Vnitřní zateplení panelového bytu

Vnější zateplení je z hlediska fyzikálních vlastností materiálů nejvýhodnější a to především z těchto důvodů:
- můžeme zvolit optimální doporučenou tloušťku izolace, aniž bychom zmenšovali užitnou vnitřní plochu
- při vnějším zateplení v doporučené tloušťce jsou rizika z kondenzace minimální
- využijeme akumulační schopnost nosné hmotné stěny.

Tím ale vnitřní zateplení není zcela vylučováno, platí to i pro panelák. Většinou se však již nedostaneme na doporučené hodnoty dle norem. Tloušťka izolace totiž vychází z platné ČSN 73 0540-2. Ta rozlišuje dvě hodnoty součinitele prostupu tepla a to - požadovanou a doporučenou. Je na výběr – minimální požadovaná hodnota součinitele prostupu tepla U (W/m2.K) pro obvodovou stěnu těžkou (panel) je 0,38 (W/m2.K), hodnota doporučená je 0,25 (W/m2.K). Součinitel prostupu tepla U (jednotkou je W/m2.K) vyjadřuje tepelně izolační schopnost ohraničující konstrukce domu. Pro součinitel prostupu tepla U platí, že čím nižší jeho hodnota je, tím lepší tepelně izolační vlastnosti konstrukce má. Současný tepelný odpor panelu může být různý, záleží na stáří stavby. Postupně se totiž i u panelových domů na izolacích přidávalo, ty z posledních let mohou mít v panelech 8 až 10 cm polystyrénu. Při vnějším zateplení se pak zpravidla doporučuje minimálně další 12 cm EPS. Při vnitřním zateplení se uvádí, že optimální hodnota bude někde na 6 cm teplené izolace na bázi EPS. Tím stav o něco vylepšíme, ale pouze na minimální požadovanou izolaci.

V každém případě vždy dochází k transportu vzdušné vlhkosti z interiéru do obvodové stěny a následné kondenzaci někde uvnitř. Pro účinné omezení vnikání vlhkosti do stěny je možno umístit parozábranu na vnitřním líci konstrukce, tedy uvnitř. To znamená provést nový vnitřní obklad. Parozábranu je potřeba vložit do konstrukce na její vnitřní líc. Jako parozábrany se používají fólie s vysokým difúzním odporem (sd > 100 až 150). Prodávají je stavebniny, nebo je lépe vhodný typ pořídit přímo od technického zástupce výrobce těchto fólii (Nicofol, Jutafol, Isocell apod.). Rozhodně nezaměnit s difúzními podstřešními foliemi! Dále je potřeba k folii pořídit vhodný spojovací materiál (těsné pásky na přelepení spojů, pásky na přilepení k okolním konstrukcím apod. Nejlépe tedy je pořídit doplňky od výrobce fólie a při pokládání se řídit jeho technickým předpisem pro provádění. Parozábrana totiž musí být opravdu 100% neprodyšná a minimálně perforovaná. Utěsnit je potřeba i návaznosti na podlahu a strop, aby zde opravdu nebyly netěsnosti. Parozábrana se osazuje na rošt, za kterým je pak tepelná izolace v příslušné tloušťce. Levnějším řešením je použití Lignoporu (kombi deska EPS 6 cm + Heraklit), který se omítne. Polystyrén sám o sobě má natolik velký difúzní odpor, že částečně jako parozábrana působí. Vzhledem k tomu, že difúzně uzavíráme interiér, měli bychom i vymyslet nějaký účinný systém větrání.

Další materiálovou variantou pro vnitřní zateplení jsou izolace z přírodních materiálů jako například izolace na bázi dřevité vlny, konopí nebo ovčí vlny, které jsou schopny vlhkost regulovat. Dále existují systémy určené pro vnitřní zateplení, které se používají bez parozábrany. Tyto materiály na přírodní bázi díky své struktuře a fyzikálním vlastnostem mají schopnost absorbovat část interiérové vlhkosti a do jisté míry regulovat prostup vodní páry konstrukcí. Jedná se například o dřevovláknité izolační desky. Systém pro vnitřní zateplení včetně omítek má v současné době v ČR certifikovaný například firma Unger-Diffutherm. Například desky UdiUNGER-DIFFUTHERM s deklarovaným součinitelem tepelné vodivosti λ 0,045. Více informací na www.ecolivecb.cz..

Ing. J. Veselý, poradce, Energy Centre Č.Budějovice

Dobrý den paní Aneto, děkuji za Váš dotaz.
Omlouvám opožděnou odpověď způsobenou velkým zájmem o poradenství.