V dávných dobách byl karafiát darován lidem bohy. Byl také považován za symbol Ježíše Krista. Existuje na mnoho druhů hvozdníků. Některé zdobí záhon trvale, jiné pro svůj nízký růst nejlépe vyniknout na skalkách. Další patří mezi nemrazuvzdorné letničky nebo otužilé dvouletky. Mezi trvalky patří zahradní karafiáty, které mají 60 – 90 cm vysoké silné stonky. Velké květy se objevují od července do srpna. Mezi trvalky patří D. caryophyllus, jež má okvětní plátky hladké. Může být jednobarevný nebo vícebarevný. D. plumarius (hvozdník peřitý) patří mezi nejčastěji pěstované druhy. Na svých až 30 cm vysokých stoncích nese jednoduché poloplné nebo plné květ v růžové, bílé nebo tmavě červené barvě. Kvete od června do července a květy silně voní. Hodí se i k řezu. D. allwoodii je rostlina až 45 cm vysoká kvetoucí od června do září. Roste velice rychle, avšak snáší špatně teploty nižší – 15 ° C. Typické pro skalničkové hvězdníky je, že rostou polštářovitě, mnohdy dokáží vytvořit hustý zelený koberec posetý vonnými květy. D. alpinus kvete od května do srpna. Na 10 cm vysokých stoncích se objevují 2,5 cm velké květy. D. caesius (D. gratianopolitanus) zvaný hvozdník sivý dosahuje výšky až 20 cm. Slabě vonné květy se objevují od května do června a nesou jednoduché bílé nebo červené květy, jež jsou jemně zubaté. D. arenarius (hvozdník písečný) roste polštářovitě. Na 10 – 30 cm vysokých stoncích nese obvykle bílé květy. D. deltoides má listy zelené a květy bílé nebo v nejrůznějších odstínech červené. Obvykle dosahuje výšky 15 cm.
Mezi nejznámější dvouletku patří D.barbatus (hvozdník bradatý). Na tvrdých stoncích rostoucích až 40 cm nese květenství – okolík, jež je složeno z mnoha drobných jednoduchý a mnohdy i vícebarevných kvítků. Květy mohou nést mnoho odstínů růžové, červené, fialové a bílé barvy. Kvetou od května do července a pěstují se především k řezu. Po výsevu spolehlivě kvete druhý rok, na záhoně však vydrží několik let. Obvykle v roce výsevu rostlinu vytvoří pouze růžici zelených listů a teprve po úspěšném přezimování tvoří vonné květy. Na zimu je dobré rostlinu přikrýt chvojím. Oblíbenou letničkou je S. chinensis (hvozdník čínský). Existují nízké (15 – 20 cm) a vysoké druhy (30 – 40 cm). Vysoké druhy se také výborně hodí k řezu. Na jemných stoncích rostou jednoduché, poloplné nebo plné květy, jež mohou mít květní plátky hladké nebo roztřepené. Květy mohou být jednobarevné nebo vícebarevné v odstínech bílé, růžové a červené. D. caryophyllus ve své domovině sice roste jako trvalka, u nás se však pěstuje jako jednoletka nebo dvouletka. Při jednoletém pěstování semena vysévám v únoru pod sklo a na konci května je vysazujeme na záhon. Při dvouletém pěstování semena vyséváme na jaře na záhon, kde v prvním roce vyroste pouze trs šedozelených listů. Po přezimování se objevují jednoduché nebo plné květy bílé, žluté, červené nebo růžové barvy. Pro tento druh karafiátu je typická vůně řebíčku. Vykvétá od června do července.
| Odrůdy: |
Trvalky: D. caryophyllus – Lavender Clove (levandulově růžová), Hannah Louise (žlutá a červená); D. plumarius – David (sytě červená), Helen (růžová), Ine (bílá s červeným očkem), Maggie (růžová), Munot (tmavě červená), Inchmery (růžová), Mrs. Sinkins (bílá); Skalničky: D. allwoodii – Doris (světle růžová), Romeo (červenohnědá s bílým lemem), Laced Monarch (červená); D. deltoides – Albiflorus (bílorůžová), Splendens (karmínově červená), Alba (bílá); Dvouletky: D. barbatus – Monarch, Auricula-eyed; Letničky: D. chinensis – Baby Doll, Snowflake (bílá), Telstar; D. caryophyllus – Raoul Martin, Knight |
| Původ: | Evropa, Asie, severní Afrika |
| Druh: | skalnička, trvalka, dvouletka, letnička |
| Typ listu: | malé listy, kopinaté |
| Barva květu: | bílá, růžová, fialová, vínová, purpurová, červená |
| Kvete: | Kvetou podle druhu od června do září. |
| Výška: | 10 - 40 cm |
| Vůně: | Květy sladce voní. |
| Použití: | Karafiáty jsou velice oblíbenou rostlinou k řezu, zejména druh D. barbatus. |
| Trvanlivost: | Trvalky vydrží na záhoně řadu let. Jednoletky po odkvětu likvidujeme, předtím však ještě sbíráme semena na příští sezónu. |
| Odolnost: | mrazuvzdorná |
| Vlhkomilnost: | normální |
| Substrát: | normální zahradní ze |
| Náročnost na pěstování: | bez nároků |
| Doba květů: | červen, červenec, srpen, září |
| Stanoviště: | Ideální je slunné stanoviště. |
| Množení: | Trvalky množíme řízkováním nebo hřížením v červenci a srpnu. |
| Sadba: | Jednoleté hvozdníky vyséváme pod sklo od února do března. Na záhon přijdou až na konci května. Semena D. barbatus vyséváme od května rovnou na záhon. |
| Zemina: | dobře propustná humózní půda |
Ve světě bylo vyšlechtěno neuvěřitelných cca 27000 taxonů karafiátů, přesto se proslavily i ty klatovské, byť mají klatovští šlechtitelé na svém kontě kříženců o mnoho méně (něco mezi 70 a 80) a šlechtěním se dnes zabývá 8 lidí. Před čtyřiceti lety jich bylo 12 a šlechtění karafiátů má v Klatovech více jak dvěstěletou tradici. Čím klatovské karafiáty tak okouzlily svět?
Karafiáty neboli hvozdíky jsou květiny, které byly kdysi za socialismu jakýmsi květinovým symbolem lepších zítřků stejně jako šeříky symbolizovaly osvobození Rudou armádou. V dnešní době to pro změnu „odnesly“ třešně, růže, lípy a třeba i ptactvo nebeské a vůbec nemusí mít modrou barvu peří. Ovšem ne tolik jako kdysi právě karafiáty.
Na skalky, do záhonů, suchých zídek i do mobilních nádob. Hvozdíky se prostě hodí všude. Jejich drobné, něžné kvítky, vyzdobí záplavou nálad každé místo, kam hvozdíky vysadíme. A jelikož obvykle nedorůstají větších rozměrů (větší výšky) a též kvítky mají drobnější, je třeba s nimi počítat v popředí a nebo na jinak výrazných místech.
