Existuje na 50 druhů lýkovců rostoucí po celé Evropě a Asii. Zahrnuje jak opadavé, tak stálezelené keře. Pro lýkovce jsou typické drobné, trubkovité květy složené ze čtyřech cípů, které obvykle voní. Mají růžovou barvu, objevují se však druhy se žlutými květy. Kvete od května do června. Po odkvětu rostlina tvoří plody - červené bobule. Obvykle rostlina dorůstá výšky okolo 50 cm a roste jako řídce větvený keř. Listy josu podle druhu oválné, zašpičatělé nebo podlouhlé. Mohou nést šedozelenou, světle zelenou nebo tmavě zelenou barvu.
Lýkovce jsou poměrně náročné na pěstování. Druhy s neopadavými listy žádají na zimu přikrytí kořenů.
| Odrůdy: |
D. alpina (lýkovec alpský) - dorůstá výšky okolo 50 cm. Tento řídce větvený keř nese šedozelené listy. Bílé květy voní. Hodí se do skalek. Vyžaduje slunné stanoviště a spíše vápenatou půdu.
D. giraldii (lýkovec Giraldův) - dorůstá výšky okolo 50 cm. Listy jsou tmavě zelené. Od května do června kvete žlutými květy. Vyžaduje světlý polostín. D. mezereum (lýkovec jedovatý) - dorůstá výšky až 150 cm. Listy jsou světle zelené. Květy se objevují ještě před listy a mají růžovou barvu. Po odkvětu tvoří rostlina plody - červené bobule. Daří se jí ve světlém polostínu. D. x burkwoodi (lýkovec Burkwoodův) - světle zelené listy mají oválný tvar. Od května do června kvete bílorůžovými květy, které voní. Rostlině se daří v polostínu ve vlhčí, kyselé půdě. D. cneorum (lýkovec vonný) - poloopadavý druh dorůstající okolo 30 cm. Kvete karmínově růžovými květy. D. odora Aureomarginata - stálezelený druh dorlůstající až 150 cm. Nese světle zelené kopinaté listy a od března purpurové květy. |
| Původ: | Evropa, Asie, Kavkaz |
| Druh: | opadavý i stálezelený keř |
| Typ listu: | vejčité, kopinaté |
| Barva květu: | růžová, žlutá |
| Kvete: | Kvete podle druhu od března do června. |
| Jedovatost: | Rostlina je jedovatá, zejména plody jsou prudce jedovaté. |
| Výška: | 50 - 150 cm |
| Vůně: | Květy voní. |
| Náročnost pěstování: | Rostlina je poměrně náročná na pěstování. |
| Použití: | Hodí se jako solitéra nebo do skupin ve skalkách. |
| Tvarování / řez: | Na jaře se odstraňují nežádoucí výhony. |
| Trvanlivost: | Je to vytrvalá rostlina. |
| Odolnost: | žádá zimní přikrytí |
| Vlhkomilnost: | normální |
| Substrát: | půda bohatá na humus |
| Náročnost na pěstování: | středně |
| Doba květů: | březen, duben, květen, červen |
| Stanoviště: | Podle druhu se rostlině daří na slunném nebo polostinném stanovišti. |
| Množení: | Množíme v létě řízkováním pod sklem. Druh D. mezereum možno množit výsevem. |
| Přesazování: | Rostlina nesnáší přesazování. |
| Zemina: | Některým druhům se daří ve vápenité půdě, jiným v kyselé a vlhčí půdě. |
Na konci zimy patří lýkovce mezi první kvetoucí otužilce. Tyto keříky přitom rostou i v naší přírodě, ale pouze v počtu dvou druhů. A dlužno dodat, že jsou všechny lýkovce nebezpečně jedovaté. Obzvláště dětem hrozí velké nebezpečí v podobě lákavých červených bobulí.
Je docela logické, že se s rostlinnými otravami setkáme u býložravých hospodářských zvířat. A asi by z logiky věci každý očekával, že jsou takové otravy časté, jenže tomu tak paradoxně není. Jde spíše o okrajové, výjimečné záležitosti. A často ani nejde o jedy, nýbrž problémy způsobuje třeba zapařená či jinak nekvalitní píce. Více nebezpečí číhá především na domácí mazlíčky, hlavně psy a kočky, ale i různé ještěrky, papoušky a další druhy chovatelsky oblíbeného zvířectva. Vždyť jsou to masožravci, řeknete o psech a kočkách, jenže oni rádi kousnou i do něčeho rostlinného původu. A pozřou to. Jaké rostliny jsou pro naše domácí mazlíčky nejrizikovější?
Aby dospělý člověk pojídal plody rostlin, které nezná, lze jen těžko předpokládat. To jedině snad, že by umíral hlady a nebo se doslova „zbláznil“. Ovšem malé děti jsou nenechavé, zvědavé a často nevnímají možná rizika. A některé plody rostlin je velice lákají, byť jsou jedovaté, tedy nebezpečné. Na které rostliny si dát pozor, před kterými musíme své potomky ochránit a informovat je o hrozícím nebezpečí?
