněnou osobu - soudního znalce.