Je také znám jako letní endívie, i když toto označení není správné. Římský salát je pravděpodobně nejstarší ze všech druhů salátů. Pěstoval se již ve starověkém Egyptě. V současné době se těší největší popularitě v Itálii a dalších jihoevropských zemích. Beze sporu jeho největší výhodou oproti hlávkovému salátu je jeho odolnost vybíhat v létě do květu. Zatímco v posledních letech jej milují a pěstuji např. i v USA, u nás bychom římskýsalát na polích či zahradách hledali marně. I když je jeho pěstování v našich podmínkách snadné, je spíše raritou ho vidět na záhoně v našich zahradách.
Nejčastěji se využívá v syrovém stavu do salátů. Vynikající je v kombinaci s lososem, parmskou šunkou nebo pomerančem. Vnější část hlávky se využívá jako špenát. Naprosto zásadní surovinou pro přípravu salát Ceasar je právě římský salát, ke kterému se přidávají opečené krutony z pečiva, parmazán atd. Obsahuje hodně vlákniny, vitamín C, B a železo. Lactucin, který salát obsahuje dobře působí na trávení, zklidňuje nervy a uvoľňuje křeče. Říká se, že mísa římského salátu k večeři zajistí klidný spánek.
Římský salát tvoří protáhlou, uzavřenou hlávku připomínající tvarem doutník. Hlávky jsou obvykle až 40 cm vysoké a váží cca 3 kg. Podlouhlé listy mají výrazné žebrování. Obvykle jsou světle zelené, mohou být však i tmavě zelené nebo načervenalé. Listy jsou křehké a velice chutné, i když na nahořklou chuť je třeba si navyknout. Hořkost listů způsobuje lactucin, který je v římském salátu obsažen daleko více než u ostatních druhů salátů. Chuť je možné zjemnit bělením a to tak, že se dorůstající hlávky svazují. Hlávky tvarem připomínají spíše pekingské zelí nežli klasické hlávky salátu. Mladé listy jsou pevné a poměrně robustní.
Při výsevu od dubna do května, začíná sklizeň zhruba 3 měsíce od výsevu tj. od července. Při letním výsevu sklízíme zhruba v říjnu. Po sklizni se doporučuje svazek listů svázat k sobě provázkem, aby se vnitřek hlávek tmou vybělil. Bělení zajistí zjemnění chuti a křehkost listů.
| Odrůdy: |
Grettona, Valmaine, Winter Density - tvoří vysoké hlávky doutníkového tvaru tmavě zelené barvy;
Athos, Red Romaine - tvoří načervenalé hlávky; |
| Druh: | listová zelenina |
| Typ listu: | velké listy, laločnaté, zubovité |
| Barva listu: | zelené |
| Výška: | 30 - 45 cm |
| Náročnost pěstování: | Rostlina není náročná na pěstování. |
| Trvanlivost: | Je to jednoletá rostlina. |
| Odolnost: | nemrazuvzdorná |
| Vlhkomilnost: | normální |
| Substrát: | půda bohatá na humus |
| Náročnost na pěstování: | bez nároků |
| Stanoviště: | Vhodné je světlé stanoviště. |
| Voda: | Salát je náročný na bohatou a pravidelnou zálivku. Zálivku zásadně neaplikujeme na listy, aby nedošlo k jejich zahnívání. |
| Hnojení: | Nesnáší přímé hnojení organickými hnojivy. |
| Množení: | Množí se semeny. |
| Sadba: | Semena vyséváme buď při jarním výsevu od dubna do května, do při letním výsevu v červenci. Výsev provádíme přímo na venkovní záhon nebo do truhlíků. Přepichují se pak do sadbovačů nebo květináčů. Přímý výsev na venkovní záhon se nejlépe hodí při letním výsevu, předpěstování při jarním. Hlávky jsou oproti hlávkovému salátu poměrně robustní, tak je na to třeba při výsevu myslet a zajistit jim dostatek místa pro růst. Sazenice vysazujeme do sponu 40 x 40 cm. Volné místo na záhoně můžeme doplnit např. ředkvičkou, kterou zhruba za měsíc sklidíme a nebude rostoucím sazenicím salátu překážet. |
| Zemina: | Kvalitní zemina je základem pro úspěšné pěstování. Vhodná je půda druhé tratě. Ideální je pěstování po košťálovinách nebo rajčatech. |
Šrucha zelená preferuje slunné a teplé stanoviště s dobře propustnou půdou. Je odolná vůči suchu a snáší i mírné zasolení půdy.
Šrucha zelená snáší sucho, proto není nutné ji často zalévat. Stačí zalévat pouze tehdy, když je půda vyschlá.
Ano, šrucha zelená se dá pěstovat i v květináči. Je však důležité zajistit jí dostatek slunce a dobře propustnou půdu. Květináč by měl být také dostatečně velký, aby se rostlina mohla rozrůst.
Ano, šrucha zelená je jedlá a využívá se jako zelenina nebo bylinka. Obsahuje mnoho vitamínů a minerálů a má vynikající chuť.
Salát římský se sklízí v období od jara do podzimu, kdy jsou listy mladé a křehké. Je vhodné sklízet postupně, aby se rostlina mohla dále vyvíjet a produkovat nové listy.
Salát římský má delší a užší listy než jiné druhy salátů a je vhodný pro přípravu salátů, sendvičů a dalších pokrmů. Má také výraznější chuť a je bohatý na vitamíny a minerály.
Jelikož salát patří mezi rostliny krátkého dne, žene nám brzy do květu v době, kdy vrcholí vegetační období. Právě nyní je však čas vysít první semínka a připravit si první sazeničky, které později rozesadíme nejlépe do teplého pařeniště, které zahřívá kořínky zdola.
Salát není vůbec hloupý, byť vypadá jen jako křehké plátky osvěživé zeleně. Reaguje totiž na délku dne i teploty a aby měl výstavní parametry, vyžaduje správnou péči. Odmění se nám však pořádnou porcí chutného zdraví. Když jsme byli malí, babička nám salát ve sladkokyselém nálevu pokapávala smetanou a byla to neuvěřitelná dobrota. K domácí sekané, pečenému masu a dalším pokrmům pak nedocenitelná. Ovšem za horkého dne takový jednoduchý pokrm sám o sobě osvěží, pokud je dobře vychlazený.
Jaký salát můžeme pěstovat, kdy je třeba salát vysévat a kdy přesazovat? A kdy můžeme salát sklízet?
