Dotaz: Zateplení betonové podlahy
Dobrý den, měl bych dotaz jak postupovat v případě zateplení betonové podlahy v rodinném domě v přízemí. Vlhkost jsem řešil vnitřní izolací stěn, ale podlaha je studená i v případě vytápěním na tuhá paliva. Zajímají mě alternativy jako izolační vrstva poloožená na beton ve výšce od 1 do 3 cm, která by zabránila největšímu chladu od podlahy. Existují nějaké speciální či běžné izolační materiály a jaké jsou v mém případě nejlepší? Děkuji za Vaší radu odborníka. Pavel Kovin
Betonovou podlahu samozřejmě nechcete vybourávat, ale pokud se podíváme na požadavky ČSN na zateplování, není to tak jednoduché.
Pokud bychom měli vyjít z požadavků současné platné ČSN 73 0540-2 - norma stanovuje požadované a doporučené hodnoty U (součinitel prostupu tepla, jednotkou je W/m2.K) pro jednotlivé ohraničující konstrukce domu. Pro součinitel prostupu tepla U platí, že čím nižší jeho hodnota je, tím lepší tepelně izolační vlastnosti konstrukce má (na rozdíl od dříve užívané hodnoty R - tepelný odpor). Pro podlahu z vytápěného prostoru přilehlou k zemině je požadovaná hodnota U 0,45 a doporučená hodnota součinitele prostupu tepla U je 0,30 (W/m2.K). Navíc do vzdálenosti 1,0 m od vnější hranice budovy se uplatňují hodnoty pro vnější stěny – tedy již poměrně přísné požadované 0,38 a doporučené 0,25 (W/m2.K). Prakticky to znamená v tom prvním mírnějším případě nejméně 8 cm tepelné izolace na bázi polystyrénu, prakticky je doporučeno dávat 12 a více.
Při zateplení shora řešíme tedy jenom „jakési vylepšení“ a závislí budeme na tom, o kolik cm lze podlahu zvednout. Tedy čím se vejde izolace více, tím lépe, ale záleží i na vlastnostech izolačních materiálů. Důležité tedy je, zvolit takový typ izolačního materiálu, který bude mít co nejlepší izolační vlastnosti. To splňují například desky z extrudovaného polystyrénu, u kterých uvádí výrobce součinitel teplené vodivosti λ 0,027, max. 0,030 W/m.K.
Skladba by se pak mohla provést takto: Na stávající betonové konstrukci by patrně musela být provedena samonivelační tenkovrstvá stěrka, aby byl podklad rovný. Pak výše zmíněné izolační desky a to alespoň v tl. 2 cm (vejde-li se více, tím lépe, ale jde o to, o kolik cm lze zvednout úroveň podlahy). Na izolaci se pokládá nosná vrstva z podlahových desek – pro úsporu tloušťky zase volit co nejtenčí skladbu. Zde se používají buď sádrokartonové podlahové desky (v dvou vrstvách) nebo desky Cetris, případně OSB desky. Lze i v jedné vrstvě, pokud je spojování na pero a drážku. Pak je vhodné použít koberec. Celková tloušťka při 2 cm izolace je pak do 5 cm. To je potřeba zvážit s ohledem na dveře a přechody různých výšek podlah.
Místo extrudovaných polystyrénů lze použít desky z pěnového polyuretanu. Zde uvádí výrobci součinitele teplené vodivosti λ od 0,023, do 0,030 W/m.K. Například při použití 2 cm izolace s λ 0,025 W/m.K a započtením vlivu desky (např. OSB) se dosáhne součinitele U v přidané skladbě cca 1,1 (W/m2.K), což odpovídá postaru tepelnému odporu 0,85 m2.K/W. Tedy vylepšení to je, odpovídá to třeba zdi z plných cihel kolem 40 cm. Při použití koberce se pocit tepla zvýší.
Pod tepelnou izolaci je ještě možno pro vylepšení vložit termoreflexní folii, například Sunflex Floor, která se používá pro zlepšení účinnosti podlahového topení. Nebo Sunflex Foam, která je určena pod plovoucí podlahy. Tyto folie jsou schopny svou odrazivou vrstvou vrátit část radiační složky tepelného toku zpět do podlahy.
Zázračné materiály neexistují, ale technický pokrok se rozvíjí, například na bázi využití vakua. Izolace a folie s vakuem však ještě patrně dlouho nebudou k dispozici.
Dobrý den pane Kovine, děkuji za Váš dotaz.