Kedlubna patří mezi jednu z nejstarších rostlin, pěstovanou již ve starém Římě. Používá se do zmražených zeleninových směsí, takže je možné ji zmrazovat a také konzervovat. Je bohatá na vitamín C, A, B a minerální látky vápník, draslík, fosfor a železo. Konzumuje se čerstvá nebo vařená. Samotná chutná výtečně. Přidává se také do zeleninových salátů. V kuchyni se nejčastěji vaří, dusí a zapéká. Dá se říci, že kde najde uplatnění cuketa, najde uplatnění i kedlubna. Je možné ji přidat do polévky, či do těsta místo brambor nebo ji jednoduše usmažit v trojobalu. Chuť tepelně zpracované kedlubny není nijak výrazná, proto se výborně doplňuje s česnekem a bylinkami jako je bazalka a tymián. Aby nenadýmala, přidává se pří úpravě anýz, kmín či majoránka. Kedlubna obsahuje minimum kalorií, proto se doporučuje při redukční dietě. Kromě toho obsahuje velké množství vlákniny, která vede k snižování hladiny cholesterolu. Dále přizpívá k průchodnosti zažívacího traktu. Zvyšuje imunitu organismu. Bohužel nejvíce vitamínů obsahují listy, které však skončí v koši. Mladé listyj e však možné použít do salátů. Minerály v kedlubně posilují krvetvorbu, přispívají k dobrému stavu nehtů, vlasů a pokožky. Konzumace dřevnatých plodů nedělá dobře lidem, které zlobí zánět žaludku a dvanácterníku.
Rostlina se skládá z kořene a z hlavní konzumní části rostliny zvané bulva. Hlízy mohou mít kulovitý až ploše kulovitý tvar. Z bulvy vyrůstají dlouhé, řapíkaté listy. Je běžné, že čepel listu má dvojnásobnou délku řapíku a je mírně zkadeřená, okraje jsou jemně vroubkované. Povrch listu je opatřen silnou vrstvou - kutikulou způsobující ojínění, které je více patrné na modrých odrůdách. Kořenový systém je nejslabší ze všech košťálovin. Pěstují se zelené a modré druhy. Zatímco zelené druhy jsou náchylné k praskání a dřevnatění, modré druhy jsou chuťově výraznější a jsou odolnější vůči praskání a nedřevnatí. Pokud rostlinu necháme projít jarovizací (rostlina je vystavena nižší teplotě ve stádiu tří pravých lístků) rostlina tvoří hroznovité květenství žluté bavy. Plodem je šešule s několika černými olejnatými semeny uvnitř. Krátkodobé snížení teploty jako raní mrazíky jarovizaci nezpůsobí. Vegetační doba raných bílých odrůd je 75 - 90 dní, u modrých druhů 80 - 90 dní. Polorané druhy mají vegetační dobu 110 - 120 dní, pozdní 150 dní.
Sklizeň probíhá podle druhu od června do října. Pozdější druhy je možné bez problémů skladovat v chladu, temnu a suchu. Bulvy se před skladování zbavují listů až na srdéčko a zbavíme je kořenů. Pro skladování se hodí lépe modré druhy, které nejsou náchylné na dřevnatění. Velmi dobře se na skladování hodí odrůda Gigant, která se velmi často ukládá i s kořeny do beden s pískem. Úspešnost skladování jde ruku v ruce s teplotou a vlhkostí skĺadovaného prostoru. Při skladování v ledničce vydrží zhruba 14 dní.
| Odrůdy: |
rané druhy: Azur - modrý druh odolný praskání a dřevnatění; Moravia - tvoří bílé ploše kulovité bulvy, je náchylná na praskání; Luna - velmi raný bílý druh je odolný k praskání, dřevnatění a vybíhání do květu; letní druhy: Sparta F1 - tvoří velkou bulvu, odolný druh praskání a dřevnatění; pozdní druhy: Gigant - tvoří velké bulvy bílé barvy. Váha jedné hlízy může být až 3 - 5 kg. Dužnina nepraská a nedřevnatí. |
| Původ: | Středomoří |
| Druh: | košťálová zelenina |
| Typ listu: | střední listy, laločnaté, zubovité |
| Barva květu: | žlutá |
| Náročnost pěstování: | Rostlina není náročná na pěstování. |
| Trvanlivost: | Je to dvouletá rostlina, z hlediska pěstitelského je zajímavá však výhradně první rok. Pokud chceme získat semena pro pěstování, rostlinu pěstujeme 2 roky. |
| Odolnost: | nemrazuvzdorná |
| Vlhkomilnost: | normální |
| Substrát: | písčito-hlinitá půda |
| Náročnost na pěstování: | bez nároků |
| Stanoviště: | Rostlina vyžaduje světlé stanoviště. |
| Teplota: | Mladé rostliny jsou velice citlivé na větší pokles teplot, který způsobuje deformaci a vybíhání do květu. Kolísání suchého a vlhkého období způsobuje praskání bulev. |
| Voda: | V době růstu je nutná vydatná a pravidelná zálivka. Pravidelnou zálivkou předcházíme dřevnatění. Před sklizní zhruba 2 týdny zálivku snížíme, aby bulvy nazačaly praskat a uhnívat. |
| Hnojení: | Přímé hnojení chlévským hnojem rostlině nesvědčí. |
| Množení: | Množení je možné semeny. |
| Sadba: | Pro letní úrodu je nutný přímý výsev nebo výsadba sezenic v červnu. Při výsevu semen je vyséváme na vzdálenost 30 - 40 cm. Při sadbě sazenic je sázíme do sponu 25 x 25 cm. Rané druhy vyséváme do vyhřívaného fóliovníku od ledna do února, vysazujeme je v březnu na záhon. Sklizeň probíhá od května do června. Letní druhy vyséváme od března do dubna, vysazujeme na záhon od dubna do května. Sklizeň probíhá od června do července. Pozdní druhy vyséváme od května do června, vysazujeme je na záhon koncem května nebo v polovině července. Sklizeň probíhá od srpna do října. Pro zahrádkáře jsou k dostání na trhu sazenice, které jsou již správně otužilé, takže nehrozí, že budou vybíhat do květu. Vysazujeme rostliny se třemi nebo čtyřmi pravými lístky, dbáme abychom je nevysadili příliš hluboko, v takovém případě se netvoří hlízy. |
| Zemina: | Pro pěstování je vhodná vlhčí půda v první trati. Vyžaduje půdu bohatou na živiny. |
| Problémy: | Nedostatek světla u husté sadby způsobuje tvorbu protáhlých hlíz. |
| Tip: | Pravidlené odplevelování záhonu je nutností. Záhon také zkypříme. |
Už se nám v zahradě kedlubny nalévají a zatím se zdá, že nepraskají. Nezaléváme, o zálivku se starají deště a vodu si drží humózní substrát. Pokud ale chcete mít jistotu minimálního praskání kedluben, je třeba začít již výběrem odrůdy. Prodávají se takové, které jsou vůči praskání bulev odolné, přesto je ale třeba dodržovat především správnou zálivku, pokud zrovna neprší.
Jak dlouho známe alelopatii a co tento pojem znamená? Které rostliny se v zahradě vedle sebe vyloženě nesnesou, respektive si navzájem škodí?
Každé rajče, paprika nebo okurka vzniká v klíčku, který si proráží svoji cestu půdou ven. Pokud si své rostliny pěstujete sami, máte úplnou kontrolu nad celým procesem pěstování.
