Náprstníky se pěstují buď jako otužilé dvouletky nebo trvalky. Dvouletky se vysazují na podzim na záhon, kde v příští léto vykvetou. Dlouhé stonky mohou být až 2 m vysoké. Rostou z přízemní růžice měkkých listů. Pro náprstník jsou typické trubkovité květy rostoucí v hroznu na stonku. Květy nesou nejrůznější paletu barev. Mohou být jednobarevné nebo pestré. V přírodě často zplaňuje. Můžeme jej vidět na lesních mýtinách nebo na okrajích lesů.
| Odrůdy: |
Trvalky: D. ferruginea (hnědožlutý květ) se množí samovýsevem, D. grandiflora (žlutá) dosahuej výšky až 80 cm, D. lutea (světlounce žlutá) dorůstá výšky až 1 m, D. mertonensis (lososová), D. lanata (žluto-hnědá);
Dvouletky: D. purpurea – Alba (bílá), Sutton´s Apricot (meruňková), Groxiniiflora (růžová), Apricot Beauty (meruňková) |
| Původ: | Středomoří |
| Druh: | trvalka, otužilá dvouletka |
| Typ listu: | roztřepené či vícetvaré |
| Barva listu: | zelené |
| Barva květu: | bílá, kaštanová, oranžová, růžová, žlutá |
| Kvete: | Kvete od června do září. |
| Jedovatost: | Rostlina je jedovatá. |
| Výška: | 80 - 200 cm |
| Použití: | Rostlina se výborně hodí k řezu. |
| Odolnost: | mrazuvzdorná |
| Vlhkomilnost: | normální |
| Substrát: | půda bohatá na humus |
| Náročnost na pěstování: | bez nároků |
| Doba květů: | červen, červenec, srpen, září |
| Stanoviště: | Náprstníky vyžadují spíše přistíněné stanoviště, snesou však i plné slunce. |
| Voda: | Nutno bohatě zalévat, aby si zachoval pěkné listy. |
| Množení: | Trvalky množíme dělením trsů. |
| Sadba: | Semena dvouletých náprstníků vyséváme od dubna do června do skleníku. Rostlinu vysazujeme na záhon na podzim. |
| Zemina: | půda bohatá na humus |
| Sušení: | Náprstník sušíme květy obrácenými dolů. |
Jaro je dobou výsevů a výsadeb v zahradách, když to ale nebudeme dělat s rozumem, zahradu si doslova zaplevelíme okrasnými rostlinami. Vznikne spletitý kýč, kde jedno vytlačuje druhé, nic se navzájem nedoplňuje, nepodporuje, prostě zahrada začne vypadat jako okrasná kýčovitá divočina. Co ale hůř, když si nedáte pozor obzvláště na invazní druhy šířící se především oddenky či samovýsevy, nastane pohroma.
Je docela logické, že se s rostlinnými otravami setkáme u býložravých hospodářských zvířat. A asi by z logiky věci každý očekával, že jsou takové otravy časté, jenže tomu tak paradoxně není. Jde spíše o okrajové, výjimečné záležitosti. A často ani nejde o jedy, nýbrž problémy způsobuje třeba zapařená či jinak nekvalitní píce. Více nebezpečí číhá především na domácí mazlíčky, hlavně psy a kočky, ale i různé ještěrky, papoušky a další druhy chovatelsky oblíbeného zvířectva. Vždyť jsou to masožravci, řeknete o psech a kočkách, jenže oni rádi kousnou i do něčeho rostlinného původu. A pozřou to. Jaké rostliny jsou pro naše domácí mazlíčky nejrizikovější?
Dračík, jinak také česky jenotina, je původně americký rostlinný rod, jehož zástupci se hojně vyskytují i na skalkách a záhonech našich zahrad. Důvod je jasný, jde o nádherně kvetoucí rostliny, které mají nízké nároky na zálivku a živiny. A jelikož rod zahrnuje více jak 250 druhů a tomu odpovídající množství šlechtěných kultivarů, je opravdu z čeho vybírat.
