Dotaz: Dobrý den. Uvažuji o zesílení izolací střechy staršího domu a chtěl bych Vás požádat o návrh řešení. Dům je z roku 1981 a má uzavřenou sedlovou střechu, která není větrána tak, jak je to dnes asi běžné. Nevím, nakolik je tento fakt sám o sobě problém či nikoliv.
Dům má přízemí a patro, které je řešeno jako podkroví (zkosené strany
místností). Nad podkrovím není žádná půda, ale jen nepřístupný prostor
střechy s položenou izolací. Krytinou jsou azbestocementové šablony a pod
nimi je přibitá lepenka na podkladu z prken, která jsou přibitá na trámech.
Průřez trámů má být podle dokumentace 10 x 14 cm, ale naměřil jsem spíše 10
x 13 cm. Osová zdálenost trámů je 98 - 100 cm. Mezi trámy jsou vloženy pásy
izolace z nějaké tehdejší žluté skelné vaty, které jsou vloženy a zasponkovány v
pevnějším igelitu -jsou to dlouhé pásy, které jsou vloženy mezi krokve,
pokračují přes strop podkroví a zase se zanořují mezi krokve druhé strany
střechy. Tyto pásy jsou položeny vedle sebe a někde s mírným přesahem. V
žádném případě se nedá říci, že by igelitový "pytel" s izolací mohl současně
sloužit jako parozábrana, protože mezi pásy bývají mezery. Tloušťka této
izolace je cca 15 cm. Pod touto izolací jsou již palubky, které slouží jako
strop místností. Při kontrole střechy jsem zjistil, že tam, kde vzduch má
ztížený přístup, tj.mezi krokvemi, je dřevěná konstrukce po odkrytí izolace
naprosto k nerozeznání od nového dřeva, ale v prostoru střechy jako takové
jsou trámy i prkenné podbití pod lepenkou tmavší (ale ne shnilé)asi díky
působení kondenzace vlhkosti, která na povrchu prken a trámů byla vidět.
Místy byla zkondenzovaná voda ve formě loužiček i na igelitu izolace.
Vím, že takových dotazů a proseb dostáváte asi spoustu, ale pokud cítíte, že odpověď by byla příliš rozsáhlá a časově náročná, tak mne zkuste alespoň trošku nasměrovat. Velice Vám děkuji... Michal Pirkl
Stávající skladba střešního pláště neobsahovala parozábranu. Tím docházelo k prostupu většího množství vodní páry z interiéru do konstrukce a ke kondenzaci docházelo u chladných trámů a na spodním líci prkenného záklopu. Kondenzát stékal na igelit.
Nyní po odkrytí palubek je dobrá příležitost pro kontrolu stavu dřeva. Je potřeba vše zevrubně prohlédnout, v případě pochyb přizvat specialistu na biotické napadení dřeva a jeho ochranu. Dobře bude ošetřit přístupné dřevo chemickými prostředky.
Stávající izolaci s igelitem doporučuji vyjmout a mezi krokve vložit izolaci novou na bázi minerální nebo kamenné vlny (Orsil, Rockwool, Ursa)a to v tloušťce na výšku krokví, tedy minimálně 12 cm, případně 14 cm. Na spodní líc krokví lze provést další rošt, případně dvojitý, který by byl přizpůsoben na tloušťku a rozměry stávající izolace. Jedná se sice patrně o skelnou vatu, ale snad by byla škoda ji vyhodit. Tím by se mělo získat dalších cca 12 až 14 cm tepelné izolace v ploše pod krokvemi. Nyní by následovala parotěsná fólie - skladba musí mít kvalitně provedenou parozábranu a její umístění je dobře řešit s ohledem na vedení instalací. Rozhodně není správné vést například kabely elektrické instalace a umísťovat krabice skrz parozábranu (zafoukávání studeného vzduchu, plísně, kondenzace).
Proto se velmi osvědčuje systém instalační dutiny, která je vytvořena mezi parozábranou a SDK obkladem. Tam jsou umístěny rozvody a svítidla, parozábrana pak je neporušena. Parozábranu je potřeba vložit do konstrukce co nejblíže spodnímu líci. Jako parozábrany se používají fólie s vysokým difúzním odporem (sd > 100 až 150). Prodávají je stavebniny, nebo je lépe vhodný typ pořídit přímo od technického zástupce výrobce těchto fólii (Nicofol, Jutafol, Isocell apod.). Rozhodně nezaměnit s difúzními podstřešními foliemi! Dále je potřeba k folii pořídit vhodný spojovací materiál (těsné pásky na přelepení spojů, pásky na přilepení k okolním konstrukcím apod. Nejlépe tedy pořídit od výrobce fólie a při pokládání se řídit jeho technickým předpisem pro provádění. Parozábrana totiž musí být opravdu 100% neprodyšná a minimálně perforovaná (co nejméně sponek, vrutů apod.).
Parozábranu by tedy bylo dobré umístit na spodní rošt, který je doporučeno upravit tak, aby parozábrana měla podložené spoje hranolem nebo prknem (dle šířky fólie, pak se dobře slepí). Dále směrem dovnitř přijde další rošt – nyní již jen 4 až 6 cm podle potřebné tloušťky na instalace + SDK obklad nebo palubky. Tento prostor se pak rovněž vyplní tepelnou izolací, čímž se dostaneme na celkových cca 30 cm.
Pokud jde o tloušťku tepelné izolace – nově navržená skladba by měla odpovídat současným požadavkům, ale i z hlediska budoucích cen energií by bylo škoda neprovést to nyní co nejlépe. Návrh tloušťky tepelné izolace vychází z požadavků současné platné ČSN 73 0540-2. Tato norma stanovuje požadované a doporučené hodnoty U (součinitel prostupu tepla, jednotkou je W/m2.K) pro jednotlivé ohraničující konstrukce domu. Pro součinitel prostupu tepla U platí, že čím nižší jeho hodnota je, tím lepší tepelně izolační vlastnosti konstrukce má (na rozdíl od dříve užívané hodnoty R - tepelný odpor). Pro zateplení podkroví (střecha šikmá do 45°) je minimální požadovaná hodnota U 0,25 (W/m2.K) a doporučená hodnota součinitele prostupu tepla U je 0,16 (W/m2.K). Vzhledem k další životnosti domu a střechy se rozhodně doporučuje jít alespoň na hodnotu doporučenou. Například nízkoenergetické nebo pasivní domy dosahují U od 0,15 až 0,10 (W/m2.K).
Konkrétně – tloušťka tepelné izolace podkroví 30 cm je dostačující pro dosažení doporučení dle ČSN. Tloušťky izolace kolem 30 cm se velmi osvědčují i proti letnímu přehřívání podkroví. Pokud jde o krytinu ze šablon – pojistnou izolaci zde tvoří asfaltová lepenka, řešení není příliš dobré. Bude vhodné, až se bude realizovat nová krytina, osadit novou pojistnou difúzní fólii na bednění, kontralať (pro vytvoření větrané mezery) a pak novou krytinu na latě.
Dobrý den pane Pirkle,
děkuji za Váš dotaz a omlouvám opožděnou odpověď z důvodu velkého zájmu o naše poradenství.