Štěrbák neboli endivie pochází z planého druhu čekanky Cichorum pumilum. I když vzhledem připomíná spíše hlávkový salát, je příbuzný čekance k rychlení. Rostlina byla oblíbená již stařími Řeky a Římany, kteří ji konzumovali za syrova nebo nakládanou. U nás se příliš nepěstuje, i když si začíná pomalu získávat své příznivce. Je totiž výbornou alternativou hlávkového salátu a sklízí se až do zimy. Největší oblibě se těší v západní Evropě. Konzumuje se především v syrovém stavu, přidává se do salátů s polníčkem, římským nebo listovým salátem.
Dále je možné jej použít do polévek, pyré, nákypů či jako příloha. Abychom snížili hořkost štěrbáku, listy namočíme na několik minut do vlažné vody. Endivie je bohatá na vitamín A, B, a C. Z minerálních látek na mangan, draslík, sodík, fosfor, dále na vlákninu a kyselinu listovou. Obsahuje velmi málo kalorií a naopak velké množství vody. Doporučuje se proto při redukčních dietách. Pomáhá snižovat krevní tlak, povbuzuje činnost sleziny a vylučování žluče. Tím přispívá k očistě jater. Hořkou příchuť způsobuje přítomnost intybinu, který má léčivé účinky. Příznivě ovlivňuje nervovou soustavu, látkovou výměnu a funkci trávicích orgánů.
Endivie netvoří hlávky, ale růžici tvořenou z listů, které jsou bohaté na hořčin. Proto se již ve středověku naučili rostlinu bělit. Listová růžice s částečně zavinutým srdéčkem existuje v nejrůznějších odstínech zelené. Červené druhy neexistují. Dá se jednoduše říci, že je to hlávkový salát bez hlávky. Listy jsou silně zkadeřené až mechovité. Květní stonek je bohatě rozvětvený, vysoký až 130 cm. Květenství je složeno úborem z květů modré až bělavé barvy. Endivie vybíhá do květu už v prvním roce po výsevu, zejména pokud je rostlina vystavena delší dobu teplotě okolo 5 st. C.
Pro zjemnění chuti listů se endívie bělí. A to tak, že se na záhoně srdéčka zakrývají nepropustnou nádobou např. květináčem nebo kyblíkem. Rostlina se zakrývá 2 - 3 týdny před sklizní. Zakryté listy pod nádobou zesvětlají, zkřehnou a ztratí přílišnou hořkost.
| Odrůdy: |
Letní endivie (var. crispum) - je také zvaná mechovitá endivie. Tvoří protáhlé listy, které mohou být tmavě nebo světle zelené. Jsou bohatě vykrajované a s kadeřavými okraji. Semena vyséváme od dubna do května, sklízíme pak od června do července. Letní endivii vytlačuje obliba salátu, jehož pěstování je nenáročné. Tento druh bělíme přímo na záhoně zakrytíme srdéčka zhruba 2 - 3 týdny před sklizní.
Zimní endivie (var. latifolium) - zvaná také eskariol tvoří široké čepele listů, které jsou celokrajné a okraje zvlněné. Listy mají tužší konzistenci. Tento druh je odolný vůči mrazu. Pokud rostlinu chráníme přikrytím, můžeme čerstvé listy skízet po celou zimu, kdy je o vlastní zeleninu nouze. Semena vyséváme od června do července. 2 - 3 týdny před sklizní rostlinu bělíme tak, že listy přímo na záhoně svážeme k sobě, aby bylo srdéčko zakryto. Bělení je možné také v pařeništi nebo ve sklepě, kdy rostlinu vyrýpneme ze země a zavěsíme ji kořeny nahoru, srdéčkem dolů. Rostlinu v této době nezalíváme. samobělící druh - kaděřavý - druh Diva |
| Původ: | Středozemí |
| Druh: | listová zelenina |
| Typ listu: | střední listy |
| Barva květu: | modrá |
| Výška: | 100 - 130 cm |
| Náročnost pěstování: | Rostlina je poměrná náročná na zásobení vodou a na kvalitní půdu. |
| Trvanlivost: | Pěstuje se jako jednoletá rostlina. |
| Odolnost: | mrazuvzdorná |
| Vlhkomilnost: | normální |
| Substrát: | půda bohatá na humus |
| Náročnost na pěstování: | středně |
| Stanoviště: | Pro pěstování se hodí světlé stanoviště. |
| Voda: | Pravidelná zálivka je nutností. Zamokřené půdy nesnáší. Při nedostatku vláhy rostliny vybíhají do květu a nejsou pak vhodné ke konzumaci |
| Hnojení: | Přímé hnojení chlévskou mrvou rostlině nesvědčí. |
| Množení: | Možno množit semeny. |
| Sadba: | Semena vyséváme na záhon od dubna. Je možný přímý výsev na venkovní stanoviště s následným vyjednocením nebo můžeme vysadit předpěstované sazenice, které se zasazují mělce, aby se srdéčko nezahrnulo zemí. Ideální je výsadba přímo v sadbovačích. Sazenice vysazujeme na vzdálenost 40 x 30 cm. Letní endivii vyséváme od dubna do května, zimní od června do července. |
| Zemina: | Vyžaduje hlubokou propustnou humózní půdu, dobře zásobenou živinami, nejlépe z kompostu. |
| Problémy: | Nedostatek zálivky způsobuje tuhé čepele vnějších listů. |
Vysít a vysázet zeleninu odděleně, každou na jiný záhon či jinou část záhonu a nebo ji střídat prostorově? A se kterou zeleninou si to vůbec můžeme dovolit? Proč se dnes tolik hovoří o smíšené kultuře, čili polykultuře? A jaké jsou její historické kořeny?
Každá rostlina vyžaduje od svého výsevu, tedy od vyklíčení semene, určitý počet dnů, aby vyrostla, dospěla a plodila. A jiné to není ani se zeleninou. Mnohá přitom snese i kratší den a chladné počasí, proto ji můžeme sklízet i později v zimě, přičemž rostliny dospějí do zámrazu. A jelikož se nám přes sezónu místo na užitkových záhonech postupně uvolňuje, určitě se vyplatí tento prostor znova zaplnit. Čím?
Sklizně okurek a rajčat v srpnu vrcholí, sklízíme již i papriky a lilky, pórek, květák, brokolici, cukety, vlastně většinu v květnu vysazované zeleniny. Co ale můžeme ještě v srpnu dokonce i vysít na uvolněné záhony?
