Cesmíny jsou obvykle stálezelené keře nebo menší stromky. Většina druhů vytváří lesklé, kožovité listy s ostnitě zubovitým okrajem. Listy jsou jednoduše zelené nebo nesou žluté nebo bílé panašování, které činí rostlinu velice dekorativní. Květy jsou bílé nebo narůžovělé. Kromě barevných listů jsou však nejvíce atraktivní plody, které jsou většinou červené.Tyto plody vydrží na rostlině až do března následujícího roku, tedy pokud se nestanou potravou pro ptáky. Jinak jsou bobule pro člověka jedovaté. Větvičky s listy a bobulemi se hodí k řezu a do nejrůznějších květinových aranžmá zejména podzimních a zimních. V Anglii je tato rostlina dokonce symbolem Vánoc jako u nás jmelí. Většinou je to rostlina dvoudomá, tzn. že rostlina tvoří pouze samčí nebo samičí květy. Pokud chceme dosáhnout barevných bobulí, musíme vysadit ve společné skupině samčí a samičí rostlinu nebo zvolit samosprašný druh.
Pro správné pěstování vyžadují především chráněné stanoviště, zimní přikrytí zejména mladé rostliny a stanoviště bez zimního slunce. Jinak tato rostlina roste poměrně pomalu, takže vysokých výšek se dočkáme až u starších exemplářů.
| Odrůdy: |
I. aquifolium (cesmína obecná) – rostlina nese tuhé, trnité listy, které jsou celoročně zelené. Od května do června tvoří z paždí listů bílé nebo narůžovělé květy. Samičí rostliny tvoří červené korálkovité plody, které jsou velmi dekorativní. Na rostlině vydrží celou zimu a často skončí jako potrava pro ptactvo. Bobule jsou však pro člověka jedovaté. Kultivary: Alaska (zvlněné listy jsou smaragdově zelené, roste velmi pomalu a patří mezi odolnější druh), Albomarginata (listy mají úzký bílý okraj), Aureomarginata (listy mají žlutý lem), Argenteomarginata (zoubkaté listy jsou krémově bíle panašované), Ferox (listy mají ostnitý okraj i horní stranu), Ingramii (tmavě zelené listy mají zvlněný okraj), Silver Milkboy (pestré listy mají žluté skvrny), Silver Queen (střed listů je olivově zelený, okraje jsou žlutavě bílé);
I. x altaclarensis (cesmína altaclarenská) – tvoří vejčitě kopinaté listy tmavě zelené barvy, které mají zvlněný okraj. Plody jsou červené. I. crenata (cesmína vroubkovaná) – dorůstá výšky až do 2 m, tvoří hustý keř. Tmavozelené, lesklé listy jsou zelené po celý rok. Jsou vejčité a vroubkovaně pilovité a bez ostnů. Kvete bílými květy, bobule jsou černé. Kultivary: Golden Gem (žlutopestrý druh), Tiny Tim (zakrslý druh se zelenými listy), Convexa (světle zelené listy, lžičkovitě vyklenuté); I. opaca (cesmína temná) – tento kuželovitý keř dorůstá výšky okolo 4 m. Tvoří hrubě zubaté, tmavě zelené listy; I. pernyi (cesmína Pernyova) – poměrně řídký stromek tvoří tmavě zelené listy, které jsou výrazně třírohé, plody jsou červené; I. verticillata (cesmína přeslenitá) – tento opadavý keř nese vejčité matně zelené listy, květy jsou žlutavé, plody korálově červené. |
| Původ: | Evropa, severní Afrika, Japonsko |
| Druh: | stálezelená dřevina, opadavý keř |
| Typ listu: | malé listy, střední listy, stále zelené, vejčité, kožovité |
| Barva květu: | bílá, krémová, žlutá |
| Kvete: | Kvete od května do června. |
| Jedovatost: | Ilex aquifolium (cesmína obecná) je jedovatá, zejména listy a barevné bobule. |
| Výška: | 50 - 400 cm |
| Náročnost pěstování: | Rostlina není náročná na pěstování. Je třeba však zajistit na zimu správné zimní přikrytí. V některých zimách rostlina může vymrzat. |
| Použití: | Větvičky cesmíny jsou velice dekorativním prvkem při nejrůznějších aranžmá. Zejména v Anglii nesmí tato rostlina chybět v květinovém aranžmá, je zde totiž symbolem Vánoc. |
| Tvarování / řez: | Cesmíny velmi dobře snášejí řez, pestrolistým odrůdám seřezáváme výhony se zelenými listy. |
| Trvanlivost: | Při správném přezimování je to vytrvalá rostlina. |
| Odolnost: | žádá zimní přikrytí |
| Vlhkomilnost: | vlhko |
| Substrát: | půda bohatá na humus |
| Náročnost na pěstování: | středně |
| Doba květů: | květen, červen, červenec |
| Stanoviště: | Rostlině se daří spíše v polostínu. Zejména zimní slunce rostlině nesvědčí. |
| Voda: | Cesmíny jsou citlivé na přeschnutí. |
| Množení: | Rostlinu množíme hřížením nebo na podzim pod sklem řízkováním. Zakořeňování však trvá poměrně dlouho, tak je třeba trpělivost. |
| Sadba: | Pro výsadbu se hodí spíše mladší rostliny, protože starší exempláře se špatně ujímají. Při výsadbě půdu obohatíme o rašelinu. Pro násadbu plodů je třeba vysadit ve společné skupině samčí a samičí rostlinu nebo zvolit samosprašný druh. |
| Zemina: | nevysychavá půda obohacená při výsadbě o rašelinu |
Kam se na cesmínu „hrabou“ jedle a smrk stříbrný a nebo třeba zeravy. Jako dekorativní materiál do podzimních a zimních aranží a věnců je cesmína rostlinným druhem, který nemá konkurenci. Vydrží po řezu opravdu dlouho i v teple, nepadají z ní po celém bytě jehlice a kromě působivých a často krásně panašovaných, vroubkovaných listů nabízí i zdobné rudé plody (bobule). Kdo cesmínu odhalí, už bez ní nechce nic zdobit.
Třpytivé dekorace, svítící girlandy, adventní věnce a zdobené větve smrků nebo borovic jistě i letos doplníme tradičními vánočními rostlinami - jmelím, vánoční hvězdou a vánočním kaktusem. Právě tyto rostliny už k atmosféře našich Vánoc neodmyslitelně patří. Jestliže ale letos chceme změnu, můžeme se inspirovat rostlinami, které zdobí vánoční stoly v zahraničí.
Jak pěstovat cesmínu, co její výsadbou v zahradě získáme a na co si musíme dát pozor?
