Existuje na 400 druhů pryskyřníků. Některé rostou na zahradách a loukách jako nežádoucí plevel, jiné jsou vhodné k řezu, další zdobí okraje jezírek nebo slouží jako jarní výzdoba spolu s petrklíči. Mnohé svými kulovitými květy připomínají pivoňky, obzvlášť poupata, jež se pomalu otvírají do plného rozkvětu. Květ je u záhonových a asijských druhů tvořen mnoha květních lístků, jež mohou být bílé, růžové, žluté, červené. Rozvětvená lodyha nese nejenom květy, ale také listy dělené čárkovitými úkrojky. Po odkvětu rostlinu necháme zatáhnout. Hlízky vyndáme a očistíme. A uchováme na suchém místě. K přezimování vybírejte nově vytvořené hlízy.
Asijské druhy jsou 20 – 30 cm vysoké a kvetou na počátku léta. Vysazují se na slunné stanoviště od března. Záhonové pryskyřníky jsou mrazuvzdorné trvalky, od asijských typů se liší tím, že mají menší kulovité a méně barevné květy. Pryskyřníky pro skalky jsou nízké a nejsou vždy mrazuvzdorné. Vyžadují plné slunce, na kterém se mu daří nejlépe. Květy se objevují v březnu. Vodní pryskyřníky jsou vhodné na bažinatá místa zahradních jezírek, která rázem svojí žlutou barvou rozsvítí. Na loukách a na vlhkých místech se můžeme setkat s pryskyřníkem prudkým, jež kvete od května do září. 20 – 100 cm vysoká lodyha nese leskle žluté květy.
| Odrůdy: |
Záhonové druhy: R. aconitifolius (bílý), R. acris je 90 cm vysoká rostlina kvetoucí od června do srpna žlutými květy; asijské druhy: R. asiaticus je až 30 cm vysoký, květy se objevují vždy zjara; skalkové druhy: R. ficaria nese leskle žluté květy složené z mnoha úzkých květních úkrojků, naopak R. montanus nese žluté květy, jež jsou složeny jen z 5 květních dílů, R. calandrinioides (bílý). |
| Původ: | horské oblasti jižní a střední Evropy |
| Druh: | hlíznatá rostlina |
| Typ listu: | střední listy, roztřepené či vícetvaré |
| Barva listu: | zelené |
| Barva květu: | bílá, růžová, červená, žlutá |
| Kvete: | Květy se objevují podle druhu od března do června. Asijské druhy kvetou od března do dubna, záhonové druhy kvetou v létě, skalkové od března. |
| Jedovatost: | Druhy R. acris (pryskyřník prudký), R. repens (pryskyřník plazivý), P. flammula (pryskyřník plamének), P. sceleratus (pryskyřník litý) a R. bulbosus (p. hlíznatý) patří mezi jedovaté rostliny. Na pokožce a sliznici se může projevit podráždění. |
| Výška: | 20 - 100 cm |
| Použití: | Květy jsou vhodné i k řezu. |
| Trvanlivost: | Ve váze vydrží kvést cca 1 týden. |
| Odolnost: | mrazuvzdorná |
| Vlhkomilnost: | normální |
| Substrát: | normální zahradní ze |
| Náročnost na pěstování: | bez nároků |
| Doba květů: | březen, duben, květen, červen |
| Stanoviště: | Záhonové pryskyřníky vyžadují slunné stanoviště nebo polostín. |
| Teplota: | Daří se jim na chladném stanovišti, kde vydrží kvést nejdéle. Snesou krátkodobě i teploty bod bodem mrazu. |
| Množení: | Možno množit výsevem vždy zjara. Na podzim množíme dělením trsů. |
| Sadba: | : Hlízy sázíme v březnu 5 cm hluboko do půdy. Před sadbou je třeba nechat hlízy přes noc namočené ve vodě. Pryskyřníky sázené v březnu vykvétají v červnu. Jelikož není rostlina mrazuvzdorná, je nutné na zimu hlízu ze země vyndat. |
| Zemina: | dobře propustná vlhká půda |
| Sušení: | Květinu můžeme uchovat pomocí silikagelu nebo sušením tak, že ji pověsíme na suché tmavé stanoviště květy dolů. |
Sasanky kvetou jemnými, drobnými kvítky, nejčastěji bílými. V přírodě jich najdeme na jaře v některých lokalitách doslova záplavu, proč bychom je ale nemohli mít také v zahradě? Vždyť právě i sasanky patří k zasloužilým symbolům jara. Vysadit si však můžeme i druhy, které kvetou v létě a na podzim.
Moderní, nabubřelý pojem, nebo zcela obyčejná věc – prosté pěstování bez chemie? Jaký význam má takzvaná Bio zelenina, co to vlastně je a jak pěstovat BIO?
Je docela logické, že se s rostlinnými otravami setkáme u býložravých hospodářských zvířat. A asi by z logiky věci každý očekával, že jsou takové otravy časté, jenže tomu tak paradoxně není. Jde spíše o okrajové, výjimečné záležitosti. A často ani nejde o jedy, nýbrž problémy způsobuje třeba zapařená či jinak nekvalitní píce. Více nebezpečí číhá především na domácí mazlíčky, hlavně psy a kočky, ale i různé ještěrky, papoušky a další druhy chovatelsky oblíbeného zvířectva. Vždyť jsou to masožravci, řeknete o psech a kočkách, jenže oni rádi kousnou i do něčeho rostlinného původu. A pozřou to. Jaké rostliny jsou pro naše domácí mazlíčky nejrizikovější?
