Kdysi se šalvěj používala hojně v lékařství, byla používána jako všelék. Působí zejména proti zánětům a jako desinfekce, zejména v dutině ústní. Žvýkání listů pomáhá odstraňovat nepříjemný zápach z úst. Šalvějová tinktura pomáhá také při nadměrném pocení, obklady se přikládají na mokvající rány. Dále pomáhá při žaludečních a střevních potížích, nebo jako kloktadlo při bolestech v krku. Své uplatnění našla však i v kosmetice a parfumerii. V kuchyni je velmi oblíbená. Zatímco Italové ji dávají do masitých pokrmů, v Anglii do klobás a nádivek, Francouzi šalvějí koření telecí a vepřové maso, Němci ji milují na úhoři, v Řecku si oblíbili šalvějový čaj, na Středních východě ji přidávají do salátů. Jako koření je vhodná do bylinkového másla, na dochucení ryb, paštik a nádivek. Už jen pár lístků šalvěje dokáže pokrmu dodat nezaměnitelný šmrnc.

Rostlina roste jako vytrvalý polokeř dorůstající výšky až 50 cm. Na lodyhách tvoří oválné, jemně vroubkaté listy. Zatímco mladé lístky jsou plstnaté a mají šedozelenou až stříbřitou barvu, starší lístky jsou zelené. Existují však druhy s fialovými, žlutými či narůžovélými listy. Od června do srpna kvete fialkovými květy. Plodem je tvrdka.

Aroma rostliny ještě více zvýrazníme sušením. Při použití sušené šalvěje se proto doporučuje používat menší množství. Listy sklízíme od jara do podzimu. Čerstvé vydrží v ledničce v sáčku několik dní, jinak je možné listy uchovat v mrazáku a sušit. Sušíme je ve stínu. Aby si listy zachovaly šedozelenou barvu a výrazné aroma, je třeba je uchovat v nádobě na chladném a tmavém místě.

Aromatická vůně rostliny pomáhá i na zahradě. Odpuzuje totiž mšice, slimáky a housenky. Vhodným sousedem jsou růže nebo mrkev, hrách a fazole.

Přes zimu bohužel rostlina často vymrzá. Proto je nutné její zimní přikrytí zejména chvojím.

Charakteristika rostliny

Odrůdy: úzkolistá šalvěj zahradní - tvoří dlouhé, úzké listy;
širokolistá šalvěj zahradní- tvoří oválné listy, které jsou zespodu šedozelené;
šalvěj zlatavá - tvoří zelenožluté listy;
šalvěj fialová - měkké listy jsou sytě fialové;
šalvěj trojbarevná - tvoří zelené listy s růžovými skvrnkami a bílými okraji
Původ: Středomoří
Druh: bylinka
Typ listu: malé listy, kopinaté
Barva květu: fialová
Kvete: Kvete od června do srpna.
Jedovatost: Obsahuje jedovatý thujon, který však tepelnou přípravou vyprchá. Přesto by se šalvěj neměla používat denně. Určitě by se jí měly vyhnout těhotné a kojící ženy.
Výška: 30 - 50 cm
Vůně: Listy pronikavě voní.
Náročnost pěstování: Rostlina není náročná na pěstování.
Tvarování / řez: Na jaře rostlinu seřízneme zhruba na polovinu a odstraníme suché výhony.
Trvanlivost: Je to víceletá rostlina.
Odolnost: žádá zimní přikrytí
Vlhkomilnost: normální
Substrát: normální zahradní ze
Náročnost na pěstování: bez nároků
Doba květů: červen, červenec, srpen

Požadavky na pěstování

Stanoviště: Ideální je slunné stanoviště.
Množení: Množení je možné dělením trsů nebo semeny.
Přesazování: Na jednom místě se rostlině daří 5 let. Poté je třeba ji přesadit na jiné místo.
Sadba: Semena vyséváme od března mělce do truhlíků, ven na záhon je vysazujeme v druhé polovině května.
Zemina: Vyžaduje dobře propustnou půdu.
Tip: Rostlinu je možné vysadit jako dekorativní rostlinu do skalek či trvalkových záhonů.

Články na téma Šalvěj


Rýmovník neléčí jen rýmu, ale i žaludek. Využití najde v kuchyni podobné jako šalvěj

Rýmovník neléčí jen rýmu, ale i žaludek. Využití najde v kuchyni podobné jako šalvěj

Pěstování těch nejhodnotnějších z bylin vlastně není obvykle vůbec složité. A platí to i pro rýmovník, doslova zázrak pro naše rýmou ucpané nosy a nachlazená těla. Nejlepší je přitom vkládat do nosu čerstvé lístky, které jsou prsty poškozené tak, aby uvolňovaly co nejvíce silic. Jenže rýmovník také využijeme v kuchyni a dokonce podobně jako neméně aromatickou a antibakteriální (antibiotickou) šalvěj.