Rekonstrukce a sanace vlhkého zdiva

Rekonstrukce a sanace vlhkého zdiva je jak po stránce projektového návrhu, tak vlastního praktického provedení poměrně náročná záležitost. Aby výsledek odpovídal očekávání, neobejdete se bez spolupráce se specialistou v oboru sanace a odvlhčování. Opatření provedená „od oka“ mají obvykle horší výsledky.

V zásadě rozlišujeme dvě metody odvlhčování spodní stavby – buď vložení dodatečných izolací proti vlhkosti (bariérová metoda) nebo provedení systému odvětrání podlah, stěn a základů. Oba způsoby se pak kombinují s aplikací sanačních omítek, případně dalšími opatřeními. Nejspolehlivějším způsobem je provedení dodatečné hydroizolace zdiva. To je poměrně nákladná záležitost, ale u domů vyzděných z cihel je poměrně dobře aplikovatelná metoda dodatečné izolace pomocí do spáry zarážených nerezových plechů. Chemické injektáže patří do bariérových metod, ale chápu Vaši nedůvěru. Vložení plechu (nebo fólie) je spolehlivé řešení. Nevýhoda je v tom, že pod izolací zůstává zdivo vlhké. Proto se používá tam, kde lze bariéru provést v dostatečné hloubce pod podlahami a na ni pak navazují vodorovné fóliové izolace v ploše. V podstatě se provede izolace pod celým domem jako u novostavby. S tím je tedy nutno provést rekonstrukci podlah. Podsklepená část domu zůstane pak vlhká, ale výhodou je, že venku se zpravidla nemusí kopat (izolace je nad terénem). U Vás je podlaha v úrovni římsy a podřezávat pod podlahou by asi znamenalo dostat se do kamene a to by byl problém.

Vzhledem k tomu, že vlhkost zdiva patrně není zase až tak velká (mapy nejsou vidět, omítka je patrně soudržná), snad by postačilo provést nějakou „větrací“ metodu, obzvláště proto, že se chystáte provést rekonstrukci podlah. Pokud jde o řešení podlahy - metoda odvětrávaných podlah, kanálků a vzduchoizolačních dutin je ověřená a velmi účinná. Zpravidla dojde ke snížení vlhkosti ve stěnách, kde pak již sanační omítky mají poměrně dobrou životnost. Spodní provětrávaná vrstva podlahy může být provedena několika způsoby:
- násyp hrubým štěrkem frakce 32-63 mm tl 20 cm a podél stěn uložit flexibilní děrované porubí z PVC o profilu 10 až 15 cm, které má ve stěnách přívodní mřížky vzduchu a je zaústěné do svislého stoupacího potrubí (lze využít volný komínový průduch) pro zajištění tahu
- vytvoření dutiny pomocí tvarovek IGLU (www.iglu.cz)
- vytvoření dutiny pomocí tzv. IPT desek. Jedná se o desky z tvrdého polyetylénu o stavební výšce cca 60 mm, profilace podobná přepravce na vejce. Desky jsou položeny na upravený povrch terénu. Systém se dodává jako celek. Technické informace lze získat na www.isotec.cz, a www.karlomix.cz.

Dutina se vždy navrhuje s aktivním provětráváním, které je zajištěno jednak přívodem vzduchu do vytvořené mezery v soklové části (zvenku) a jeho odvodem nejlépe do svislého stoupací potrubí (komínový efekt). Využít lze volné komíny. Pokud není k dispozici volný komín, nutno zajistit, aby mezi nasávací a výfukovou mřížkou byl výškový rozdíl alespoň 3 až 4 m (možno schovat svislé vedení do zdi a mřížku zase vyústit do fasády) nebo potrubí vést v drážce zdiva a vyvést nad střechu. Jen pozor pod římsou, vlhký vycházející vzduch ji může poškozovat). Stěny se pak, bude-li potřeba opatří sanační omítkou. Nejlevnější metodou je štěrkový zásyp a lze se zde vyhnout mokrým procesům. Hrubý štěrk musí být suchý a čistý (bez prachových příměsí). Tato vrstva přeruší vzlínání v ploše podlah. Na ní lze položit geotextilii (ta zabrání propadávání materiálu shora) a provést vyrovnávací násyp z drobnějšího kameniva (5 cm). Na něj pak tepelnou izolaci z EPS desek a například systém suché podlahy z desek Cetris. Podmínkou dobré funkce je samozřejmě zajištění provětrání hrubé štěrkové vrstvy. Protože se přivádí pod podlahu chladný venkovní vzduch, je nutno použít alespoň 12 až 14 cm tepelné izolace (platí pro všechny varianty). Celková tloušťka skladby je pak 40 cm. Vložení hydroizolace do skladby je možné, v případě radonu je i nutné vytvořit plynotěsnou bariéru.

