Pokojová rostlina známá svými širokými listy s barevným vzorem, která zdobí nejen byty, ale i kanceláře a další interiéry. Přestože pochází z deštných pralesů, své jméno dostala po vrchním zahradníkovi vídeňské botanické zahrady J. Deiffenbachovi.
Z tlustého vzpřímeného stonku vyrůstají nápadně velké listy se silnými řapíky. Rostlina poměrně rychle dosáhne výšky před 150 centimetrů, ale ve spodní části se pak často vyholuje. Pokud nám již nevyhovuje vzhled diefenbachie, seřízneme ji asi 10 cm nad zemí a z pahýlu kmínku brzy vyraší nová, pěknější rostlina. Z odříznutého vrcholu snadno vypěstujeme další rostlinu.
Protože buňky difenbachie obsahují krystalky šťavelanu vápenatého, je celá rostlina jedovatá. Kdyby se list rozžvýkal, šťavelan by způsobil pálení, otok a dokonce i smrt.
| Odrůdy: | Obecně se rozlišují podle velikosti listů, barev a skvrn. Nejčastěji se pěstuje Difenbachie skvrnitá (D. picta maculata) s krémově bíle panašovanými listy. D. seguine ‚Exotica‘ má skvrny různě rozházené, D. picta Rudolph Roehrs , D. Marianne nebo D. bowmannii ‚Camilla‘ mají většinu plochy listů bílou nebo světle zelenou, řapíky a okraje pak tmavozelené. D. amoena má listy až 45 cm velké a kultivar ‚Tropic Snow‘ má výraznou barvu – tmavozelenou a bíle pruhovanou. D. bausel má žlutozelený listy a D. oerstedii má celý list zelený, jen střední žebro je bílé. |
| Původ: | z deštných pralesů jižní Ameriky. |
| Typ listu: | velké listy |
| Barva listu: | zelené |
| Barva květu: | žlutá |
| Jedovatost: | ano |
| Světlo: | Vyžaduje světlé stanoviště, ale nesmíme ji vystavit přímému slunci, protože by se vytratila kresba listů |
| Odolnost: | nemrazuvzdorná |
| Vlhkomilnost: | vlhko |
| Substrát: | rašelina |
| Náročnost na pěstování: | středně |
| Světlo: | Vyžaduje světlé stanoviště, ale nesmíme ji vystavit přímému slunci, protože by se vytratila kresba listů |
| Teplota: | Teplotu má ráda pokojovou, nejlépe 18 až 20 °C, která nesmí klesnout pod 15 °C a stoupnout nad 32 °C. |
| Voda: | Zálivka by měla být hlavně v době vegetace (jaro, léto) častá a dostatečná, a to nejlépe měkkou odstátou nebo ještě lépe dešťovou vodou. V zimě ji omezíme. |
| Vlhkost: | Rostlina má ráda vyšší vlhkost a špatně snáší průvan. |
| Hnojení: | V době vegetace 1 krát za 14 dní. Používáme tekuté hnojivo pro pokojové květiny. |
| Množení: | Difenbachii množíme vrcholovými nebo kmenovými řízky s pupeny výhonů, které necháme zakořenit při vyšší teplotě ve vlhké zemině s použitím stimulátoru nebo i jen ve vodě. Některé odrůdy odnožují, lze tedy oddělit odnož a zasadit do samostatné nádoby. |
| Letnění: | Pěstujeme nejlépe jako solitéru nebo jako dominantní rostlinu ve skupinách. |
| Škůdci: | Nejčastěji se setkáme s mšicemi, sviluškami nebo třásněnkami. |
Pěstovat diefenbachií není vůbec bezpečné. Pokud máte doma malé děti a napadne je třeba olizovat listy, čeká vás neprodlený závod do nemocnice. Nebezpečné jsou však tyto pokojové rostliny i pro domácí živočichy, naopak však disponují schopností vázat na sebe škodliviny z ovzduší vašeho bytu. Diefenbachie = rozporné a nebezpečné romantičky krásného vzhledu.
Nejen do ložnic, ale i dětských pokojů a pokojů hostinských jsou především nevhodné rostliny aromatické, ale i jiné. Především ty, které mohou zhoršit náš zdravotní stav.
Jak upravit zahradu, aby se zde cítil dobře pes či kočka, ale i my sami a především naše výpěstky?
