Rostlina tvoří 50 – 80 cm vysoké lodyhy, na nichž nese zajímavé květy. Ostruhovité květy jsou složeny z vnějších korunních plátků s nápadnou ostruhou. Vnitřní kališní plátky jsou ploché. Původní barvou orlíčků je modrá. Existuje však mnoho kultivarů v bílé, krémové, oranžové, růžové, žluté, červené a fialové barvě, k vidění jsou i dvoubarevné druhy. Plodem je měchýřek plný černých, lesklých semen, která se sama vysemeňují, takže je každý rok vždy zjara nalezneme na záhonu, aniž bychom zjara museli vysévat semena. Pro orlíček jsou typické šedozelené listy, jež jsou trojčetné. Hodí se jak do trvalkového záhonu, tak k jezírkům či nízké odrůdy do skalek.
| Odrůdy: | A. vulgaris je původní druh s fialovomodrými květy; A. canadensis (červenožluté květy); A. coerulea (modré květy); A. viridiflora (zelenožluté květy); A. flabellata (modrobílé květy); A. alpina (tmavě modrá); A. atrata (červenofialové květy); nízké druhy: A. bertolonii (modré květy); náročný druh A. jonesii (modré květy); A. flabellata pumila (fialovobílé květy) |
| Druh: | trvalka, skalnička |
| Typ listu: | střední listy, laločnaté |
| Barva květu: | bílá, modrá, krémová, oranžová, růžová, fialová, červená, žlutá |
| Kvete: | Kvete od května do července. |
| Výška: | 50 - 80 cm |
| Náročnost pěstování: | Patří mezi vděčné rostliny našich zahrad. |
| Použití: | Květy se hodí i k řezu. |
| Odolnost: | mrazuvzdorná |
| Vlhkomilnost: | normální |
| Substrát: | normální zahradní ze |
| Náročnost na pěstování: | bez nároků |
| Doba květů: | květen, červen, červenec |
| Stanoviště: | Rostlině se daří spíše v polostínu, snese však i plné slunce. |
| Voda: | Rostlina má ráda dostatek vlhkosti. |
| Množení: | Můžeme množit dělením trsů. Přesazování však rostlině nemá ráda, proto je lepší množení semeny. |
| Přesazování: | Rostlině přesazování nesvědčí. |
| Sadba: | Semena vyséváme na záhon v dubnu a květnu. |
| Zemina: | humózní vlhká zemina |
Orlíček preferuje slunné až polostinné stanoviště s dobře propustnou půdou. Je odolný vůči mrazu a snese i sušší období.
Orlíček se sází na jaře nebo na podzim. Semena se mohou vysévat přímo do země, nebo se mohou předpěstovat a vysadit ven.
Orlíček se množí semeny, která se mohou nechat dozrát na rostlině a poté vysázet, nebo se mohou sbírat a skladovat. Rostlinu lze také množit dělením trsů.
Orlíček může být napaden plísní padlí, houbovými chorobami nebo škůdci jako jsou mšice a slimáci.
Mezi nejčastější odrůdy orlíčku patří například Aquilegia vulgaris, Aquilegia canadensis nebo Aquilegia chrysantha. Každá odrůda má své specifické vlastnosti a květy.
Některé rostliny se jmenují tak, že se svému jménu i podobají, u jiných je tomu naopak. A právě orlíčky sice nevypadají jako orel, ale část jejich květů připomíná orlí pařáty. V zahradách pak vyšvihnou opravdovou nádheru květnatou. Přitom jde většinou o trvalky, které se nám v zahradě postupně rozrůstají, především se snadno vysemeňují i kříží.
Jaro je dobou výsevů a výsadeb v zahradách, když to ale nebudeme dělat s rozumem, zahradu si doslova zaplevelíme okrasnými rostlinami. Vznikne spletitý kýč, kde jedno vytlačuje druhé, nic se navzájem nedoplňuje, nepodporuje, prostě zahrada začne vypadat jako okrasná kýčovitá divočina. Co ale hůř, když si nedáte pozor obzvláště na invazní druhy šířící se především oddenky či samovýsevy, nastane pohroma.
Je docela logické, že se s rostlinnými otravami setkáme u býložravých hospodářských zvířat. A asi by z logiky věci každý očekával, že jsou takové otravy časté, jenže tomu tak paradoxně není. Jde spíše o okrajové, výjimečné záležitosti. A často ani nejde o jedy, nýbrž problémy způsobuje třeba zapařená či jinak nekvalitní píce. Více nebezpečí číhá především na domácí mazlíčky, hlavně psy a kočky, ale i různé ještěrky, papoušky a další druhy chovatelsky oblíbeného zvířectva. Vždyť jsou to masožravci, řeknete o psech a kočkách, jenže oni rádi kousnou i do něčeho rostlinného původu. A pozřou to. Jaké rostliny jsou pro naše domácí mazlíčky nejrizikovější?
