Skladba podlahy pro podlahové topení na klenbách – staro-nové téma Dobrý den, chtěl bych se zeptat, jestli má někdo zkušenosti s položením podlahového topení na klenbách. Současný stav rekonstruované místnosti jsem se pokusil zakreslit na přiložených fotkách. Jedná se o 3 klenby, které jsou ze strany zakončeny o stěny místnosti a prostřední klenba navazuje z obou stran na ocelový nosník (modré čáry). Klenby jsou momentálně zasypané a zarovnané suti do výšky 14 cm od vrcholu klenby. Desky pak leží nejen na této suti, ale i na 6ti dřevěných trámech, které jsou volně položené a nejsou upevněné do zdi. Klenby by měly být v pořádku na základě toho, co jsme viděli v jiné místnosti. Náš plán by byl následovný. Odebrali bychom volně položené dřevěné trámy, horní část sutě, cca 2 cm pod vrchol klenby, a pak na to vysypali liapor (1-4) (nebo keramzit, nevím, který by byl lepší) a to do výšky 2 cm nad klenby a na to dali EPS60, hady pro topení a anhydrid o tloušťce 5 cm a na to vinyl. Celková plocha finální desky je skoro 21 m2. Potřeboval bych znát váš názor, jestli je tohle možné vzhledem k tomu, aby ta finální deska nepraskla. Vzhledem k tomu, že s výškou podlahy nemůžeme jít moc vysoko (nemůžeme se zvednout více než 14 cm nad klenbu) a klenby nechceme taky moc zatěžovat, tak tam není plánovaná žádná výztuha a ani kari síť, která by nebyla k ničemu upevněná, ale jen by zvedala hmotnost celé podlahy. Nemám zkušenosti s liaporem (a ani netuším, jak by se choval, kdyby byl vysypaný na tzv. “roky udusané“ suti) a tedy nejdůležitější je pro nás, aby si ta výplň pod EPS60kou časem nesedla a ta finální deska se někde neprohla a nepraskla. Děkuji za každý komentář a názor, jestli jsou naše plány reálné a nehrozí někde časem sednutí podkladu a prasknuti desky.
Fotky
Dobrý den,
Řešení podle Vašeho popisu se zdá být logické a jeví se správné. Není to jistě jediná možnost.
V tomto případě, pokud je zbytek původního zásypu kleneb, který tam zůstane, ulehnutý, pevný a suchý, není nutno jej odstraňovat.
Vyrovnávací vrstva tloušťky 4 cm z Liaporu je standardním řešením.
Vlastní tepelná izolace z EPS má tloušťku 6 cm, což není úplně dost, pokud je prostor pod klenbou nevytápěný. Pokud bychom se podívali na normové požadavky, které jsou udávány závaznou normou ČSN 73 0540-2 – Tepelná ochrana budov (10/2011), tak pro strop k nevytápěnému prostoru je minimální požadovaná hodnota součinitele prostupu tepla U 0,60 (W/m2.K). Hodnota doporučená je 0,40 (W/m2.K). Pro nízkoenergetický standard by pak bylo potřeba splnit hodnotu součinitele prostupu tepla „U“ 0,30 až 0,20 (W/m2.K), tento požadavek zřejmě nemáme.
Obvykle se u dodatečného zateplení snažíme bezpečně splnit nebo mírně překročit hodnotu doporučenou 0,40. To odpovídá přibližně 10 cm EPS. Tepelnou izolaci lze zvýšit použitím desky s nižší tepelnou vodivostí, například XPS. Některé typy mají i vyšší pevnost a nižší stlačitelnost.
Nebo podlahové pevné desky na bázi PUR a PIR pěn s tepelnou vodivostí kolem 0,022 W/m.K.
Pokud je dole vytápěná místnost, není potřeba se tím příliš zabývat, snad jen z důvodu, že část tepla z podlahy půjde dolů.
Obavu z nedostatečné stability násypu a sesednutí lze eliminovat vložením nějakého pevného podkladu pod tepelnou izolaci. Například náhradu části násypu liapor cemento-třískovou deskou cetris, hodila by se s polodrážkou, tloušťka 22 mm. Nevýhodou je přitížení klenby o cca 30 kg na čtvereční metr.
Přitížení kleneb je vhodné také zvážit, snad i s ohledem na traverzy a jejich průhyb. Vámi popsané řešení je výhodné v tom, že k odlehčení dojde odebráním násypu a součet zatížení perlitem, betonovou deskou a polystyrénem bude cca stejné.
Další varianty jsou odebrání všeho násypu až na rub kleneb. To by bylo vhodné, pokud je vlhký nebo jinak závadný.
Náhradou pak je násyp z pěnového skla refaglass vhodné frakce. Jedná se materiál dobrých vlastností, nízké váhy, stabilní a zároveň zvyšující tepelnou izolaci.
Často se objevuje požadavek na maximální tepelnou izolaci, což vedlo k nápadu používat na rub kleneb polotvrdou pochozí PU pěnu icynene Ta je stlačitelná, takže v případě stability je nutno další těžké vrstvy ukládat na rošt a desky, které jsou roštem, mezi kterými je pěna, podpírány. Je to složité a nerecyklovatelné, nepovažuji za dobré.
Dále jsou docela zajímavé varianty s perlitem. Například zásyp perlitem a stabilizační vrstva z perlitového betonu PTB300. Tam bych se deformací nebál.
Nebo rovnou na ubraný zásyp provést perlitovou mazaninu s rozptýlenou výztuží z polypropylénových vláken, měla by být alespoň 5 cm.
Na výběr je tedy více možností.
S pozdravem
Ing. Jiří Veselý, energetický poradce Energy Centre České Budějovice