V případě, že se rozhodneme provést kolem domu nový drenážní systém (dům je utopený, možná se ke sklepu stahuje voda, je vhodné spojit to s větranými dutinami zvenku. Výkop provádíme tak jako tak, takže lze očistit základové a suterénní zdivo, případně vyrovnat a provést buď Vámi zmiňovanou úpravu separační mezery pomocí nopové fólie (výška nopu = šířka mezery, obvykle 8 až 20 mm, méně účinná), nebo přímo systém větší aktivně provětrávané svislé dutiny, která se provádí pomocí IPT desek z HD Velmi často se při návrhu a především při realizaci dělají zásadní chyby, které pak mají za následek nedostatečnou funkci nebo i zhoršení stavu. Nopové fólie (např. Gutta) z HDPE se používají pro snížení zatížení základového zdiva zemní vlhkostí. Vyrábějí se o výškách nopu 7 až 20 mm. Přiložením na základové zdivo se vytváří separační vrstva, které odděluje zeminu nebo zásyp výkopu od konstrukce a vytvořená dutina pak přispívá k vysýchání zdiva. Nejedná se však o klasický provětrávaný systém formou vzduchoizolační dutiny. V takových systémech je dutina větší, používají se desky IPT, které vypadají v principu podobně, ale mají výšku 70 mm. Do této dutiny se pak přivádí a odvádí větrací vzduch systémem průduchů. Použití fólie s nízkou výškou nopu vytváří v principu pouze separační vrstvu. Aby však oba systémy fungovaly dobře, je nutno provést správně drenážní systém.

Je nad rámec internetového poradenství uvádět přesné technické řešení. To musí vždy vyjít ze stavebně technického průzkumu na místě. V případě drenáží je potřeba zohlednit především to, aby odvodnění bylo 100%. Doporučuje se proto, aby drenážní systém byl prováděn podle projektu, který vychází z přesného zaměření výšek, hloubky kanalizace do kterého bude drenáž zaústěna apod. Aby to mělo smysl pro sklep, je nutno dostat se drenáží až pod úroveň jeho podlahy Drenážní systém je vybaven kontrolními revizními šachtami, které se umísťují na začátek drenáže a v místě lomu. Rovněž v místě zaústění do kanalizace se provádí šachta. Řešení musí především zajistit to, aby do drenážního systému nenatékala zpětně voda. To hrozí při zaústění v rovině dna kanalizace a přímého napojení okapových svodů do systému, které vždy za deště znamená dotaci vodou. Pak systém nemůže být účinný. Zjednodušeně řečeno – v nejvyšším místě drenáže se provede revizní šachta. Od ní běží zpravidla 2 větve, které obíhají objekt. Spád drenáží by měl být alespoň 1,5 až 2%. Dno se provádí utěsněné, aby se voda nevsakovala pod základy, nýbrž byla odváděna. Těsnění dna se nejčastěji provede betonovou mazaninou, která je vyspádována od zdi a je v ní na cca 40 až 50 cm od zdi vytvořen žlábek pro uložení drenážní trubky. Beton musí být tedy rozměřen a ve spádu. Zásyp je nejlépe čistým a hrubším štěrkem (frakce 32-63) a geotextilie se pak dává shora a z boku výkopu, aby se systém nezanášel plachy zeminy.

Dle popisu Vašeho problému bych patrně začal provedením větraného systému podlah. Pro plánované zateplení bude důležité snížení vlhkosti zdiva – vlhkost by se tedy měla změřit ne ve sklepě, ale na fasádě. Pokud provětrání podlah nebude stačit, jako druhý krok bych doporučil provést vnější svislou dutinu z IPT desek v kombinaci s drenáží. Problém s vlhkou severní zdí v zimě souvisí s nedostatečnou tepelnou izolací soklu – proto je potřeba detail rozmyslet tak, aby sokl byl rovněž zateplený. To znamená překrytí kamene izolací z MV a obklad s větranou dutinou, nebo použití XPS desky a vlastní provětrání ponechat na větrané dutině pod úrovní terénu. Je potřeba vyjít z konkrétní situace.

Dobrý den paní Vavrečková, děkuji za Váš dotaz. Omlouvám opožděnou odpověď způsobenou velkým zájmem o poradenství.