Tradiční štědrovečerní hostina se ve Španělsku se neobejde bez dobře propečeného jehněčího. Marinuje se na víně, hodně v předstihu, což se postará o křehkost masa. Samotná úprava staví na bobkovém listu, citronové šťávě a česneku. Mlsná Francie udávala evropské gastronomii tón, takže překvapí i na Vánoce. Chodem, bez nějž by si štědrovečerní hostinu neuměli představit, je u nich tradiční B?che de Noël. Roláda z piškotového těsta, s čokoládovou polevou. Čím víc čokolády, tím líp. O tom, že se ve Státech přecpávají obřím krocanem s nádivkou, jsme informováni dobře. Ale to je až hostina spojená s Díkůvzdáním. Na večer vánoční si dopřávají něco drobet jiného, byť neméně exotického. Jedničkou jídelníčku je tu „dezertní“ pečená šunka s ananasem. Britové nejspíš tuší, že svým tradičním chodem – vánočním pudinkem – to asi nevyhrají. Je to mix sušeného a kandovaného ovoce, oříšků, rozinek a datlí, strouhanky, mouky, vajec, sušeného masa, mléka, spousty koření, v něhož vede skořice a zázvor. Proto se to na konci celé polije brandy a zapálí. Brazílie si ke štědrovečerní hostině vypůjčila něco z portugalské skromnosti, a přidala k tomu místní zdroje. Proto se tu tradičně jí farofa. Co to? Farofa je pražená mouka z manioku. Dochucuje se slaninou. Vypadá to jako strašně selsky prostý pokrm, ale je to přitom strašně kalorické a dobré. Filipíny jsou jednou z mála asijských zemí, kde Vánoce – ve velkém stylu – slaví. A jejich tradiční menu se sympaticky blíží české řízkové nátuře. Jedí tu lechon kawali. Plátky vepřového, hezky vypražené dokřupava. A salát? Kdepak. Přílohou tu je rýže, a domácí krevetová omáčka. Italové se kvůli postním tradicím v prosinci konzumace masa spíše zříkají. Malinkou výjimku dělají na Štědrý den, kdy si dopřejí talíř cappelletti brodo. Vývar s těstovinkami (buď cappallettami anebo tortellinami) plněnými ricottou a kuřecím masem. Řecká vánoční specialita odráží smyslnou jednoduchost Středomoří. Mouka, olivový olej, med. To je základ a vlastně jediné ingredience, potřebné pro výrobu sušenek melomakaroma. Lepí prsty i ústa, jsou extrémně sladké… a perfektní. Portugalci nám dělají radost. Jedí ryby, ale na kapry tu ani nepomyslí. Mají tresku. Uvařenou ideálně v jednom hrnci spolu s bramborami a zeleninou, dohromady. A to, jak má vlastně tradiční bacalhau vypadat naservírované, je tu podobně zapeklité, jako recept na náš bramborový salát. Tradiční švédský julbord, vánoční hostina, probíhá už na oběd. Není divu, že se na ni už nemohou, postí se poctivě a dlouho. Co mají dobrého? Nakládané sledě, uzeného lososa, masové kuličky, ďábelská vejce, játrovou paštiku, sýr, kysané zelní a salát z červené řepy. Venezuela nedá dopustit na tradiční hallaca. Pokrm výrobou tak komplikovaný, že ho opravdu připravují jen jednou za rok. V listu balená taštička z kukuřičného těsta, plněná dušeným hovězím, kapary, olivami, cibulí a plátky červené a zelené papriky. Litevská štědrovečerní hostina čítá tradičně 12 chodů, podle počtu Apoštolů. Chystat tedy hostinu pro početnější domácnost tu bude skutečně fuška. Zlatým hřebem jsou pak k?čiukai. Křupavé mini-buchtičky, posypané mákem. Mák je tu v trendu, pije se tu i makové mléko. O chutné kalorie se rozhodně nešidí ani ve Finsku, kde svou hostinu začínají porcí ze společného hrnce nabíraného Lanttulaatikko. Je to zapečená tuřínová kaše, s vejci a smetanou, dochucená koňskou dávkou muškátového oříšku. A sérii chutných štědrovečerních pochoutek můžete zakončit výletem do Norska, kde si v kruhu rodinném rádi dopřávají tradiční smalahove. Je to v kuse uvařená skopová hlava. O tom, komu připadne jaký kousek, rozhodne hlava rodiny.Zdroj: GoodTo.com, RedBookMag.com, EDreams.com