Havorcie jsou jedny z nejhezčích sukulentů. Nesou název podle slavného botanika A. Hawortha, který byl vášnivým sběratelem sukulentů. Ve své domovině rostou na skalách mezi keři se snahou skrýt se před ostrým sluncem. Svým vzhledem některé druhy připomínají Aloe, proto jsou s ním také často zaměňovány. Existuje na 100 druhů této rostliny. Typické pro všechny havorcie jsou však tlusté dužnaté listy. Rostlina tvoří nízké keříky. Nejdekorativnější jsou druhy s bílými perličkovitými bradavičkami na dužnatých listech. Některé odrůdy nesou od jara do léta na dlouhých stoncích nenápadné květy.

Charakteristika rostliny

Odrůdy: H. fasciata - listy jsou na rubu zvlněné, nesou bílé bradavičky, které činí rostlinu velmi dekorativní. Horní strana listů je tmavě zelená.

H. glabrata - zašpičatělé listy jsou hustě pokrté bílými bradavičkami;

H. margaritifera - tvoří kulovitou růžici bradavičnatých listů;

H. attenuata - roste růžocovitě, nese na listech bílé bradavičky, které působí jako perličky;

H. cymbiformis - má krátké šedozelené listy, které spíše odstávají,;

H. tessellata a H. cuspidata mají na vrchních listech průsvitná okénka;

H. retusa - tvoří růžice trojhraných vejčitých listů, vrchní strana je jakoby průsvitná.
Původ: jižní Afrika
Druh: sukulent
Typ listu: malé listy, zubovité, řemenité
Kvete: Kvete od jara do léta.
Výška: 5 - 20 cm
Náročnost pěstování: Rostlina není náročná na pěstování.
Trvanlivost: Při správné péči je to dlouhodobá pokojová rostlina.
Světlo: Vyžaduje co nejvíce světla, ne však přímé slunce, které by rostlinu mohlo popálit.
Odolnost: nemrazuvzdorná
Vlhkomilnost: méně vody
Substrát: písčito-hlinitá půda
Náročnost na pěstování: bez nároků
Doba květů: duben, květen, červen, červenec, srpen

Požadavky na pěstování

Světlo: Vyžaduje co nejvíce světla, ne však přímé slunce, které by rostlinu mohlo popálit.
Teplota: Pokojová teplota je ideální. Havorcie s bradavičkami vyžadují od října do února období klidu při teplotě 12 º C. Rostliny s průsvitnými listy vyžadují klid od dubna do září. V tomto období rostlinu nehnojíme a téměř nezaléváme.Zima je období růstu!
Voda: V létě zaléváme mírně, v zimě spíše sporadicky.
Vlhkost: Rostliny nemají žádné nároky na vzdušnou vlhkost.
Hnojení: Hnojíme od jara jednou měsíčně hnojivem pro kaktusy, druhy s průsvitnými listy hnojíme 1x měsíčně v zimě, který je pro ně růstovým obdobím. V období klidu rostliny nehnojíme.
Množení: Množíme dělením postranních odnoží, které odstraňujeme ostrým nožem. Než je zasadíme do zeminy, necháme výhon zaschnout. Můžeme množit také semeny.
Přesazování: Přesazujeme jednou za 2 roky vždy zjara.
Zemina: kaktusová zemina
Letnění: Deštěm chráněný letní pobyt venku rostlina ocení.
Problémy: Hnědé suché skvrny na listech bývají předzvěstí nedostatečné zálivky.

Časté dotazy a problémy při pěstování

Jak často bych měl/a zalévat havortii?

Havortie potřebuje zalévání pouze jednou za 2-3 týdny, v zimě dokonce méně často. Je důležité nechat substrát mezi zaléváním vyschnout.

Kam umístit havortii v interiéru?

Havortie preferuje světlé místo, ale nesnáší přímé slunce. Ideální je umístit ji na východní nebo západní okno. V letních měsících ji můžete umístit i na balkon nebo terasu.

Jak často bych měl/a havortii přihnojovat?

Havortie nepotřebuje časté přihnojování. Stačí ji přihnojit jednou za měsíc v období růstu (jaro a léto) a v zimě nepřihnojovat vůbec.

Jak často bych měl/a havortii přesazovat?

Havortie nepotřebuje časté přesazování. Stačí ji přesadit jednou za 2-3 roky, když již rostlina vyrůstá z hrnce. Při přesazování je důležité použít substrát pro kaktusy a sukulenty.

Články na téma Havortie


Jedovaté pokojovky, které mazlíčkům nesvědčí. Co pěstovat místo nich?

Jedovaté pokojovky, které mazlíčkům nesvědčí. Co pěstovat místo nich?

Nejsou to hezké počty. Devět z deseti domácích mazlíčků, kteří se kdy otrávili, se k téhle nemilé životní události propracovali v bezpečí domova. A byť žebříček původců otrav domácích mazlíčků vede úklidová chemie a léky, každá jedna ze čtyřech z těchto otrav souvisela s pozřením rostlinstva. Okrasných pokojových rostlin, které sice nádherně zdobí, ale umí být i pořádně jedovaté.