Borůvka chocholičnatá, Kanadská borůvka | Vaccinium corymbosum

7

Borůvky jsou oblíbené pro svoje výtečné plody. Jejich pěstování není náročné, je však třeba jim věnovat určitou péči. Vyžadují především kyselou půdu a bohatou zálivku. Zahradní půdy bývají především vápnité, což borůvkám nesvědčí. I když při výsadbě použijeme rašelinu, je třeba kyselou zem každoročně doplňovat. Protože jsou borůvky citlivé na chlór a vápník, jak už jsme zmínili, je třeba jim dopřát kyselou půdu. Není však příliš vhodná slatinná rašelina, která má právě vyšší obsah vápníku. Ideální je vrchovištní neboli přechodová rašelina nebo lesní hrabanka apod.

Rostlina plodí na všech výhonech, má však sklon k tomu, že se bohatou úrodou vyčerpá tak, že jí již nezbyde síla tvořit listy a další výhony. To je také jedním z důvodů, že roste velmi pomalu. Pokud má rostlina tvořit nové výhony, je třeba jí v prvních dvou letech odstraňovat všechna poupata.

Na rozdíl do obyčejné borůvky tvoří keř až 200 cm vysoký a má mnohem větší plody, které mají světlejší barvu a jemné ojínění. Obyčejná borůvka nese plody černé a barvící. Plody kanadské borůvky jsou mimořádně chutné a sladké. Plody jsou uspořádány v hroznech po 6 - 13 bobulích. Květy rozkvétají a plody plodí postupně - od shora dolů a jednotlivé hrozny odspoda nahoru. Sklízet chutné plody je tak možné postupně v několika etapách. Z jednoho keře je tak možné sklidit od 2 do 6 kg, ale existují i 10 kg sklizně. I po sklizni v zahradě udělají parádu. S příchodem podzimu se drobné vejčité listy rozzráří nejrůznějšími odstíny oranžové a červené barvy.

Nezáleží na tom, zda rostlinu pěstujeme na slunci nebo v polostínu, alfou a omegou je vždy správná půda a dostatečná zálivka. Zatímco na slunci jsou plody aromatičtější a obsahují více cukrů, v polostínu dozrávají o týden později.

Je dobré vědět, že i když jsou některé druhy samoopylovač, rostliny opylené cizím opylovačem mají chutnější a kvalitnější plody. Je však nutné vysazovat 2 - 3 kultivary kvetoucí ve stejnou dobu.