Skupina pryšců je velice obsáhlá a rozmanitá. Existují druhy pryšců, které se pěstují jako pokojové rostliny, jiné pěstujeme na trvalkových záhonech nebo ve skalkách. Jedno však mají společné, jejich mléčná šťáva vytékající z čerstvě uříznutých stonků je jedovatá. Na kůži může způsobit podráždění.
Většina z nich je plně mrazuvzdorná, existuje však druh pěstující se jako nemrazuvzdorná letnička. Oblíbené jsou především pro svoje zářivé listy, které během sezóny mohou měnit i barvy. K vidění jsou pryšce se žlutými, červenými, žlutozelenými, červenými a oranžovočervenými listy. Samotné květy nejsou nijak výrazné, doplňují je však barevné listy, které je obklopují. Říká se, že pryšec odhání ze zahrady krtky.
| Odrůdy: |
E. polychroma tvoří kompatní kulovitý trs nevětvených lodyh. Lodyha nese podlouhlé listy jemně ochmýřené. Tento druh pryšce je zajímavý pro své nenápadné drobné květy, jež jsou vidět v paždí listů v horní části stonku. V době květu jsou však intenzivně zbarvené žlutozelenou barvou. Takto zbarvená vrcholová růžice listů působí dojmem bohatého květu. Koncem jara toto zbarvení ztrácí na intenzitě a pomalu lístky zezelenají. Podzim přináší listům oranžovočervené zbarvení.
E. marginata je nemrazuvzdorná letnička, jež kvete v září. Pěstuje se pro své zajímavé bíle panašované listy. Bílé skvrny jež se objevují od července kontrastují na světle zelených listech. Rostlina je až 40 cm vysoká. E. myrsinites má dlouhé převislé sukulentně olistěné stonky. Listy jsou šedozelené na vrcholu stonku zelenožluté. E. amygdaloides je rostlina 50 cm vysoká kvetoucí od dubna do května – druh Robbiae (tmavozelené růžice), Purpurea (purpurové listy). E. griffithii nese oranžovočervené listeny. Kvete od května do července. |
| Původ: | východní a jihovýchodní Evropa |
| Druh: | trvalka, skalnička |
| Typ listu: | malé listy, vejčité |
| Kvete: | Květy se objevují od května do srpna. |
| Jedovatost: | Mléčná šťáva z pryšců je jedovatá. U alergiků může vyvolat silnou reakci. Proto při práci s touto rostlinou používejte vždy rukavice. |
| Výška: | 20 - 50 cm |
| Vůně: | Některé druhy silně voní. Říká se, že dávají hodně medu. |
| Použití: | Hodí se jak do skalek nebo do trvalkového záhonového. Výborně vynikne jako solitéra. Některé druhy se používají i na vázání kytic. |
| Odolnost: | mrazuvzdorná |
| Vlhkomilnost: | normální |
| Substrát: | normální zahradní ze |
| Náročnost na pěstování: | bez nároků |
| Doba květů: | květen, červen, červenec, srpen |
| Stanoviště: | Pryšce milují slunce, snáší však i polostín. Na slunném stanovišti však mají kompaktnější tvar a intenzivnější zbarvení listů. |
| Voda: | Rostlina není náročná na zálivku. |
| Množení: | Pryšce můžeme množit semenem, dělením nebo řízkováním. Semena vyséváme v dubnu doma pod sklo. Na konci května je vysazujeme na záhon. |
| Zemina: | Propustná sušší vápenitá půda je nevhodnější. Ve vlhké půdě se mu příliš nedaří. |
Pryšec běložilný je vzpřímená rostlina se sukulentním čtyřhranným stonkem a podlouhlými listy, na kterých jsou patrné výrazné bílé žilky. Rozšířen je v našich domácnostech značně, ale měli bychom si na něj dávat pozor.
Živý deštník je pryšec, který si své přiléhavé a tak trochu netradiční české jméno získal okamžitě, jakmile byl poprvé spatřen na výstavě sukulentů. Tento pryšec pochází z vnitrozemí Madagaskaru, kde roste jako endemit v pohoří Bongolava (800-1500 m.n.m) provincie Mahajanga. Je zde součástí opadavých lesů.
Čeleď pryšcovité nabízí tak širokou škálu rodů a druhů, že ji můžeme nazvat naprosto univerzálním rostlinným společenstvím schopným obsadit jakékoli místo zahrady, ale i květináče určené do interiéru. A určitě není člověka, který by alespoň jeden z pryšců neznal a nebo v zahradě či doma neměl, byť třeba ani neví, že jde o jedince z čeledi pryšcovité. Pryšce jsou fenomén. Však třeba taková vánoční hvězda je také pryšcem.
