Rebarbora | Reveň | Rheum rhabarbarum

3

Dříve rostla za ploty zahrad rebarbora jako plevel, dnes už tomu tak není. Jednu dobu jako by se z našich zahrad tato rostlina vytratila. Před pár lety si však právem vydobila svoje místo v zahradách. Často se vede řada sporů, zda se jedná o zeleninu či ovoce. Botanicky je označována jako zelenina, avšak častěji je považována za ovoce. Řapíky rostliny jsou bohaté na vitamín B, C a karoten. Kromě toho obsahuje velké množství minerálních látek a organické kyseliny jako např. kyselinu šťavelovou, která vyniká vlastností vázat na sebe v potravě vápník. Dále v sobě skrývá vlákninu, draslík, fosfor, mangan, hořčík a vápník. Právě tyto zdraví prospěšné látky jsou tolik potřeba na jaře, kdy je tělo vyčerpané ze zimy. Obsahuje kyselinu pantotenovou, která ovlivňuje kvalitu pleti a vlasů. Odbourává škodlivé látky v těle, působé pozitivně na střeva a prospívá krevnímu oběhu. Kromě toho posiluje svaly, kosti a nervy a ještě jako bonus je dobrým spojencem při hubnutí. Obsahuje totiž velmi málo kalorií tzn. že ve 100 g je zhruba 20 kcal.

Rebarbora však není vhodná pro dětí trpící poruchou vývoje kostí, revmatismem a osoby náchylné k tvorbě ledvinových nebo žlučových kamenů nebo písku. Doporučená konzumace je max. 2x týdně, protože listy obsahují příliš mnoho kyseliny šťavelové, která vylučuje vápník z těla ven a častější konzumace způsobuje kloubní potíže. Nedoporučuje se příliš konzumovat rostlinu bez tepelného zpracování tedy syrovou. Čím je rostlina starší, tím obsahuje více kyseliny šťavelové. Pozitivní účinky rostliny převažují bohužel negativní. Rebarbora by se neměla jíst už po sv. Janu tzn. 24. června.

Ke kuchařským účelům se využívají převážně řapíky, zatímco kořen slouží jako léčivka. Řapíky se před tepelnou úpravou oloupají a zbavují vláken podobně jako u řapíkatého celeru. Listy se nekonzumují už právě proto, že obsahují nejvíce kyseliny šťavelové. Konzumace většího množství může způsobit dokonce otravu, zejména domácím zvířatům.

Rostlina tvoří obrovskou listovou růžici složenou s velkých listů tvarem připomínající lopuch. Listy jsou dlanité, mírně zvlněné a jejich barva se liší podle odrůdy od zelené, přes žlutou a červenou. Stejně jako celá rostlina je nepřehlednutelné květenství, které dosahuje až 2 m. Drobné květy se objevují od května do června. Obvykle jsou zbarveny do běla nebo červena. Plodem je nažka. Květenství se doporučuje včas odstranit, aby rostlinu neoslabilo. Tvoří mohutné kořeny a nad zemí její výhony postupem zdřevnatí.

První sklizeň od výsadby začíná až druhým rokem. Jinak každý rok sklízíme koncem dubna tak, že ostrým nožem vylamujeme výhony směrem ven z trsu, aby nedošlo k zahnívání zbytkl řapíků. Listy sklízíme v době, kdy jsou jejich čepele zcela vyvinuté. Platí obecné pravidlo, že růžové výhonky jsou sladší nežli zelené. V této době je to jedna z mála čersvých plodů na našem stole. Připravují se z ní osvěžující kompoty a náplně do sladkých koláčů. Sladkými úpravami se kompenzuje její kyselost. Vynikající je zapečená spolu se sýrem a fenyklem. Sklizeň končí v polovině června. Sklízíme se pouze 1/3 výhonů, aby se rostlian nevyčerpala.

Rostlina vyhání velmi brzy zjara. Aby půda nezamrzala příliš hluboko je nutné zajistit silnou zimní přikrývku z chvojí nebo z vrstvy listí.