Pěstujeme fazole na lusky, semena, či pro okrasu
Fazole jsou nejen užitkovou, ale i okrasnou rostlinou. Jak je pěstovat a kdy se rozhodnout pro šťavnaté zelené lusky a kdy pro semena?
Fazol patří mezi jednoletou, teplomilnou, luskovou zeleninu. Pěstovat lze keříčkové či pnoucí, zeleninové (pěstované na lusk) nebo luštěninové (pěstované na semeno). Pro sklizeň se pěstují jak suchá semena, tak nezralé lusky. Pokud chceme rostlinu na lusky, k tomu účelu se hodí fazol zahradní, jehož lusky jsou lehce stravitelné a bohaté na bílkoviny, minerální soli, provitamín A. Lusky snižují hladinu cukrů v krvi, proto by měly být zařazeny do pravidelného jídelníčku diabetiku. Konzumují se po tepelné úpravě. Hodí se také k mražení a zavařování. Na semena se hodí druhy fazolu polního.
Tvoří popínavou lodyhu obvykle lysou zřídka obrvenou. Květenství fazolu je tvořeno dvou až šestikvětou korunou, jejíž barva je od bílé, fialové, růžové, žluté po červenou. Záleží na odrůdě rostliny. Zatímco pnoucí druhy kvetou po celé léto, keříčkové druhy krátce. Po opylení se z květu vytvoří plody zvané lusky. Podle druhu mohou mít různý tvar, délku i zbarvení. Nejčasteji se však objevují zelené a žluté lusky, k vidění jsou však i fialové. V době konzumní zralosti jsou lusky dužnaté. Řadí se do plodin třetí trati, tzn. že si plodiny obstarávají dusíkatou výživu tím, že do půdy poutají vzdušný kyslík pomocí hlízkových bakterií na svých kořenech. Třetí trať mí nízký obsah živin zejména dusíku. Hodí se zejména pro pěstování luskovin. Pro pěstování jiných druhů zeleniny je třeba půdu doplnit průmyslovými hnojivy nebo pohnojit kompostem a převést zpět na první trať.
Keříčkové fazole tvoří drobná semena, která mohou být bílé, žluté, hnědé či černé. Na rozdíl od popínavých druhů mají krátkou lodyhu zhruba 50 cm, zatímco popínavé druhy mohou být až 3 m dlouhé.
Po výsevu je důležité udržovat záhon bez plevelů. Po druhé okopávce nakopčíme půdu k řádkům nebo hnízdům, aby rostliny nepoléhaly. Poslední okopávku provádíme před začátkem květu. Pravidelně zaléváme přímo ke kořenům.
Zhruba 60 - 70 dní od výsevu začínáme sklízet lusky. Sklízíme je postupně, podle termínu jejich výsevu. Zralost plodu zjistíme tak, že lusk přelomíme. Lom by měl být hladký a sklovitý. Nezralé lusky jsou měkké a po sklizni rychle uvadají. Lusky, které jsou pružné a mají vyvinutá semena nebo lusky, jejichž lom není rovný (z obou stran je vláknitý) nejsou vhodná k mražení a zavařování.
