Blahočet patří bezesporu mezi teplomilné rostliny, které působí velmi exoticky. Svým vzhledem připomíná pravěké rostliny. Jméno Araucaria získala po domorodých indiánech. Vyskytují se v tropickém pásu jižní polokoule, kde dorůstá 30 m, vyjímečně i 60 m. V našich podmínkách dorůstá maximálně výšky 10 m. Výška rostliny v 10 letech je přibližně 1,5 m. Hodí se pro pěstování v teplých, chráněných oblastech. Roste kuželovitě. Tvoří tlusté, kopinaté jehlice s ostrou špičkou, které jsou na větvích uspořádané spirálovitě. Celá větev působí velmi dekorativně. Kulovité šišky rostou vzpřímeně postavené a dozrávají až 3 roky, poté se rozpadají.
Rostlina je citlivá na mráz. Zejména mladé rostliny obvykle vyselektuje mráz.
| Původ: | Austrálie, Jižní Amerika |
| Druh: | stálezelený jehličnan |
| Výška: | 5000 - 10000 cm |
| Náročnost pěstování: | Rostlina je náročnější na pěstování. Je vyloženě choulostivá a těžko udržitelná rostlina. |
| Použití: | Hodí se jako solitéra. |
| Trvanlivost: | Při správné péči je to vytrvalá rostlina. |
| Odolnost: | nemrazuvzdorná |
| Vlhkomilnost: | normální |
| Substrát: | hlinitá půda |
| Náročnost na pěstování: | středně |
| Stanoviště: | Pro pěstování je nutné slunné stanoviště. |
| Hnojení: | Pravidelné hnojení rostlině svědčí. |
| Množení: | Množení je možné výsevem. |
| Zemina: | Vhodná je vlhčí, dobře propustná půda, mírně kyselá. |
| Problémy: | Na příliš stinném místě a ve znečištěném prostředí rostlina ztrácí spodní větve. |
Blahočet ztepilý, kterému se říká také aurakárie, je dávnověkým endemitem. V přírodě se dnes vyskytuje pouze na omezeném území. Mladé stromky vypadají dokonce jako naprosto dokonalé stromky vánoční. A skutečně tak může v našich podmínkách blahočet ztepilý sloužit, ovšem pouze v interiéru a pouze tento druh blahočetu. Jiné již ne.
Blahočet je podivnost, která ohromí. Má za sebou dlouhou historii, pojí se s ním řada legend. A přitom můžete tuto exotickou krásku z jižní polokoule klidně pěstovat doma.
Ať již vzrostlí jehličnatí jedinci v zahradách a parcích, tak konifery, čili jehličnany zakrslé, nemusí přežít zimu ve zdraví. A lámání větví pod těžkým sněhem a ledem je vlastně to nejmenší, co se jim může stát. Často zahrádkář na jaře usoudí, že konkrétní stromek v zimě zmrzl, je to však omyl. Nezmrzl, nýbrž uschnul. Vůči silným mrazům jsou jehličnany geneticky vybavené, ale vůči suchu jen částečně. A pokud v zimě pravidelně nepadá sníh a netaje, z promrzlé půdy ani nemohou svými mělce uloženými kořeny vodu získávat. Když pak přijde obleva a nemá co roztát, je nezbytné zalévat.
