I když v naší republice není její pěstování příliš rozšířené (najdeme ji spíše na zahradách), ve světě patří po fazolu o druhou nejžádanější luskovinu. Tvoří 50 - 60 cm vysoký, vzpřímený, jemně hranatý stonek vyrůstající s bohatě větveného kořenového systému. Listy jsou zpeřené, vejčité s pilovitým okrajem. Celá rostlina je pokryta jemnými chloupky. Kvete bílými, červenofialovými nebo modročervenými květy, které rostou z paždí listů. Po odkvětu se objevují lusky, které jsou měchýřkovitě nafuklé. Obvykle obsahují 1 - 2 kulatá semena, zřídka 3 - 4 semena, která jsou jemně hrbolatá. Pro semena je charakteristický vyčnívající kořínek. V závislosti na barvě květu se tvoří barva semen. Zatímco bělokvěté druhy mají semena světlá, barevné druhy tvoří semena hnědé nebo černé barvy. K potravinářským účelům se hodí světlá semena, tmavá semena se používají do krmných směsí.
Semena jsou bohatá na bílkoviny, které obsahují až 30% a vitamíny. Na rozdíl od ostatních luštěnin se těžko rozváří, tak je nutné před jejich úpravou namočení na několik hodin do vody. Používají se jak vařená, tak pražená do polévek nebo jako příloha k masu či do nejrůznějších salátů a pomazánek. Nejznámější pomazánkou vyrobenou z cizrny je hummus. Jde o rozmačkanou uvařenou cizrnu smíchanou se sezamovou pastou, olivovým olejem, solí, česnekem a citrónovou šťávou. Hummus je oblíbenou pochoutkou především v oblastech Středního Východu. Už si však našel své příznivce po celém světe. Semena se používají rozemletá na mouku a k přípravě kaší. Nať se zkrmuje.
Vegetační období je zhruba 100 dní. Během vegetace je nutná pravidelná okopávka a odplevelení. Sklizeň začíná v době, kdy je většina lusků žloutne a hnědne.
| Původ: | Blízký Východ, Indie |
| Druh: | lusková zelenina |
| Typ listu: | vejčité |
| Barva listu: | zelené |
| Barva květu: | bílá, fialová, červená |
| Kvete: | Kvete od května do července. |
| Výška: | 50 - 60 cm |
| Náročnost pěstování: | Rostlina není příliš náročná na pěstování. |
| Trvanlivost: | Je to jednoletá rostlina. |
| Odolnost: | nemrazuvzdorná |
| Vlhkomilnost: | normální |
| Substrát: | normální zahradní ze |
| Náročnost na pěstování: | bez nároků |
| Doba květů: | květen, červen, červenec |
| Stanoviště: | Pro pěstování je ideální teplé stanoviště. |
| Voda: | Rostlina je velmi dobře odolná vůči suchu. |
| Množení: | Množí se semeny. |
| Sadba: | Cizrnu sejeme časně zjara od března do začátku dubna, protože semena potřebují ke klíčení hodně vláhy. Právě zjara je v půdě vody dost. Semena sejeme buď do řádků vzdálených 30 – 50 cm a po vzklíčení rostliny jednotíme na vzdálenost 10 cm nebo do hnízd po dvou až třech semenech ve sponu 30 x 10 cm nebo 45 x 15 cm. |
| Zemina: | Rostlina není nikterak náročná na půdu, nejlépe se jí však daří v hlinité, písčitohlinité a písčité půdě s dostatkem vápníku. |
To je furt řečí, jak by to bez včel nešlo. Nejenže si tihle bzučící kapři – včela je hospodářské zvíře chované pro užitek – často přivlastňují zásluhy práce tisíců druhů dalších hmyzích opylovačů. Ale díky jejich bezbřehé popularitě se skoro úplně zapomnělo na „druhé nejvýznamnější“ organismy planety. Žížaly. Tedy vlastně první.
Naklíčené klíčky jsou nejen v zimě pestrou zásobou vitamínů, přitom jde o jednu z nejjednodušších věcí, jakou vůbec můžeme udělat. A klíčky nemusíme kupovat.
Ohledně nás Čechů a zahrádkaření panují mýty, které mají zřejmě kořeny v takzvané železné oponě. Navíc jsme malý národ, který se musí stále přesvědčovat, jak je v něčem výjimečný. Předně je ale třeba říci: „Díky Bohu, že u nás lidé zahrádkaří.“ Je to jedna z bohulibých činností, která utužuje tělo i ducha, uklidňuje mysl a je výbornou prevencí například před násilnými činy.
