Tento řídce větvený keř pochází z Japonska. Dorůstá obvykle 2 - 3 m. Jsou pro něj typické eliptické listy, které jsou z obou stran zúžené. Okraj je jemně pilovitý. V době vegetace mají zelenou barvu, na podzim se zbarvují do oranžové a červené. V tomto období je snad dřevina nejpůvabnější. Od května po vyrašení listů se objevují zvonkovité, převisající květy. Jsou bílé, přičemž jejich lem je narůžovélý. Větve rostoucí v přeslenech jsou červeně zbarvené.
| Původ: | Japonsko |
| Druh: | opadavá dřevina |
| Typ listu: | střední listy, kopinaté |
| Barva listu: | zelené |
| Barva květu: | bílá, růžová |
| Kvete: | Kvete v květnu. |
| Výška: | 200 - 300 cm |
| Náročnost pěstování: | Rostlina není náročná na pěstování. |
| Tvarování / řez: | Řez není nutný. Po odkvětu pouze odstraňujeme nežádoucí výhony. |
| Trvanlivost: | Je to vytrvalá rostlina. |
| Odolnost: | mrazuvzdorná |
| Vlhkomilnost: | normální |
| Substrát: | kyselá půda |
| Náročnost na pěstování: | bez nároků |
| Doba květů: | květen |
| Stanoviště: | Rostlině se dobře daří na slunci i v polostínu. Nejlépe se jí však daří v mírném stínu. |
| Množení: | Možno množit semeny, hřížením nebo v létě pod sklem řízkováním. |
| Zemina: | Pro pěstování je vhodná vlhčí půda s přídavkem rašeliny. Tam kde se daří azalkám a rododendronům se bude dařit i enkiantusu. |
| Problémy: | Ve vápnité půdě se rostlině nedaří a strádá. |
Na vřesovišti, společenství rostlin s minimálním úsilím o jejich údržbu, najdeme několik dominantních druhů. Především z čeledi Ericaceae – vřesovcovitých, Vacciniaceae – brusnicovitých a výjimečně Scrophulariaceae – krtičníkovitých.
