Zateplení podkroví a akustika stropu.

Pokud se jedná o vytápěné místnosti, je určující režim vytápění v jednotlivých podlažích.

Pokud bude režim vytápění totožný, pak zde jako na vnitřní konstrukci není požadavek na tepelný odpor. Vzhledem ke shodnému klima v prostorech zde nemá opodstatnění ani parozábrana. Ta se používá vždy tam, kde hrozí kondenzace v konstrukci a to jsou vnější stěny a stropy, na jejichž stranách jsou rozdílné teploty a vlhkosti vzduchu.
Pro strop mezi obytnými prostory shodně vytápěnými jsou podstatně důležitější akustické vlastnosti. Betonové panely jako nosná konstrukce jsou zde díky své hmotnosti výhodou.
Požadavky na hlukovou izolaci udává ČSN 73 0532, zde se možná jedná o konstrukci stropu mezi místnostmi různých bytů, nebo je to v rámci bytu jednoho. Z hlediska útlumu hluku se rozlišuje vzduchová neprůzvučnost a ochrana proti kročejovému hluku.
Vzduchová neprůzvučnost je fyzikální veličina, která charakterizuje schopnost konstrukce utlumit hluk (zvukové vlny šířící se vzduchem), který vzniká v sousedním prostoru, v daném případě hlasy. Schopnost konstrukce zvukově izolovat je úměrná hmotnosti použitých materiálů, v případě konstrukcí dvojitých (s akustickým podhledem) jde o vzájemný poměr plošných hmotností, správné volbě šířky vzduchové mezery, materiálu pohlcovače apod.

ČSN 73 0532 stanovuje požadavek na stavební vzduchovou neprůzvučnost pro strop mezi byty R´W ≥ 52 dB a v rámci jednoho bytu 42 dB. Pro skladbu stropu lze hodnoty spočítat dle přesného popisu konstrukce stropu. Zvuková izolace se zvyšuje rovněž hmotností konstrukce – tedy například provedení plovoucí betonové desky. Přitížení stropu by však musel vyhodnotit statik.
Zároveň je nutno myslet na kročejovou izolaci – tedy novou podlahu koncipovat jako plovoucí. Požadavek pro kročejový hluk, který stanovuje výše zmíněná norma, je L´w < 68 dB. Jako účinná ochrana se zde uplatňují správně provedené plovoucí podlahy. Z hlediska akustiky jsou výhodnější betonové plovoucí desky. Nahradit je lze suchou montáží podlahových desek (SDK, Cetris, OSB apod.). Pod nimi musí být vlastní kročejová izolace (tuhá deska z MV), která je položena na vhodně upravené podloží, tedy horní líc panelu. Z hlediska kročejového hluku není výhodné pokládat podlahu z palubek na rošt, kterým se přenáší vibrace do panelu. Vždy je nutno mít plovoucí desku oddělenou od stěn. Takže třeba – stávající beton, kročejová izolace Rockwool 3 cm, plovoucí betonová deska se sítí Kari 6 cm, palubky. Detaily i údaje o Rw a Lw najdete na webových stránkách výrobců – např. Rockwool, Ursa, Rigips, Knauf – řeší tam akustiku a jsou tam většinou v pdf i ke stažení různé skladby a detaily.
To platí i o podhledu (vzorová řešení na stránkách výrobců) – ten zvukovou izolaci (vzduchovou neprůzvučnost) může podstatně vylepšit. Podhledem se vytvoří akusticky dvojitá konstrukce. Při návrhu akusticky dvojité konstrukce závisí jednak na fyzikálních vlastnostech obou konstrukcí (v tomto případě stávajícího stropu a nového podhledu - výhodnější jsou ale sádrokartonové desky) a rovněž na šířce vzduchové mezery mezi nimi. Do mezery je pak samozřejmě vložen pohlcovač, obvykle minerální vata v tloušťce kolem 4 -6 cm, pozor, není totožné s tloušťkou vzduchové mezery. Tato vata se používá v deskách (nutno použít desky k tomu určené), musí být polohově dobře umístěná a stabilizovaná.

K zateplení podkroví - plánujete provedení zateplení mezi krokve se zvýšenou tloušťkou tepelné izolace směrem dovnitř. Jedná se o klasické řešení. Variantou je přidávat izolaci nad krokve (nadkrokevní izolace střešního pláště).
Pokud jde o skladbu - nebude se patrně jednat o difúzně otevřenou konstrukci a proto je potřeba zajistit optimální provedení parozábrany. Zde platí několik zásad. Fólie zajišťující parotěsnost (i vzduchotěsnost) musí být umístěna co nejblíže vnitřnímu líci konstrukce. Aby byla skladba bezpečná z hlediska kondenzace uvnitř střešního pláště, je potřeba dodržet poměr tepelného odporu skladby před parozábranou k celkovému tepelnému odporu cca 1:4.
Parozábranu je vhodné umístit tak, aby byly podložené spoje. Pak lze poměrně dobře slepit přesahy. Rovněž je nutné plánovat vedení instalací tak, aby skrze parozábranu neprostupovaly, jedná se pak o místo častých poruch.
Tloušťka tepelné izolace vychází z normových požadavků - závazné normy ČSN 73 0540-2 – Tepelná ochrana budov (10/2011). Tato základní tepelně technická norma stanovuje trojí hodnoty U (součinitel prostupu tepla, jednotkou je W/m2.K) pro jednotlivé ohraničující konstrukce domu (nebo mezi prostory s rozdílnou teplotou). Jsou to hodnoty požadované, doporučené a doporučené pro nízkoenergetickou výstavbu.

Pro součinitel prostupu tepla U platí, že čím nižší jeho hodnota je, tím lepší tepelně izolační vlastnosti konstrukce má.
Například - požadovaná minimální hodnota součinitele prostupu tepla U (W/m2.K) je pro střechu se skonem do 45° 0,24 (W/m2.K). Hodnota doporučená je 0,16 (W/m2.K). Pro nízkoenergetický standard je pak potřeba splnit hodnotu součinitele prostupu tepla „U“ dokonce 0,15 až 0,10 (W/m2.K).
Pro splnění doporučené hodnoty je potřeba počítat s celkem 32 až 36 cm tepelné izolace například na bázi minerální vaty. Mezi krokve se vejde zpravidla na výšku krokví, tedy většinou 16 cm. Skladbu bych doporučil pokračovat tak, aby se přidal pod krokve druhý příčný rošt pro dalších cca 12 cm izolace, Pak vše zaklopit OSB deskou (slepit těsně spoje a použít těsnící pásky), pak levnější fóliovou parozábranu (značnou vzduchotěsnost mají již OSB desky) a pak vytvořit instalační dutinu mezi parozábranou a SDK deskou podhledu, která bude požárně vyhovovat. Tuto mezeru obvykle kolem 6 cm lze doporučit rovněž vyplnit tepelnou izolací na bázi MV.

Ing. J. Veselý, poradce, Energy Centre Č. Budějovice

Dobrý den:
Děkuji za Váš dotaz.