Rostlina se pěstovala již ve starém Římě a Řecku. Lebeda zahradní není na našich zahradách příliš rozšířena, možná pro její příbuznost se známým plevelem a je to bohužel škoda. Listy jsou bohaté na vitamín C. V kuchyni lze listy použít stejně jako špenát. Mají však mnohem větší výživovou hodnotu, protože obsahují méně kyseliny šťavelové. Jejich chuť je velmi jemná.
Lze ji konzumovat i za syrova jako součást zeleninových salátů. Hodí se do polévek, omáček, lze ji připravovat i na sladko. Nasekané listy lze použít na dochucení pečeného nebo grilovaného masa.
Je to jednoletá rostlina tvořící rovný, větvený stonek, který může dorůst až 2 m. Střídavé listy mohou být různě tvarované, obvykle mají však trojúhelníkový tvar. Jsou celokrajné s mírně ozubeným okrajem. Mohou být světle zelené nebo červenofialové. Mladé listy jsou pokryté drobnými chloupky tzv. trichomy, listy vypadají jako by byly pomoučené. Od července do září se objevují květy, které jsou bohatě větvené a mají zelenou barvu. Plodem je křídlatá nažka. Dá se říci, že lebedu z našich zahrad vytlačil špenát. Jeho nevýhodou je však časté vybíhání do květu v létě. Na zahradě lebeda velmi často zplaňuje. Pěstují se sytě zelené formy, s červenými listy a vzácněji i světle nažloutle zelená forma. U červené formy zbarvení způsobuje anokyan. Při vaření se však vyluhuje do vody a uvařené listy jsou zelené.
Sklízíme celou rostlinu nebo postupně největší listy. Sklízíme od dubna do října podle doby výsevu. Skladovat lze listy chlazením krátkodobě nebo dlouhodobě zmrazit. Pokud výsev zahájíme časně zjara, doporučuje se rostlinu ve vegetačním období zklidovat a vysít semana nová. Již 2 měsíce po výsevu lze zahájit první sklizeň. Starší rostlina tvoří již menší listy a kvetoucí dokonce prodokuje listy hořké, které nejsou poživatelné.
Pokud chceme v letních měsících zabránit vybíhání rostliny do květu, doporučuje se pravidelná, vydatná zálivka a seříznutí rostliny na 30 cm její výšky. Toto seříznutí vede k rozvětvení a tvorbě mladých, chutných listů.