Charakteristika rostliny
| Odrůdy: |
Keříčkové odrůdy dělíme na žluté a zelené lusky. Zelené lusky: Achim - lusky světle zelené barvy jsou až 13 cm dlouhé; Bona - tvoří rovné lusky, méně vzrostlý druh; Nelina - tmavě zelený lusk; Katka - délka lusku je až 16 cm; Žluté lusky: Aida Gold - mírně prohnuté lusky mají bílá zrna, listy jsou tmavě zelené; Luna - tvoří lusky až 13 cm dlouhé jemně zakřivené; Ema - světle žluté lusky jsou až 16 cm dlouhé; Popínavé odrůdy: Goldmarie - raný druh, tvoří žluté lusky; Pardola - poloraný druh se světle zelenými lusky až 18 cm dlouhými; Milka - lusk je tmavě fialový až 18 cm dlouhý; Jitka - tvoří zelené lusky jen 10 cm dlouhé; |
| Původ: | Jižní Amerika |
| Druh: | lusková zelenina |
| Typ listu: | střední listy, srdčité |
| Barva listu: | zelené |
| Barva květu: | bílá, růžová, fialová, červená, žlutá |
| Kvete: | Kvete od června do srpna. |
| Náročnost pěstování: | Rostlina je náročná na teplotu. |
| Trvanlivost: | Je to jednoletá rostlina. |
| Odolnost: | nemrazuvzdorná |
| Vlhkomilnost: | normální |
| Substrát: | písčito-hlinitá půda |
| Náročnost na pěstování: | středně |
| Doba květů: | červen, červenec, srpen |
Požadavky na pěstování
| Stanoviště: | Pro pěstování je vhodné slunné, dobře chráněné stanoviště. Nevhodné jsou větrné polohy a mrazové kotliny. |
| Teplota: | Jedná se o vyloženě teplomilnou rostlinu. Při nižších teplotách okolo 5 st. C se výrazně zpomaluje růst. Optimální teplota v době květu je 20 - 25 st. C. Během klíčení snese teploty 2 - 5 st. C. Pro růst je však minimum 10 st. C. |
| Voda: | Fazol je mělce kořenící rostlina, proto je poměrně náročná na zálivku. Zaléváme jen ke kořenům, protože jsou fazolky náchylné na houbové choroby. Zálivka by měla být pravidelná, půda by však neměla být přemokřená. |
| Hnojení: | Nesnáší hnojení hnojem. |
| Množení: | Množení je možné semeny. |
| Sadba: | Semena vyséváme v době, kdy teplota půdy neklesá pod 10 st. C, což znamená od poloviny května do poloviny června. Keříčkové druhy vyséváme po 3 - 4 semenech, pnoucí druhy po 5 semenech do jamek 3 - 5 cm hlubokých. Vzdálenost řádku by měla být 30 - 40 cm, v řádku 15 - 20 cm. Semena je možné vysévat do sponu 35 x 35 cm. Popínavé druhy sejeme na vzdálenost 60 - 80 cm. K růstu vyžadují oporu. |
| Zemina: | Vhodná je dobře propustná písčitohlinitá půda. Nevhodná je kyselá půda a půda těžká s vysokou hladinou spodní vody. |
| Problémy: | Hnědnutí listů a lusků způsobuje sluneční úpal. Rostlinu chráníme netkanou textilií. Při poškození mrazem rostliny špatně klíčí, žloutnou, poškozené rostlinné části zasychají. Před mrazem je chráníme netkanou textilií. |
| Škůdci: | Z škůdců fazol často napadá květilka všežravá,jejíž larvy požírají vegetační stvol a listy. Účinnou prevencí je moření osiva a nepěstování fazolu po bramborách a brukvovitých rostlinách. |
| Choroby: | Světle zelené, později hnědé skvrny na listech a luskách způsobuje antraknóza fazolu. Přenáší se osivem, proto je dobré semena mořit. |
Články na téma Fazol
Pnoucí, keříčkové nebo okrasné fazole?
Fazole mají nádherné květy, proto byly vyšlechtěné i okrasné kultivary, jinak si ale můžeme vybrat mezi fazolemi pnoucími a keříčkovými. Po kterých sáhnout a proč?
Mungo fazole, luštěnina prastaré Asie, semena vigny zlaté
Mungo fazole jdou s lidstvem bok po boku již od dob zrození zemědělství. Vedle osmi základních levantských neolitických plodin zdomácněly v Číně hned po rýži přibližně 3000 let před naším letopočtem spolu se sójou a azuki. Pochází však zřejmě z Indie a je dost pravděpodoné, že jsou využívány mnohem déle.
